Vzpomínky Růženy Sojkové na komunistické perzekuce: Otec ji v cele smrti nechtěl pustit z náruče. Věděl, že ji vidí naposledy

O velmi těžkém loučení se paní Růžena rozpovídala na mělnické základní škole v rámci projektu Příběhy našich sousedů. Na 7. leden 1950 nikdy nezapomene. Bylo jí 17 let a svému tatínkovi musela dát poslední sbohem. A to nebylo vše. Státní aparát poznamenal i další osud její rodiny.

Mohlo by Vás zajímat:

Smutné vzpomínky Anny Šaršounové: Bombardování Prahy ji připravilo o sourozence. Pražské povstání přežili ve sklepě

Komunistický převrat připravil rodinu o továrnu

Josef Hořejší začínal jako čalouník. Časem se ale vypracoval na opraváře kočárků. Dílnu měl nejprve na dvorku a s přibývajícími klienty založil továrnu, jež zaměstnávala okolo 160 lidí. Po absolvování měšťanky začala Růžena ve firmě vypomáhat v kanceláři. V únoru 1948 se ale po komunistickém převratu změnila situace. Do podniku vtrhli dva dělníci - Buchar a Havlíček - s tím, že továrna nyní patří zaměstnancům a kdo s tím nesouhlasí, může se odevzdat do rukou SNB, jejíž příslušníci již čekali venku.

Když se druhý den vrátil Růženin tatínek z pracovní cesty, okamžitě ho zatkli. Naštěstí si ho na stanici dlouho nenechali. Ve firmě ale zůstat nemohl. Dovolili mu alespoň s manželkou a třemi dětmi živořit na šesti hektarech pole jako zemědělci. O rok později Josef onemocněl chřipkou, díky čemuž o vlásek unikl zatčení. Přišli si pro něj tehdy dva muži v kožených kabátech, ale když zjistili, že podle lékaře není schopen převozu, nechali ho být. Josef ovšem moc dobře věděl, že příště už takové štěstí mít nemusí. Proto i ve vážném stavu a s vysokými horečkami utekl ještě tu noc za hranice.

Mohlo by Vás zajímat:

Bohuslav Žák zažil zkázu Prlova: Ve spáleništi, kde byli upáleni místní lidé, našel ostatky svých rodičů

Josef Hořejší se nesměl vrátit k rodině

Po nějaké době strávené v Německu se vrátil domů. Ne však k rodině (tam se mohl stavit jen na skok), ale bývalému klientovi do Loun. Tam se zapojil do odbojové skupiny MAPAŽ, šířil protirežimní letáky a pomáhal lidem přejít přes hranice. V srpnu 1949 byl spolu s ostatními zatčen. Státní bezpečnost si tehdy přišla i pro Růženinu matku. Ta se již nějakou dobu s pomocí právníka snažila odolávat vystěhování. Při prohlídce domu Hořejších pak objevili mandle a čokoládu, které jim Josef přivezl z emigrace.

Tím byl osud rodiny zpečetěn. Všichni museli ihned zvednout kotvy. Novým domovem se jim stal špinavý byt plný krys. Strávili tam další dva roky bez možnosti si byť je na chvíli zatopit.

Mohlo by Vás zajímat:

Pamětnice Růžena Kamarádová: V komunistickém vězení žila po boku vražedkyň, neminula ji ani svěrací kazajka

Josef Hořejší nechtěl pustit dceru z náruče

V roce 1950 na Tři krále odpoledne přišli k rodině Hořejších dva policisté a oznámili jim, že se mají okamžitě vydat za otcem na Pankrác. Další den bude popraven. Do věznice dorazili v osm večer. Nejprve tam pustili paní Růženu a její maminku, později pak další příbuzné. I když byl v cele po celou dobu přítomný dozorce, mohli se bavit naprosto otevřeně. Konečně se tak dozvěděli, co Josef dělal za hranicemi.

Blížící se smrt pro něj byla podle jeho slov vysvobozením. Během výslechu totiž utrpěl děsivá zranění, kterým by dříve či později podlehl. Ač se snažil, nedokázal je před rodinou skrýt. Když ohlásili konec návštěvy, nechtěl Josef dceru pustit z náruče. Vzpomínky na srdceryvnou chvíli dodnes dohánějí paní Růženu k slzám.

Kvůli špatnému kádrovému hodnocení museli Růženini bratři po základní škole nastoupit do zemědělského družstva. Následkem těžké a někdy nebezpečné práce zemřeli poměrně mladí (45 a 62 let). Paní Růžena mohla vystudovat, ale kvůli svému příjmení směla pracovat jen manuálně. Po sametové revoluci jí byla vrácena otcova dílna. Zásadním se ale pro ni stal až rok 1993. Tehdy byl její otec plně rehabilitován.

Mohlo by Vás zajímat:

Pamětník Bohumil Venclík: 101letý vlastenec přežil brutální výslech na gestapu i tvrdou ruku komunismu