Pavlína (36): Děda si vybral na dopisování mladou holku. Překvapilo mě, jak jejich společná vášeň skončila

Můj dědeček Samuel nikdy nebyl příznivcem moderních technologií. Útěchu nacházel ve starých způsobech, v hmatatelných věcech, jako jsou ručně psané dopisy. Na sklonku života se jeho svět zúžil na malebnou chalupu a rodinu, která žila daleko. Jeho přátelé se odstěhovali nebo zemřeli, stejně tak babička.

Při jedné návštěvě jsem u něj našla kus papíru, na kterém bylo napsáno: „Stýská se mi po časech, kdy lidé psali dopisy.“ Zeptala jsem se ho a on si povzdechnul, že mu chybí někdo, s kým by byl ve spojení a na koho by se mohl těšit.

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (28): Když děda umíral, zaslechla jsem povědomé cinkání klíčů. Věřím, že se přišel naposledy rozloučit

Děda si na dopisování vybral mladou holku

Po návratu domů jsem se rozhodla dědovi najít kamaráda. Vyhledala jsem online fórum, které se věnuje spojování milovníků dopisů. Ukázala jsem dědovi několik profilů lidí, se kterými by si mohl rozumět, ale k mému překvapení se rozhodl oslovit Emílii. Mladou, energickou dívku, která nikdy nepoznala svět bez chytrých telefonů.

Po krátkém digitálním seznámení Emílie souhlasila, že si s dědou vymění adresy. Dědeček měl napsat první. V prvním dopise jí vyprávěl o své lásce k psanému slovu, o příbězích z mládí a o moudrosti, kterou během let získal. A Emílii jeho příběh očividně zaujal, protože odpověděla.

Děda byl nadšený. Hned mi volal: „Pavlínko, ona mi taky poslala dopis. Musím jí hned odepsat.“ Psali si o všem. Děda se dělil o recepty, melodie, které stále hrál na své staré piano, a o tajemství dobře udržované zahrady. Emílie ho na oplátku seznámila s podcasty a moderním uměním.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (24): Klobouk vypadlý ze skříně oznamoval, že je děda v nebezpečí. Zachránily jsme ho na poslední chvíli

Kamarádka mu zůstala věrná i v nemoci

Na podzim ale děda skončil se zápalem plic v nemocnici. Když se vrátil domů, čekalo na něj několik dopisů, ale byl moc slabý, aby na ně odpověděl. Byl z toho smutný a mně to trhalo srdce. Zvlášť protože jsem to byla já, kdo tohle začal a teď měl o tuhle radost přijít.

O Vánocích jsem za dědou přijela a řekla mu, že mu pomůžu Emílii odepsat. „To je už k ničemu, určitě už o moje dopisy nemá zájem. Je to mladá holka, co by si psala se starým dědkem,“ povzdechl si.

A tak jsem se rozhodla Emílii napsat za sebe, vysvětlit jí situaci a zeptat se, jestli stále chce být s mým dědečkem v kontaktu. Odpověď přišla za několik dní a Emílie v dopise několikrát opakovala, jak moc jí psaní mého dědy dělají radost. Musela jsem ho ještě trochu přemlouvat, ale nakonec souhlasil a společně jsme Emílii odepsali.

Mohlo by Vás zajímat:

Bedřiška (34): Děda je zlý a nenávistný člověk. A rodina po mně chce, abych si ho na stáří vzala domů

Teď si píšu s Emílií já

Psali si takhle celých pět let do dědečkovy nedávné smrti. Dohnal ho další zápal plic, které se mu neustále vracely. Emílie přijela i na pohřeb. Poprvé jsem ji potkala. Mluvila o mém dědovi, jako by byl její vlastní. Nakonec jsme i my dvě zůstaly v kontaktu. Ale píšeme si spíš e-maily a SMS než dopisy.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (20): Děda vždy dokázal rozdělit celou rodinu, ale jeho dědictví vyvolalo válku

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.