Facebook
Instagram
Johnny Depp či Marilyn Manson. To jsou dva z mnoha prominentních klientů malé regionální výrobny absinthu uprostřed Jeseníků. Její majitel, Američan Kayle Bairnsfather, se dokonce s legendárním pirátem z Karibiku setkal osobně a podle toho, co prozradil webu Lifee.cz, to málem skončilo největší pařbou jeho života.
„Později mě Depp pozval do Španělska, kde natáčel film s Terrym Gilliamem z Monty Python. Řekl jsem mu: ,Johnny, neblázni, já přece nemůžu jen tak skočit do letadla a jít s tebou zapařit. Mám tady firmu a rodinu, mám své starosti,'" vzpomíná na setkání s hereckou legendou Kayle Bairnsfather.
Jak dlouho jste v Jeseníkách?
Od roku 1997, ale v Praze a Ostravě jsem žil od roku 1993.
Proč jste se rozhodl založit likérku právě v Domašově?
Zamiloval jsem se do zdejší přírody jesenického údolí. Od Priessnitzových lázní bylo vidět až na Obří skály. Údolí je velmi plodné a zjistil jsem, že se zde dá pěstovat velké množství plodin. Když jsem se zde rozhodl žít, bylo mi jasné, že se musím také něčím živit. Natrefil jsem na absinth, načetl si v knihách o jeho bohaté tradici a pokusil se o něj znovu vyvolat zájem. To se mi podařilo.
V Americe byl, pokud vím, absinth zakázaný.
Už není. Když zjistili, že na něm mohou vydělat peníze a látky v něm opravdu nejsou jedovaté ani halucinogenní, povolili jej. V zásadě je to podobné, jako káva nebo cukr.
Máte nějakou starou recepturu, kterou jste vyčetl z knih?
V té době mi někdo napsal, že jeden pán z Krásné Lípy vyrábí naprosto čistý přírodní absinth. Lidé ho pochopitelně chtěli, z bylin a bez barviv. Začali jsme spolupracovat, nejprve jsem od něj koupil čtyři lahve, potom osm, potom několik palet měsíčně.
Jak velký máte dnes odbyt?
Záleží na tom, kolik nakoupíme lihu. Mohlo by to být asi 25 000 lahví za rok - různých velikostí.
Prý si váš absinth oblíbil také herec Johnny Depp?
Když jsem začínal, největší a opravdový zájem byl právě z Los Angeles a New Yorku. Protože absinth historicky nejčastěji pili umělci, ať už spisovatelé, malíři nebo herci. Pili ho Vincent van Gogh, Ernest Hemingway a psal o něm také Edgar Allan Poe. Američtí umělci o tom četli, viděli obrazy a vzbudilo to v nich velký zájem. Ptali se: „Proč je to u nás zakázané? Kde to můžeme koupit?" V té době už začínal internet, kde byly chatovací místnosti.
Takže jste na Johnnyho Deppa natrefil na chatu?
Nebylo to tak snadné. Byl to prostě virtuální prostor, kam mohlo přijít více lidí a povídat si na konkrétní téma. Přišla tam jedna žena, která hledala přírodní absinth. To mě zajímalo, tak jsem se připojil. Získal jsem její důvěru, že nejsem žádný podvodník, a začali můj absinth odebírat. Zároveň se rozšiřoval okruh lidí, které mi začínala posílat. Šlo to zkrátka přímou úměrou - San Francisco, Los Angeles a New York.
Jací lidé vám psali?
Psali mi emaily - třeba scenárista filmu Batman se vrací. Další byl hudební producent z Park Avenue, který produkoval velmi slavné kapely. A tak se stalo, že jsem natrefil na režiséra Johna Waterse, který dělal velmi divné a kontroverzní filmy. Říkal o sobě, že je králem odpadního filmu, garbage cinema. Toužil dělat velmi nechutné snímky. Nakonec přešel k mainstreamu a točil jeden film s Johnnym Deppem. Potom další a Johnny jeho štáb navštěvoval. Tenkrát jsem absinth posílal kostýmní výtvarnici. Řekli mu: „Hej, zkus, máme absinth!" Johnny samozřejmě vycítil, že je to zakázané ovoce. Ptal se: „Odkud? Jak je to možné?" Nakonec ho konzumoval s nimi.
Dostal na vás kontakt?
Dostal příležitost natáčet film v Praze - jmenoval se Z pekla. To byl rok 2000. Jednoho dne mi zavolal jeho osobní asistent.
Viděla jsem ten film a mám pocit, že hned v úvodní scéně se absinth pije - to je váš?
Ano. Ale původní scénář byl úplně jiný. Teprve můj absinth je inspiroval, aby na začátek tu scénu zařadili. Tedy, nejde jen o scénu, absinth se stal červenou nití celého filmu. Řekl jsem si, že vezmu více lahví, protože bude určitě chtít ochutnat více lidí. A vzal jsem také lžičku, kterou ode mě Johnny dostal jako dárek. Ta se tam také objevuje. Jednu ze scén natáčeli ve vesnici Ořech u Prahy. Tam postavili na zelené louce repliku Londýna z 18. století.
Jak to probíhalo?
Přijeli jsme tam a představili nám režiséry, byla to dvojčata, Allen a Albert Hughesovi. Chtěli o absinthu vědět všechno. Potom je napadlo: „To bychom mohli zařadit i do filmu!" Následně mě seznámili s producenty, kteří celý film financují, a bez jejich svolení se do něj nic přidávat nesmí. Líbilo se jim to, byli to fajn lidé, ale chtěli zjistit, co jsem za člověka. Nechtěli, abych byl nějaký kšeftař.
Takže dali svolení a lahev se ve filmu objevuje.
To ano, ale ve filmu pochopitelně není vidět má značka - to nejde. Jediné, co z toho dnes mám, je příjemný pocit. Jsem za to moc rád. Je to můj výrobek a je tam také má lžička, kterou jsem Johnnymu věnoval. Teprve později jsem si uvědomil, že má přítomnost naprosto změnila pojetí celého filmu.
Jste s Johnny Deppem dodnes v kontaktu? Nedávno byl v Praze nebo Karlových Varech.
Ano a hezky jsme si povídali. Později mě pozval do Španělska, kde natáčel film s Terrym Gilliamem z Monty Python. Řekl jsem mu: „Johnny, neblázni, já přece nemůžu jen tak skočit do letadla a jít s tebou zapařit. Mám tady firmu a rodinu, mám své starosti."
Tím to celé skončilo?
Ano.
Neposíláte mu třeba lahve k Vánocům nebo narozeninám?
Já osobně ne. Ale díky jeho kontaktům jsem měl možnost poslat lahve Marilynu Mansonovi. Nakonec jedna z nich skončila na jedné jeho fotce v časopisu. Tu mám vystavenou. Tenkrát k němu přijel fotograf a ten den mu také ode mě přišla zásilka. Vznikla z toho vtipná fotka ve stylu Vincenta van Gogha, jak si řeže ucho a na stole má flašku našeho absinthu.
