Facebook
Instagram
Karel žil naplno a patřil do party, která dokázala propařit nejednu noc. Pak potkal dívku, kvůli které pochopil, že by se chtěl usadit a mít vážný vztah. Nedopadlo to zcela podle jeho představ.
Vždycky jsem měl talent na zábavu. Dokázal jsem rozesmát kohokoliv a přinést život i na ten nejnudnější večírek. Přitahoval jsem lidi, kteří milovali dobrou zábavu a pařili až do rána. Pořád se něco dělo, tu se nějaký pár dal dohromady, tam zase rozešel. Takové přechodné románky, nic stálého. Naše parta se rozhodně nikdy nenudila!
Potkal jsem zajímavou dívku
Se stálou partnerkou bych se nemohl svobodně bavit. Proto jsem nebyl nakloněn vážnějším vztahům. A navíc mě dívky z mého okolí moc nezajímaly. Ale na druhou stranu, protože jsem většinu času trávil právě s nimi, bylo těžké navázat kontakt s někým novým. Čas plynul a mě čím dál tím méně bavily večírky, zatímco touha po vážném vztahu rostla.
Jednou, když jsem byl v hospodě, upoutala mou pozornost drobná, roztomilá dívka se světlými vlasy. Seděla sama u stolku, tiše srkala čaj a byla zahloubaná do knihy. Pomyslel jsem si, že je to ideální příležitost k navázání nové známosti. Nenápadně jsem mrkl na obálku knihy, kterou četla, a rozhodným krokem se vydal k jejímu stolu.
„Viděl jsem, co čteš,“ řekl jsem na úvod. „Podle mě je to přehnané, víc forma než obsah. Nestojí to za to.“
„Ale mně se to líbí,“ odpověděla a znovu se ponořila do čtení.
„Konec tě zklame...“
„Možná mám ráda překvapivé konce, které nesplňují očekávání... Ale nemám ráda muže, co neumí balit.“
„Vážně?“ usmál jsem se. „Víš, jak to chodí. Chlap se v hospodě snaží hrát na odborníka na knihu, kterou ani nečetl...“
Vyprskla smíchy a odložila knihu. V tu chvíli na nás mávali mí kamarádi, abychom se k nim přidali. Ignoroval jsem je, ale ona si toho všimla.
Měl jsem o ni zájem
„Nechceš se přidat ke svým kamarádům?“ zeptala se.
„Trávím s nimi čas pořád. Tedy, pokud je nechceš poznat...“
„Ani ne. Když se dívám na tvoje kamarádky a vidím, jak na mě koukají, je mi z toho špatně. Asi by mě nejradši uškrtily. Všechny jsou do tebe zamilované, nebo co?“
„Asi jo.“
„Skromnost ti rozhodně nechybí.“
„Když chceš pravdu, řeknu ti ji. Žádná z nich mě nemá opravdu ráda. Spíš je štve, že si jich nevšímám.“
Pokrčila rameny a začala se zvedat.
„Už jdeš?“
„Ano. Slíbila jsem mámě, že nepřijdu domů pozdě.“
„Když se na tebe dívám, vidím skoro dospělou ženu...“
„Právě proto chápu, že nemá smysl zbytečně přidělávat rodičům starosti. To je tak nezralé...“
„Dáš mi svoje číslo?“
„Známe se teprve chvíli,“ zavrtěla hlavou.
„Jsem Karel. Jak se jmenuješ?“
„Už musím jít…“
„Přijdeš sem ještě někdy?“
„Myslím, že ne. Přišla jsem sem náhodou, protože mi byla zima a chtěla jsem horký čaj.“
„Takže je to konec našich setkání?“
„Kdo ví, třeba se ještě někdy potkáme,“ řekla a odešla.
Druhé setkání dopadlo lépe
Už mnohokrát mě dívka odmítla. Nevadilo mi, že se mi kamarádi u stolu začali smát. Jediné, na co jsem myslel, bylo, že tentokrát musím uspět. A protože jsem do té hospody chodil pravidelně, věděl jsem, že mohu odejít zadním vchodem určeným pro personál.
