Facebook
Instagram
Slovenka Veronika Beskydiarová alias Besky (28) loni okouzlila porotu soutěže MasterChef i diváky. Dva měsíce po vítězném finále webu Lifee.cz prozradila, že si tolik neužívá slávu, jako spíše zvýšenou pozornost lidí, a proč ji někdy dokážou překvapit novinové titulky.
S Besky jsme se sešli brzy ráno v jedné pražské kavárně. Dorazila perfektně upravená a s úsměvem na tváři. Není divu. Její kariéra nabrala po MasterChefovi na obrátkách a černovlasá sympaťačka pomalu neví, kam dřív skočit.
Věřila byste tomu, že našeptávač Googlu mi v souvislosti s vámi nabízel jako první slovo těhotenství?
Opravdu? Možná proto, že jsem přibrala. Přísahám, že dětičky ještě neřeším. Jasně, že chci být máma, ale teď se hodlám zaměřit na kariéru. Na druhé straně je super, že Google nepíše, že jsem tlustá, ale jen těhotná.
Máte pocit, že jste přibrala? Jak? Ochutnáváte při práci?
Extrémní nervy. Já se to pořád snažím filtrovat smíchem a tím, že si spoustu věcí nepřipouštím, ale podvědomí to nasává. Člověk si to ani nemusí uvědomit. Já mám jídlo jako takovou comfort zone. Pomáhá mi překonávat těžké situace. Sama hledám nějaký balanc. Určitě je pravda, že jsem začala mnohem víc vařit a péct. Pracuji na své kuchařce, takže denně vařím čtyři nebo pět jídel. Musí se to prostě vyzkoušet. To není obhajoba, vím, že to jídlo můžu vybalancovat sportem. Ale já to teď prostě nedávám! Chci to zase nakopnout a věřím, že na jaře budu mít svoji postavu zpátky. Jsem celoživotní sportovec. Hrávala jsem tenis, basket, závodně volejbal, běhala jsem extreme race. Teď se mi trochu převrátily priority.
Jak si zvykáte na slávu a články o sobě? Říkala jste, že soukromí ventilovat nechcete, třeba mluvit o svém příteli.
Ano, to je věc, která by měla zůstat doma. Já jsem Besky, pobavím se s vámi o všem, ale některé věci beru jako soukromé. Když budu mít pocit, že se chci o něco podělit s celou republikou, tak to udělám. Ale chci, aby mě lidé začali poznávat díky tomu, jaká jsem. Ne díky tomu, co dělám v soukromí. Možná změním názor, třeba budu za dva roky sdílet zamilované fotky. A sláva? To není ani sláva, spíš zvýšená pozornost lidí. Jen dnes ráno, a to bylo před devátou, se se mnou cestou vyfotily dvě ženy. Prý pro manžela. Mám s lidmi zatím jen dobré zkušenosti.
V listopadu jste vyhrála soutěž MasterChef a také jeden milion korun. Už jste se z vítězství vzpamatovala? Jak se vám teď, po dvou měsících, daří?
Už jsem si zvykla a konečně mi došlo, co se vlastně stalo. Po finále jsem byla v jednom kole, takže jsem si to příliš nestihla užít. Teď se to trochu stabilizovalo. Naplno učím ve dvou kulinářských akademiích jako lektorka a potkávám úžasné lidi, kteří mi fandili. Skrz tyto kurzy se ke mně vracejí. Takže teprve teď přichází ten čas, kdy si to opravdu začínám užívat.
Jaké máte před sebou plány?
Jako správná markeťačka mám i já svůj marketingový plán a chystám se trhu nabídnout zajímavé věci. Chci dokončit svoji kuchařku a až budu mít stabilní eshop, tak bych tam ráda měla své kurzy.
Eshop, to znamená, že byste tam ráda prodávala také nějaké své produkty? Třeba marmelády nebo dorty?
Zní to super, ale musí to mít návaznost na zkolaudovanou provozovnu, kterou zatím nemám. Všechno je o tom marketingovém plánu. A já se chystám ještě pár let žít. Všechno to stihnu. Teď budu primárně cílit na svůj merch, který půjde ruku v ruce s knihou. Když se zadaří, ráda bych přišla také s nějakými pomůckami na pečení, které mi chyběly a které podle mě lidé ocení. Akrylové stěrky, formy na pečení… Nechci tříštit síly, proto raději dokončím jednu věc a posunu se na další. Chce to čas a určitě nehodlám tyto věci objednávat z Číny. Chci oslovit české výrobce.
Jak už jste zmínila, původním povoláním jste markeťačka, hodláte ve svém byznysu také nějak uplatnit sociální sítě?
Kdybych do svého Instagramu teď zasáhla, vytvořila mu strukturu a začala ho ladit do nějakých barev, tak by ztratil autenticitu. Proč Instagram vznikl? Kdysi jsme se těšili na to, že uvidíme přirozenou fotku Katy Perry, takovou, jaká je. Tuhle původní myšlenku je podle mě dobré zachovat. Díky tomu se také člověk stává hodnověrný.
Inspirujete se některými kuchaři, kteří už v České republice prorazili? Nemyslím teď třeba pana Kašpárka, se kterým se dobře znáte ze soutěže, ale co třeba taková Kamu?
