Veronika (30): Přítel mi hned na prvním rande vyložil karty na stůl. Moje naivita mi ale nedovolila slyšet pravdu

Přítel mě na začátku upozornil na svoje stinné stránky. Mávla jsem nad tím rukou. Pak jsem se divila, že měl pravdu a ani kvůli mě se nezměnil. Dnes jsem už poučená a uši mám nastražené. Zvlášť v začátcích plných upřímnosti.

Karel (31): Z tiché a nesmělé dívky jsem udělal divošku. Bezradně sleduji, jak flirtuje s jinými muži

První rande a velká upřímnost

První schůzku s Edou si pamatuji naprosto přesně. Ten den jsem neměla náladu na rande a chtěla ho zrušit, ale nakonec už bylo pozdě, a tak jsem šla, abych to měla aspoň za sebou. Dohodila nás naše kamarádka a já nechtěla být nevděčná. Ani jsem se nesnažila vypadat k světu a možná to bylo dobře. Zaujala jsem Edu svou přirozeností.

I on mě zaujal na první dobrou, skvěle jsme si popovídali. Ani on se nechtěl sejít, rande naslepo nesnáší. Pověděli jsme si o sobě opravdu hodně, rozebrali jsme naše bývalé, naše rozchody a zlomená srdce a nevynechali naše špatné vlastnosti. Eda mě se smíchem varoval. „Já jsem hroznej, neumím se rozhodnout a jsem nestálej chlap. Navíc se do mě každá zamiluje a pak se trápí.“

Tehdy mi to přišlo jako přílišná sebekritika a vlastně mě to sdělení i něčím přitahovalo. Teď vím, že některé ženy prostě letí na nestálé typy. Myslíme si totiž, že kvůli nám udělají konečně výjimku. Jsme tak naivní, že si myslíme, jaké nejsme jedinečné. Kvůli nám se přeci změní! I já patřila k těm hlupačkám, bohužel.

Nina (34): Budu si brát hodného muže, ale moje srdce pořád patří někomu jinému

Intenzivní vztah a tvrdá realita

Nedala jsem na jeho radu a skočila do vztahu po hlavě. Bylo to na začátku dost intenzivní. Rychle jsme se sblížili a trávili spolu veškerý čas. Když jsme se neviděli, hodně jsme si psali nebo volali. Neměla jsem potřebný odstup, vlastně jsem moc racionálně neuvažovala, jak to v podobných případech bývá.

Brzy jsem věděla, že jsem zamilovaná až po uši. Eda vypadal, že je na tom stejně, a tak jsem si ten euforický stav užívala. Pak se ale něco zvrtlo. Neměla jsem tušení co, prostě se cosi změnilo a Eda vzal zpátečku. Párkrát mi neodpověděl, nevzal telefon. Pak jsme se neviděli den dva a já cítila známou nejistotu.

„Děje se něco?“ ptala jsem se ho s knedlíkem v krku. Jeho výraz mi vše potvrdil, Eda potřeboval prostor. Jak mě sám varoval, neumí se rozhodnout a je nestálý. Proč jsem tehdy jeho varování přešla s úsměvem, to mi není jasné. Začala jsem na něj bohužel tlačit, nahánět ho a přišly i výčitky.

Monika (26): Můj přítel opovrhoval mou vášní. Rozchod přišel ve chvíli, kdy vyhodil knihu do koše

Nejsem prostě žádná výjimka

Nejtěžší na tom bylo si přiznat, že pro něj nejsem výjimečná. Nebude se kvůli mě měnit. Nenašel konečně tu pravou, pro kterou udělá cokoliv a nebude brát do zaječích. Někdo, s kým jsem si bláhově uměla po tak krátké době představit zbytek života, mě klidně odstřihne.

Myslela jsem si, že je mezi námi něco nadpozemského a pak jsem jen viděla, jak se snaží Eda vymanit z mých spárů. Sebevědomí mi to tedy nevylepšilo, ba naopak. Ale jsem poučená a radím to všem. Když partner prozrazuje špatné vlastnosti, berte ho vážně. A nemyslete si nikdy, že druhého změníte.

Agáta (32): Zamilovala jsem se do řemeslníka, který mi předělával byt. Místo společné budoucnosti jsem se dočkala odmítnutí

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].