Vítek (51): S manželkou jsme se až do smrti starali o dědu. Pak k nám přilítla teta, že chce jeho peníze

S manželkou jsme si kdysi nastěhovali dědu k nám domů. Měl jsem ho moc rád. Veškeré vzpomínky z dětství jsem měl svázané právě s ním.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarda (29): Když se manželka naštve, máme tichou domácnost. Děda mi poradil, co s tím

Teta se dědu za jeho života moc nezajímala

Manželce Jarce jsem byl vděčný. Přestože nemusela, dědovi věnovala péči. Já se o něj staral do jeho posledního dechu. Děda u nás bydlel celkem pět let. A nebyla to jednoduchá doba. Dědovi bylo 94 let, když zemřel. Nebýt úrazu, který se mu stal těsně před kulatinami, byl by vitální. Jenže zlomená noha se mu špatně hojila, a tak se z něj stal spíše posedávající stařeček.

Jarka mu prala a vařila. Já mu pomáhal s hygienou a samozřejmě jsem mu uklízel. Když jsme s Jarkou tyto činnosti vykonávali a dědu si k sobě po úraze vzali, všichni příbuzní byli rádi a v našem rozhodnutí nás podporovali. Nejvíce moje teta, dědova dcera, která ráda jezdí na víkendy pryč. Ale ani v pracovní dny si na otce čas neudělala. Přijela za ním maximálně jednou do měsíce na dvě hodiny.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (57): Zvláštní výjev na zdi mě upozornil na tátovu smrt. Možná to byl jeho způsob, jak mi dát sbohem

Svůj čas jsme přizpůsobili dědovi

Moje mamka, dědova druhá dcera, chodila za otcem pravidelně. Často mu nosila koláče a trávila s ním čas. Tím nám ulevila nejvíce. Povídala si s ním nebo suplovala naši práci, když jsme jeli na dovolenou. Jenže mamce je sedmdesát let, a tak nebyla schopná dědu odvézt k lékaři nebo mu zajistit dostatečnou hygienu. Zkrátka jsme s manželkou museli svůj čas přizpůsobit dědovým potřebám. Často jsem od něj slýchal: „Vítečku, já nemám nic, co bych ti dal. Vše jsem už dal holkám, když zemřela jejich máma.“

S manželkou jsme brali příspěvek na péči o dědu, který činil čtyři tisíce měsíčně, ale hlavně jsme od něj nic nechtěli. Dával nám jen poměrnou část nákladů na vodu, plyn a elektřinu. Ze svého malého důchodu si ještě platil dovoz jídel v pracovní dny. Hodně peněz nechal v lékárně nebo za nákupy potravin, které jsme mu podle jeho seznamu zajišťovali. Měl tak malý důchod, že stěží ušetřil na dárky k Vánocům pro své blízké. Když jsem chtěl udělat dědovi radost, občas jsem mu předplatil noviny nebo mu koupil čokoládu.

Mohlo by Vás zajímat:

Bohouš (45): Umírající děda se nepřišel ve snu jen rozloučit. Poradil mi také, co udělat s jeho chatou

Teta nás obvinila z krádeže

Když děda zemřel, první, kdo byl nespokojený, byla moje teta. Obvinila mě a mou manželku z toho, že jsme ukradli dědovi peníze. „Po tátovi musel zbýt určitě milion v hotovosti. Tak už vím, kde skončil,“ křičela. Krotil jsem ji, co si to dovoluje. Žádné peníze jsem dědovi samozřejmě nevzal a děda žádné peníze ani neměl. Odešel do důchodu za socialismu. Jeho důchod po všech valorizacích z minulých let činil patnáct tisíc. Když se k nám nastěhoval, měl důchod o tři tisíce menší. Kde by z toho našetřil milion?

Každému členovi rodu dal děda na Vánoce obálku, kde byly tři tisíce. Celý rok šetřil, aby mohl své blízké obdarovat. Moje teta se o tátu nepostarala, dokonce pronesla, že s dědou jsme žádnou práci neměli, a ještě si dovolila mě obvinit z krádeže. Vyhodil jsem ji z domu a ukončil s ní veškeré styky. Už je to pár měsíců, co děda zemřel a má zloba vůči tetě nepolevila.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (36): Děda si vybral na dopisování mladou holku. Překvapilo mě, jak jejich společná vášeň skončila