Běžel jsem co nejrychleji. Nemohl jsem dovolit, aby mi tahle dívka zmizela. Měl jsem štěstí, když jsem vyšel ven, viděl jsem ji, jak jde mým směrem. Když jsme byli jen pár kroků od sebe, nasadil jsem překvapený výraz.
„Ahoj! To je ale náhoda, že se opět setkáváme Můžu tě doprovodit? Tvoje máma se asi už strachuje, že jsi venku takhle pozdě,“ mluvil jsem rychle a nedával jí šanci odpovědět.
Zdálo se, že se jí můj přístup líbil, protože souhlasila, abych ji doprovodil domů. Po cestě jsem se dozvěděl její jméno — Jana (28). Nedostal jsem telefonní číslo a při rozloučení jsme si jen potřásli rukou. Nevadilo mi to, protože jsem věděl, že dosáhnu svého cíle.
Začali jsme spolu chodit
Dokonce jsem byl rád, že to jde pomalu, protože dříve jsem měl pocit, že všechno se děje příliš rychle. Postupoval jsem malými krůčky a pomalu se blížil ke svému cíli. Dosáhl jsem ho po měsíci, když jsem Janu konečně směl políbit.
To drobné gesto mě tak rozradostnilo, že jsem začal přemýšlet o svatbě. Ale pak jsem udělal kolosální chybu…
Od té doby, co Jana vstoupila do mého života, jsem se stále méně stýkal se svou starou partou. Na setkání s nimi jsem chodil vždycky bez ní. Nějak jsem se nehrnul do toho, abych ji představil. Bál jsem se, že by na mě mohla začít koukat jinak. Byla úplně jiná než oni - klidná, málomluvná, možná trochu nesmělá.
Chtěl jsem, aby tyto dva světy zůstaly oddělené. Jednoho dne se ale Jana zeptala, proč netrávíme čas s mými přáteli. Snažil jsem se z toho vykroutit nějakým vtipem, ale ona byla neústupná.
„Mám trochu obavy z mých přátel,“ přiznal jsem nakonec. „Pořád se chovají jako puberťáci. Někteří jsou už třicátníci, ale jediné, co je zajímá, je paření...“
„Ale ty ses choval podobně ještě nedávno.“
„To je pravda, ale teď je to jiné. A vím, že se k tomu stylu života nechci vracet. Kvůli tobě...“
„Myslím, že se jen stydíš představit mě. Proto to odkládáš.“
Totálně se změnila
Chtěla, abych jí ukázal, že se nestydím představit ji svým přátelům. Pro klid v duši jsem souhlasil. Byl jsem přesvědčený, že se jí ta parta nebude líbit. Ale Jana si s nimi velmi dobře rozuměla a oni si ji oblíbili. Po několika týdnech se s nimi začala stýkat i beze mě.
Zpočátku jsem si s tím nedělal starosti, ale po nějaké době jsem si všiml změn v Janině chování, které se mi nelíbily. Přestala být tou tichou, klidnou dívkou a stala se ženou, která si byla velmi dobře vědoma své atraktivity. Dokonce i v mé přítomnosti začala flirtovat s jinými muži — nejprve nesměle, pak stále odvážněji. Bylo těžké to nazvat nevěrou, ale nedokázal jsem to přijmout.
„Jano, poslední dobou jsi jiná...“ začal jsem, ale ona to vzala jako pochvalu.
„Máš pravdu. Cítím v sobě novou energii...“
„Nejsem z toho nadšený.“
„Proč?“
„Vím, že to bude znít zvláštně, ale myslím, že to s pařením přeháníš.“
„Jak se opovažuješ mě poučovat? Ty ses bavil celé roky a já jen pár měsíců!“ rozčílila se.
„Já už jsem se vybouřil a teď na to nemám sílu.“
„A já to mám naopak! Jestli ti to vadí, možná bychom se měli rozejít!“
„Cože? To musí být vtip...“
„Nedovolím, abys mě omezoval jen proto, že ty si myslíš, že čas na zábavu skončil!“
A tak jsem ukončil svůj vztah s Janou. Ale nerozešly se jen naše cesty — rozloučil jsem se také s celou svou starou partou. Jednoduše jsem k nim přestal patřit. Jana naopak našla svou cestu mezi ně a co vím, užívá si to plnými doušky...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
