Facebook
Instagram
Herce Radima Fialu (51) znají televizní diváci coby doktora Hanáka z Ordinace v růžové zahradě. Teď se objeví v novém filmu Cirkus Maximum, který jde začátkem října do kin. Zahraje si zde bývalého artistu a v rozhovoru pro Lifee.cz přiznává, že s adrenalinem má velké zkušenosti - dokonce si během jednoho natáčení zlomil obě ruce.
Fiala si ve svém nejnovějším snímku vyzkoušel chůzi po laně v šestimetrové výšce, ale brzy toho nechal, protože ve štábu převládl strach o jeho zdraví. A ne bezdůvodně. Během natáčení filmu Stopy života si totiž v roce 2015 zlomil obě ruce a říká, že není snadné vyjednat s pojišťovnami adekvátní pojistku.
„Byla to taková drobná životní peripetie. Úrazy se prostě stávají. Podívejte, když Daniel Craig hrál Jamese Bonda, vyrazil si přední zuby. Tom Cruise si v Mission Impossible zase zlomil kotník," směje se sympatický herec.
Radim Fiala jako James Bond
V polovině října vstoupí do kin film Cirkus Maximum. Jakou v něm máte roli?
Četl jsem, že je to sexy akrobat. Tím označením si nejsem tolik jistý, ale jde o návrat ztraceného syna do lůna rodiny. Spíše bych tu roli nazval takto.
Takže vaše postava se vrací, aby zachránila rodinný cirkus?
Ano. Ale protože je to odrodilec, který se navrací zpátky, tak bych v tom viděl spíše dramatický oblouk. Je to hejsek, který pochopí, že život je spíše o rodině a cirkusu, zkrátka o těch pravých hodnotách.
Takže další charismatická role?
To nevím, ještě jsem to neviděl.
Jaká byla spolupráce s režisérem Arturem Kaiserem?
Přísný nebyl. Řekl přesně, co po nás chce.
Říkáte, že vaše postava je akrobat, měl jste tam nějaké náročnější scény v šapitó?
Ne, právě proto, že je to odrodilec, který akrobatem kdysi býval. Chůzi po laně jsem si s tyčí zkusil jen jednou, v šesti metrech. Potom jsem chtěl skákat do té sítě a oni mi to zakázali. Prý abych se nezranil.
To se není čemu divit. Během natáčení filmu Stopy života jste si zlámal obě ruce...
Ano, to je pravda.
Takže už si teď dáváte pozor?
Ne, prostě se to stalo. Byla to taková drobná životní peripetie. Úrazy se prostě stávají. Podívejte, když Daniel Craig hrál Jamese Bonda, vyrazil si přední zuby. Tom Cruise si v Mission Impossible zase zlomil kotník. Já si během natáčení zlomil obě ruce - ok!
To zavání světovým, hollywoodským trendem.
To není žádný trend, to se prostě stává a nikdo vůči tomu není ošetřený. Patří to k naší profesi.
Existuje na to vůbec nějaká pojistka?
Existuje, ano, ale stojí to docela dost peněz. Navíc ne každá pojišťovna vás pojistí, už jsem se o tom informoval. Nějaký makléř se mě ptal: „A vy jste fotbalista?" Tak mu říkám: „Ne, ne, já hraju." „A co teda hrajete?" Dostali jsme se k tomu, že jsem herec a on se zase ptal, proč tu pojistku vlastně chci. Vysvětloval jsem, že kdyby na mě něco spadlo nebo bych někam spadl já. „Aha! Takže jako fotbalista!" Je to v tomto směru prostě komplikované, jestli mi rozumíte.
Co říkáte na herecké legendy Oldřicha Kaisera nebo Jana Přeučila, kteří se ve filmu Cirkus Maximum objevují?
S panem Přeučilem jsem se do té doby nepotkal, ale teď už mě to nemrzí, protože už mu říkám „tato" - hraje mého otce. On se tím Artur nikde nechlubil, ale já jsem tuhle roli vzal hlavně kvůli tomu, že tam bude hrát Olda Kaiser. My si spolu naposledy zahráli v Tmavomodrém světě a to bylo nedávno dvacet let.
Jak se od té doby změnil?
Nezměnil se. Pořád je to ten starý dobrý Oldříšek. Holky o něm říkají, že je charismatický, já ho mám prostě rád.
Cirkusy jsou ve společnosti v posledních letech kontroverzní téma.
Proč?
Řeší se, jestli do nich patří živá zvířata a nemají tam být jen akrobaté. Co si o tom myslíte vy?
Co dneska není kontroverzní? Pokud se v cirkusech se zvířaty neobchoduje nebo se s nimi nedělá nic nekalého a mají správné podmínky... Některé cirkusy už se zvířat zbavily a je tady spousta nových trendů. Ale zvířata přece do cirkusů vždycky patřila.
Máte s tím spojené nějaké vzpomínky?
Když jsem byl malé dítě, žil jsem na okraji Brna, ve Starých Bohunicích. Nebyly tam ještě ani paneláky. Jako pětiletí jsme si hráli na silnici a když jsme zaslechli, že přijel cirkus, byl to pro nás obrovský zážitek, který se slovy nedá popsat. Šel průvod, ve kterém byli artisté a sloni, skákaly tam opičky... Měli jsme ústa dokořán. Pro děti to může být skvělé, ale jasně - nezastírám, že jsou to vzpomínky z minulého století.
Radim Fiala o znakové řeči
Kromě toho, že jste filmovým artistou z cirkusu, prý také ovládáte znakovou řeč. Tu jste se naučil při jaké příležitosti?
Před rokem 1989 ještě nebyli hluchoněmí bráni většinovou společností, takže se znaková řeč u nás začala rozvíjet až v 90. letech. Došlo k velké změně myšlení. K nám na fakultu také přišli hluchoněmí. A protože mezi nimi byly hezké holky a my jsme jim chtěli rozumět, tak jsme se určité znaky naučili.
A zabralo to?
No jasně, bylo to hrozně fajn! Hlavně jsem pro hluchoněmé sám vymyslel jeden výraz: „Sere pes!"
Dá se to používat univerzálně?
Přesně tak. Když se něco pokazilo, oni z toho vždycky byli špatní. Na to jsem jim odpovídal: „Sere pes! Pojďte, to je jedno!" Nejprve tomu nerozuměli, tak jsem jim znakovou řečí vysvětlil, co to slovní spojení znamená: „Je to jedno, sere pes." To se jim tak zalíbilo, že to sami začali používat a rychle to mezi nimi zdomácnělo.
Používáte znakovou řeč dodnes?
Mám mezi nimi stále přátele, takže ta běžná slovíčka, jako „ahoj" nebo „děkuji", stále používám. Na některá si vzpomínám lépe, na jiná méně. Pro hluchoněmé děti také čtu do televize pohádky, jmenuje se to Doktor Žako. Jde o desetiminutové pohádky před spaním.