Tady v Česku mám inspirace opravdu hodně. Ale způsob prezentace v online světě chci mít osobitý. Chci být jiná a nechci nikoho napodobovat. Mou inspirací je například britská autorka kuchařek Nigella Lawson. Je to nádherná žena, která prezentuje teplo domova skrze jídlo.
Myslím, že můžete bez obav vsadit také na svůj vzhled a přidat ho do své marketingové strategie.
Opravdu? Jak jste na to přišla?
Je devět hodin ráno, sedíme v kavárně a vy jste přišla krásná, upravená a perfektně nalíčená. Dáváte světu najevo, že vám záleží na tom, jak vypadáte. Je to součást vaší image?
To, jak vypadám, je věc, kterou příliš neovlivním. Asi na lidi působím dobře, ale zklamu vás. Vizuál, kterým se dnes prezentuji, je neměnný od mých čtrnácti let. Líčím se od té doby pořád stejně, dokonce používám i ty samé produkty. Neměla jsem potřebu do svého vzhledu investovat, abych byla jiná než ostatní. Je příjemné to slyšet, ale tohle jsem prostě já. Když vím, že z bytu musím odejít v osm třicet, tak se jdu v osm patnáct nalíčit. Od těch čtrnácti let už vím, kam sáhnout, mám na to grif. Je to spíše nějaká rutina než image.
Nedávno jste si do kina vyšla s maminkou. Vyrážíte spolu na dámské jízdy často?
Ano, bydlíme asi kilometr od sebe. Ona je to nejcennější, co mám. Je mladá, takže jsme skoro jako sestry. Ví o mně všechno. Každý den jsem za ni vděčná, protože ne každý to tak má. Krásný vztah mám ale i s tátou.
Jste si opravdu velmi podobné, ale to asi slýcháte často.
Asi na tom něco bude, když jsem z ní vyšla! Ne já mám spíš pocit, že jsem celá po otci. Říká se, že když jste s někým často, tak se jeden druhému začínáte podobat. Ona má černé vlasy, já také. Ale postavou jsme každá jiná, nesdílíme oblečení ani make-up. Nicméně je to milé, když nám lidé říkají, že vypadáme jako sestry.
Pokud vím, byla jste u pana Kašpárka na stáži. Jaké to bylo?
Byla jsem tam pět týdnů, což je na stáž dost dlouho. Čekala jsem, že tam budu maximálně týden a uvidím, jestli tam zemřu, nebo ne. Bylo to krásné a já si to extrémně užila. To, co mi tým pana Kašpárka ukázal, je možná věc, po které touží mnozí špičkoví kuchaři. A já, taková malá žabka, amatérka, která do soutěže přesedlala od počítače a marketingu, jsem touto stáží přeskočila několik pater.
Přijali vás mezi sebe?
Naprosto. Kuchaři tam začínají přípravu kolem osmé ráno a někdy odcházejí i o půlnoci. Čistota, logistika a ty špičkové pokrmy, to už je jen třešnička na dortu. Za tím vším se odehrává obrovský koncert, kde každý ví, co má dělat. Trochu jsem se do toho snažila začlenit a celkem se mi to podařilo. Nebylo to tak kostrbaté, jak jsem si myslela, že to bude. A hlavně ten kolektiv! Jsou tam jedna velká rodina, protože jsou spolu strašně dlouho. Jsou úžasní a hodně si pomáhají. Pomáhali i mně.
Nebyl tam stres jako v kuchyních, kde vládne Gordon Ramsay?
V reálu si člověk nemůže dovolit takto řvát. Navíc v podniku pana Kašpárka je otevřená kuchyň, kde hosté vidí kousek z dění uvnitř. Ani není důvod křičet, protože ti lidé šlapou jako švýcarské hodinky. Každý ví, co má dělat. Samozřejmě, že nějaký problém občas nastane, ale umějí ho okamžitě vyřešit a navzájem si pomoct. Pan Kašpárek je stále na place a když vidí, že někdo nestíhá, tak zasáhne. Nechci mluvit za něj, ale on je na tom place nonstop. Kontroluje, jaká je v kuchyni dynamika. Když se mu něco nelíbí, tak to řekne normálně.
Po soutěži se v médích řešilo, že se vám pan Kašpárek možná nevěnoval tolik, kolik by měl. Psalo se, že vaše vztahy ochladly. To mi teď ale z vašeho vyprávění nepřipadá.
To je vtipné, ale tohle jde úplně mimo mě. Já respektuji bulvár, ale k tomuhle se ani nevím jak vyjádřit. A doufám, že až si pan Kašpárek něco takového přečte, tak to hodí za hlavu. Co znamená chladné vztahy? Nerozumím tomu, máme spolu standardní pracovní vztah. On mě jako můj mentor špičkově držel a pod jeho křídly jsem tu soutěž vyhrála. Půl roku jsme se potom neviděli, a pak jsem k němu nastoupila na stáž. V životě bych si nedovolila říct, že naše vztahy ochladly. Vážím si ho za všechno, co mi dal a ukázal. Z mých úst tohle rozhodně nezaznělo. Řešili jsme to také na našem PR, ale každý si může napsat, co uzná za vhodné. Žijeme ve svobodné době. Vtipné je, když mě někdo cituje slovy, která jsem neřekla. Ale let’s go, alespoň mají díky mně super čísla. Já jim to přeju. Mám se kvůli tomu trápit?
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
