Věra (72): Nad hlavou se mi střídají skupinky zahraničních studentů. Je hrůza v tom bydlet, a nezmůžu nic

Jako mladá jsem neměla možnost cestovat. Všichni víme, jak to vypadalo, když mně bylo dvacet - žila jsem v normalizační kultuře 70. let a o možnostech, které mají dnešní mladí, se mi mohlo maximálně zdát. Nechci být jedna z těch, které nadávají na mladou generaci, ale nedávné zkušenosti z našeho domu mi nedají spát.

Mohlo by Vás zajímat:

Antonín (55): Večer před bouřkou jsem zastavil mladé stopařce. Příštích 10 minut bylo nejděsivějších v mém životě

Během koronaviru jsem odvykla hluku

Vím, že se byt nade mnou pronajímá studentům. Někdy dupou, jindy mají večírky, tančí a pouští si hlasitou hudbu, ale vždycky si říkám: „Taky jsi byla mladá. Nech je být.“ Mám nakonec špunty v uších a spím stejně neklidně, jako bych spala v úplném tichu.

Musím ale říct, že během pandemie koronaviru jsem si na klid opravdu zvykla. Studenti buď byli zalezlí doma a nikdo k nim nechodil, nebo bylo nahoře prázdno, protože studenti nebyli ani ve městě. Dva roky klidu a ticha člověka rozmazlí i v mém věku, kdy je už těžké si na něco zvykat, takže jsem nelibě nesla, když se studenti vrátili. Ale co přišlo s nimi, na to jsem vskutku připravená nebyla.

Mohlo by Vás zajímat:

Libor (34): Když jsem šel pracovat do zahraničí, půjčil jsem mámě byt. Teď mi ho nechce vrátit, ale já nemám kam jít s těhotnou partnerkou

Do bytu se nastěhovali extra hluční zahraniční studenti

Po dvou týdnech jsem zjistila, že nemám nad hlavou čtyři české studenty, se kterými se případně domluvím, ale na chodbě kolem mě procházeli čtyři mladíci mluvící anglicky s různými přízvuky a já ani nevěděla, odkud jsou. Sousedka z bytu vedle mi řekla, že jsou to zahraniční studenti na Erasmu. Moje vnučka byla takhle v Holandsku, vím, o co se jedná, ale hned mi došlo, že to bude o to horší, protože tihle studenti nemuseli řešit, jestli je tu za půl roku bude zbytek domu chtít.

První problémy přišly do měsíce. Tihle čtyři mladíci si jednu sobotu pozvali k sobě asi dvacet přátel a dělali neskutečný hluk. Se sousedkou jsme to chtěly řešit, chtěly na ně zavolat strážníky, ale naše přesvědčení, že v mládí jsme také vyváděly, nás zastavilo. Doufaly jsme, že se to nebude opakovat, že jsou mladí zodpovědnější. Ale podobné akce nepřestávaly.

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (21): Na Halloween už mě nikdo nikam nedostane. Loni jsem zažila večírek, z nějž mi dodnes tuhne krev v žilách

Třídenní večírek byl na mě moc

Poslední kapka přišla někdy před Vánoci. Naši milí studenti uspořádali vánoční večírek, který trval od pátka od večera do nedělní noci, kdy jsme toho už měli všichni po krk. Nejprve jsme na ně klepali. Šly jsme tam s Tamarou, že na ně zapůsobíme jako starší obyvatelky domu, že by mohli mít respekt, ale oni se nám vysmáli a zavřeli nám před nosem.

A tak jsme sáhly po telefonu. Volaly jsme majitelce bytu, ale ta to odmítala řešit, a tak nám nezbylo, než to řešit se strážníky. „Musíme to nahlásit. Vždyť takhle se tu nedá spát, natož žít,“ poukázala jsem. Policie večírek rozehnala, ale dál s tím nemohla nic dělat. Pokusili jsme se znovu mluvit s majitelkou, ale ta se neustále oháněla tím, že je to její byt a dělat si s ním může cokoli, včetně pronajímání hlučným zahraničním studentům, protože platí víc než český student.

Už se mi nad hlavou vystřídalo několik skupin takových studentů. Některé byly v klidu a na večírky odcházely ven. Některé byly hlučné. Každý půl rok je to loterie a stres, když se v bytě mění obyvatelé, a já vždy jen doufám, že budu moct spát. A že třeba někdo z nich bude mluvit česky, abych se s nimi domluvila, ale to se mi ještě nepovedlo. A nikdo nám nedokáže pomoct nebo poradit, co s tou situací dělat.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (35): Nesnášela jsem naši sousedku. Pak přišla chvíle, kdy jsem na ni kompletně změnila názor a byla jí vděčná