Smutné vzpomínky Anny Šaršounové: Bombardování Prahy ji připravilo o sourozence. Pražské povstání přežili ve sklepě

Anna Šaršounová, za svobodna Martinovská, se narodila 3. května 1932 v Teplicích. S rodiči Josefem a Marií a sourozenci Josefem, Květou, Irenou, Jaroslavem a Mirkem (ten se narodil až v Praze) žila v Proboštově, kde se tatínek živil jako horník, zatímco maminka zůstala v domácnosti. Anna tehdy nemusela chodit ani do školky. Marie se o všechny své děti krásně postarala. S příchodem Protektorátu se ale odstěhovali do Prahy, jakožto Česka se začala vzdělávat ve velmi improvizované škole, jež sídlila v malém domku, kde chyběla i obyčejná tabule. Takové vzdělání jí otec Josef nechtěl dopřát.

Mohlo by Vás zajímat:

Děsivé fotografie z bombardování Tokia: Všude ležely ohořelé mrtvoly

Atentát na Heydricha v přímém přenosu

Do hlavního města si sbalili jen ty nejnutnější věci. Nejprve žili na ubytovně, pak se přesunuli do bytu ve Václavské ulici. Bylo jich tam opravdu hodně. Přebýval tam totiž také Annin strýc, jenž měl také pět dětí. Po několika týdnech se ale rozdělili. Strýc zůstal v přízemí, rodina Martinovských odešla do prvního patra. Otec nastoupil ke stěhovací firmě, matka se opět starala o domácnost.

Anna chápala, co se kolem ní děje. Bylo jí už osm. Její rodina si k Němcům vypěstovala opravdu veliký odpor. Vždyť denně četli v novinách, koho čeká poprava. Jednou k ránu, 18. června 1942, otec všechny probudil a usadil je na pohovku. Pak z okna vystrčil sklíčko připevněné na tyči a pozoroval dění venku. Nedaleko byl totiž chrám Cyrila a Metoděje, kde se odehrávala poslední bitva mezi parašutisty a nacisty. Josef skrz něj viděl, jak výsadkáře odnášejí na nosítkách. Později to sama okomentovala slovy, že byli rádi, že se jich to nijak nedotklo a že přežili.

Mohlo by Vás zajímat:

Josef Gabčík se po atentátu na Heydricha ukryl u přítelkyně. Ta si myslela, že čin spáchal nějaký lump

Tragická smrt v rodině

V únoru roku 1945, chybou navigace, shodily letouny spojenců bomby na Prahu. Zasažen byl tehdy i jejich domov. „Maminka dělala bramborové šišky. Chtěli jsme se naobědvat, tak jako vždy po příchodu ze školy. Tentokrát jsme to nestihli. Sirény zahoukaly a desetiletá sestra chtěla utíkat do sklepa. Volala jsem na Irenku, ať počká, že budeme obědvat. Vtom to bouchlo. Se mnou to hodilo na zem. Všude byla tma, sedal prach,“ zavzpomínala pamětnice.

Sedmiměsíčního Mirka měla jeho matka Marie na rukou. Byl mrtvý. Utrpěl vážné poranění hlavy. Irena přišla o zrak. Anna vyvázla jen s vyraženým zubem. Mirek byl poté pohřben na pražském hřbitově, kam už pak ale za ním rodina nikdy nepřišla. Z Ireny se, i přes její hendikep, stala profesorka klavíru.

Mohlo by Vás zajímat:

Prvorepubliková legenda Rudolf Deyl starší: Přinutili ho veřejně odsoudit atentát na Heydricha. Buď to, nebo mučení

Pražské povstání strávila rodina ve sklepě

Po náletu žili Martinovští v Holešovicích, poté se přestěhovali na Vinohrady, do Mánesovy ulice. V květnu 1945 se Anna stala přímou účastnicí Pražského povstání. Raději se s rodinou přesunula do sklepa. Na rozhlasovém přijímači pak poslouchali, jak Praha volá o pomoc a jak se dál vyvíjí celá situace.

Až bylo bezpečno, přesídlili do Šanova, následně do Řetenic (část Teplic), otec tam dostal trafiku. Anna zatím studovala gymnázium, kde z druhého ročníku přestoupila na pedagogickou školu. Poté šla učit na základní školu. Nejprve působila v Jirkově a poté v Litvínově, kde se seznámila se svým budoucím mužem Janem Šaršounem, jenž byl vojákem z povolání. V roce 1960 se jim narodil syn Jan, o něhož pak bohužel v roce 1997 kvůli rakovině přišla. Manžel zemřel v roce 1987. V důchodu se starala o vnuka a doučovala vietnamské děti.

Mohlo by Vás zajímat:

80 let od atentátu na Heydricha: Dopustil se jedné osudné chyby, která ho stála život