Facebook
Instagram
Starší dceru zpěvačky Zory Jandové (64) Viktorii Mertovou (31) pravidelně vídáme jako lovkyni v soutěžním televizním pořadu Na lovu. Zpěvačka magazínu Lifee.cz prozradila, proč je na obě své dcery pyšná, jak prožívá Viktoriin úspěch a zda vysokou inteligenci podědila také Zořina brzy čtyřletá vnučka Madlenka.
Zoru Jandovou jsme potkali na pražské Staroměstské radnici, kde se každoročně - již osmnáct let - účastní slavnostního předávání cen na akci Dětský čin roku. V kategorii Pomoc přírodě, jíž byla patronkou, letos zvítězil jedenáctiletý Adam Venglář ze Základní školy Slezská Ostrava, který společně s bráškou vyčistil les od odpadků.
Také Zoře není pomoc cizí, ovšem častěji než na své ekologické aktivity vzpomíná na příhodu z pražského Žižkova, kdy se coby dvacetiletá pokusila pomoci s nákupem staré paní o holi. „Já ji chytla za tu tašku a řekla jí: 'Já vám s ní pomůžu!' A ta paní se vyděsila a málem mě tou hůlkou přetáhla. Pomoc ode mě nečekala a vypadalo to, že ji o tu tašku chci obrat," vzpomíná zpěvačka.
Zora Jandová o pomoci druhým
Předávala jste letos cenu v kategorii Pomoc přírodě. Vy sama se ekologii také věnujete?
My to děláme každý rok na jaře, kdy s partou lidí projdeme les v našem okolí a vždycky odtud vyneseme spoustu odpadu. Když se to bude lidem stále připomínat, mohli bychom se z těch lesů vracet o něco lehčí. Nechci ale snižovat pomoc v ostatních kategoriích této ankety. Někdy ty příběhy vypadají naivně nebo jednoduše, ale dítě, které něco takového udělá pro někoho jiného, v sobě musí najít nějakou sílu. A to mi přijde úžasné. To jsou ty děti, které mě budou zachraňovat, až se o sebe nebudu moci postarat. Tahle generace se zabývá i malými činy, dokáže se vyburcovat a je to pro nás velká budoucnost. Proto také tuhle akci vždy ráda podpořím.
Máte vy sama nějakou vzpomínku na dětství, kdy jste musela sebrat odvahu a někomu jste pomohla?
Já si to vlastně ani neuvědomuji, ale vyrůstala jsem v rodině, kde se pomáhalo. Prarodiče vždy někomu nenápadným způsobem pomáhali, takže mi to nepřišlo zvláštní. Ale když nad tím přemýšlím, uvědomuji si i tu odvrácenou stranu pomoci.
Jak to myslíte?
Bylo mi nějakých 23 let, přestěhovali jsme se na Žižkov a jednoho dne jsem potkala opravdu starou paní s velkou těžkou taškou, jak šla o hůlce. Já ji chytla za tu tašku a řekla jí: „Já vám s ní pomůžu!" A ta paní se vyděsila a málem mě tou hůlkou přetáhla. Pomoc ode mně nečekala a vypadalo to, že ji o tu tašku chci obrat. Samozřejmě jsme se nakonec domluvily a já jí pomohla.
Takže to dobře dopadlo.
Uvědomila jsem si, že i v případě pomoci musí člověk trochu přemýšlet - pokud tedy zrovna nezachraňuji život, u toho se nepřemýšlí a nečeká. Nevyžádaná pomoc zkrátka může způsobit i velké nedorozumění a může spoustu lidí odradit. Myslím, že děti se na těchto drobných činech naučí komunikovat a to, jak pomoc vlastně nabídnout. Neméně důležité také je si o pomoc sám říct. Kolikrát pomáháme a sami tu pomoc potřebujeme. Já odtud budu odcházet příjemně nabitá, protože vidím, že je nám téma pomoci v této šílené době mnohem bližší.
Zora Jandová je hrdá na své dvě dcery
Vaši dceru Viktorii nyní vídáme v televizním pořadu Na lovu. Je nějaký čin, za který jste na ni pyšná?
Pýcha je smrtelný hřích, takže řekla bych spíše hrdá. Jsem hrdá na obě své dcery, protože ta mladší sklízí velké úspěchy v divadle a ta starší, jak jste řekla, se proslavila chytrostí. Viktorie je teď na očích veřejnosti, ale jen díky své bystrosti. To mi dělá obrovskou radost, protože jako matka nejsem v showbyznysu propírána v negativním smyslu - naopak. Těší mě, že obě mé holky něco samy dokázaly, něco umí a příjemným způsobem to také prezentují. Tohle je to nejvíc, co mi mohly dát.
Díváte se na ten pořad?
Já se vždycky zeptám Viktorky, jestli vyhrála, nebo prohrála. Naštěstí má vysoké skóre výher. Dokonce jsem byla na jednom natáčení, a přestože jsem ten díl potom viděla v televizi, tak jsem se přistihla, že stejně napjatě čekám, jak to dopadne. Byla jsem hrůzou bez sebe. Sledujeme to.
A vaše mladší dcera Ester?
Ester hraje v Městském divadle Brno a já tam pravidelně jezdím na premiéry nebo koukám na zkoušky, protože ona domů skoro nejezdí. Neustále pendluji a dělím čas mezi Esterku a Viktorku. Dnes mě ještě čeká naše téměř čtyřletá vnučka Madlenka, kterou budu hlídat.
Je zvídavá po mamince?
Z té nám roste další Belladonna. Je chytrá a rodiče ji hezky vedou k samostatnému myšlení. Nedávno chtěla po mámě a tátovi něco vysvětlit a já cítila, že už jsou malinko netrpěliví - bylo to už poněkolikáté ten den. Madlenka se neptá proč, ona to chce zdůvodnit. Doslova řekne, že žádá zdůvodnění. Viktorce jsem s potěšením pogratulovala, ať vítá v mém klubu, protože přesně tohle jsem s ní zažívala denně. Je důležité, v jakém prostředí děti vyrůstají.
Zřejmě se to ve vaší rodině hezky potkalo.
Já měla štěstí na praprarodiče i prarodiče z obou stran. Měla jsem krásné zázemí a to se na všech našich holkách také odráží. Proto bych chtěla opět apelovat na to, že pokud někomu pomůžeme vytvořit zázemí, je to ohromná pomoc. Nemusí to být přímo naše rodina. Já sama mám jednu rodinu z Ukrajiny a zrovna zítra jdu nakupovat nějaké dárky jako malé překvapení. Přála bych si, aby se tady cítili víc jako doma, byť chápu, že jim domov nemůžeme nahradit. Zázemí je nutné.
A jak se připravujete na Vánoce?
Teď jsem psala scénáře pro ČT :D, píšu tam krásné povídání pro dceru Petry Černocké a její vnučku. Je o všech možných múzách. Slíbila jsem, že to odevzdám do konce listopadu a za deset minut půlnoc jsem to skutečně dopsala a odevzdala. Proto jsem si skoro nevšimla té první adventní neděle. Samozřejmě, že jsem se pomodlila, to je můj rituál každý večer před usnutím. Děti mi zde dnes připomněly, že už máme skutečně advent, takže se hodlám zklidnit, užívat si atmosféru a mít se prostě prima.
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Související články
