Monika (26): Můj přítel opovrhoval mou vášní. Rozchod přišel ve chvíli, kdy vyhodil knihu do koše

Mojí největší vášní už od dětství bylo čtení knih. Milovala jsem ponořit se do fantasy světů, zažívat divoké románky, rozplétat intriky na královských dvorech. Tato vášeň mě následovala až do dospělosti.

Klára (36): Exmanžel bere syna na hory s milenkou. Slíbila jsem, že nebudu dělat scény, ale teď trnu hrůzou

Čtení bylo mojí největší zálibou

Moje obsese se samozřejmě snížila, už jsem neměla tolik času číst jako mladší, i tak jsem po knihách vždy ve volném čase ráda sáhla. Vystudovala jsem archivnictví, které mělo ke knihám velmi blízko, a začala jsem pracovat v knihkupectví. Tam mě samozřejmě nejvíce lákaly zaměstnanecké slevy na knihy, které jsem každý měsíc měla, a hojně jich využívala.

Oproti tomu sport nebyl nic pro mě. Chodila jsem každý týden na jógu a občas plavat, tím ale můj zájem končil. I tak jsem ale na přání mých kamarádek jednoho dne vyrazila na hokej. Měli tam hrát nějací noví hráči, prý fešáci, a mé kamarádky se s nimi chtěly seznámit. A tak jsme se po hře, ze které jsem si toho moc neodnesla, vydaly do kabiny.

Adam (35): Bratr mě podvedl. Kvůli jeho podnikání jsem přišel o úspory i důvěru své ženy

Potkala jsem muže mých snů, mělo to ale háček

A tam jsem se poprvé seznámila s Matyášem. Byl to muž přesně jako kdyby bylytažený z jednoho mého románu – statný, svalnatý, s bujnými vousy a uhrančivýma očima. Úplně mě okouzlil, nemohla jsem z něj spustit oči. A když mě pak pozval na pivo, byla jsem štěstím bez sebe.

O pár dní později jsme se vydali na první oficiální rande. Byla jsem nesmírně natěšená. Matyáš se mi moc líbil. Nikdy jsem na kluky neměla moc štěstí a cítila jsem se opravdu dobře, když jsem po ulici šla vedle takového hezouna. Vzal mě na oběd do své oblíbené restaurace a když jsme se usadili, měli jsme spoustu prostoru si povídat.

„A co tak ráda děláš ve volném čase?“ zeptal se mě a já se nadechla.

„Ráda čtu,“ začala jsem s úsměvem, „moc ráda… tak ráda, že pracuji v knihkupectví, věřil bys tomu? Je to moje největší vášeň.“

„Čtení?“ pozvedl Matyáš s uchechtnutím obočí, „opravdu? A není to celkem nuda? Sedět a koukat na nějaká písmenka na papíře.“

Karla (61): Moje role babičky skončila dřív, než začala. Syn se rozhodl pro zákrok, který mi zlomil srdce

Prý nečetl snad ani jednu knihu

„Pro mě ne,“ pokrčila jsem rameny trochu dotčeně, „myslím, že čtení je velmi důležité. Šlechtí jazyk i duši, člověk z něj získá mnoho informací a pomáhá představivosti.“

„Já jsem v životě nepřečetl snad ani jednu knihu,“ pokrčil rameny Matyáš, „takže o tom si s tebou asi moc nepopovídám. Co děláš ráda jinak?“

„Nikdy jsi nic nepřečetl?“ pozvedla jsem obočí překvapeně, „ani ve škole? Třeba povinnou četbu?“

„Tak to bylo podle mě to nejhorší, co mě kdy potkalo,“ začal se smát, „ne, nepřečetl jsem do školy nic. Všechno jsem opsal. A dost o knihách… řekni mi něco dalšího. Co si myslíš o hokeji?“

A ke knihám jsme se už nevrátili. Ani na dalším rande, a ani na tom následujícím. Matyáš nechtěl o něčem, jako je čtení, ani slyšet, čímkoliv, co se týkalo literatury, opovrhoval a nazýval to ztrátou času. Mrzelo mě to, sama jsem knihami žila a vždycky jsem si představovala svého partnera jako podobného knihomola, jako jsem já.

Myslela jsem si, že si budeme o upršených víkendech společně číst, povídat si o příbězích, se kterými jsme se seznámili, vyměňovat si knihy… to ale s Matyášem nepřipadalo v úvahu. Já jsem s ním ale opravdu chtěla být, hrozně se mi líbil a měla jsem pocit, že jinak si s ním rozumím. Rozhodla jsem se tedy, že se ho pokusím trochu přizpůsobit k obrazu svému…

Petra (35): Já se dřu, on tloustne. Bojím se, že mě zanedbaný přítel brzy přestane přitahovat

Rozhodla jsem se mu jednu knihu darovat

V našem knihkupectví jsem mu pořídila knihu. Byla o hokeji, sledovala příběh nějakého slavného hokejisty ze zahraničí, který se dokázal vzpamatovat z vážného zranění. Knížku jsem hezky zabalila a vzala ji na večeři, kam mě Matyáš pozval. Když jsme se najedli, balíček jsem vytáhla.

„Tady jsem ti něco koupila,“ usmála jsem se na něj, když si dárek vzrušeně přebíral, „myslela jsem si, že by nás to mohlo zase o něco sblížit…“

Matyáš nadšeně rozcupoval balící papír a ve chvíli, kdy uviděl přebal knihy, mu úsměv opadl z tváře.

„Kniha,“ převalil ji v rukách a prsty projel stránky, „aha. To je teda hezké. Říkal jsem ti, že nesnáším čtení.“

Aneta (27): Vztah se starším mužem má svou cenu. Já toužím po dítěti, on už chce mít svůj klid

Dárek jsem našla v koši

„Tahle je ale o hokeji,“ pokusila jsem se ho přesvědčit s nadějí v očích, „a je docela krátká… říkala jsem si, že bys jí mohl dát šanci a třeba by tě čtení začalo bavit. A měli bychom o jeden společný zájem víc.“

„Já čtení opravdu nesnáším,“ povzdechl si a odhodil knihu na stůl, až práskla, „nechápu, proč mě do něj tolik nutíš. Taky tě nenutím hrát hokej nebo něco. Nech mě, prosím, být.“

„Nemohl bys tomu dát alespoň šanci? Prosím?“ zkusila jsem to ještě, ale marně. Když jsem o pár dní později přišla k Matyášovi do bytu a otevřela odpadkový koš, našla jsem knihu ležet navrchu, přikrytou slupkami od banánů, skořápkami vajíček a jiným odpadem.

Pohled na zničenou knihu mi zlomil srdce a udělal mi jasno v mých citech. Rozhodla jsem se, že se s Matyášem rozejdu. Mrzelo mě, že nebyl ochotný mému koníčku ani dát šanci, a když jsem viděla, jak si knížek neváží, zvedl se ve mně vůči němu vyloženě odpor. A tak můj vztah s Matyášem skončil a já se vrátila k pohádkovým hrdinům na mých papírových stránkách. U nich jsem měla alespoň jistotu, že mě nezklamou.

Jarmila (56): Můj zeť je úplně nemožný. Dcera má sádru a já mu musím dělat služku, aby děti přežily

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].