Život v římském nájemním domě: Bohatí měli luxus, chudí spali na podlaze a neměli toaletu ani tekoucí vodu

Na přelomu prvního a druhého století našeho letopočtu se v Římě postavilo asi 30 000 těchto "činžovních domů". Obvykle měly tři až osm pater. A podlaha, po které jste denně chodili, perfektně odrážela vaše sociální postavení.

Mohlo by Vás zajímat:

Bizarní využití moči ve Starověku: Římané s ní změkčovali látky, dezinfikovali města a kloktali ji při bolesti zubů

Činžovní domy starověkého Říma

Přízemí nebo první patro bylo obsazeno těmi nejbohatšími. Žilo se zde velmi pohodlně. Každá místnost byla krásně prosvícená. Nechyběl ani záchod a tekoucí voda. Čím výše jste ale bydleli, tím na vás čekaly horší podmínky.

Nejvyšší patra obývali hlavně špatně placení dělníci. Kupříkladu cihlové byly v této části strmější, špinavější a vůbec se celkově rozpadaly. Bylo vidět, že je ani nikdo dlouho nečistil. Byly plné fleků a potřísněné všemožnými tekutinami, píše ve své knize One Day In Ancient Rome Alberto Angela.

Mohlo by Vás zajímat:

Jak na zkažené zuby dle starověkých Římanů: "Zubní červy" měla vyhnat konzumace myší nebo dřevo, do něhož uhodil blesk

Byt chudého Římana

Dle dochovaných záznamů byl v bytech chudých Římanů také velmi zatuchlý vzduch. Zezdola stoupal kouř z pecí a všude byl cítit štiplavý lidský pot. Stěny byly bez jakýchkoli, pro toto období tak typických, maleb. Uprostřed byl jen stůl, pár taburetů, dvě dřevěné truhly s hliněnými džbány a malá skříňka, kde se dalo uchovat jídlo. Spalo se na slaměných matracích přímo na zemi.

Ale i tak bylo nájemné poměrně vysoké. Lidé si tak, do již přeplněné místnosti, přibírali další lidi, jenž jim pak pomáhali s financemi. Soukromí tak zajišťovaly jen velmi tenké přepážky. Takové bydlení představovalo čiré zoufalství.

Mohlo by Vás zajímat:

Krása a starověký Řím: Na vrásky platilo husí sádlo, ženu s neudržovanou pletí nikdo nechtěl

Nejhorší byl déšť

Zatímco lidem v přízemí bylo umožněno mít zasklená okna, ti chudí se museli spokojit s pouhým prázdným otvorem. Měli k dispozici pouze látkové závěsy, které byly ovšem neprůsvitné. Když si tak chtěli nájemníci vpustit dovnitř trošku světla, museli je odhrnout. Bylo ale třeba počítat s tím, že když bude pršet a náhodou se k tomu ještě přidá vítr, budou to mít všechno uvnitř.

Kdo nechtěl riskovat, nechal zataženo a rozsvítil olejovou lampu nebo lojovou svíčku. Při dlouhodobém používání se však na zdech usadily saze, což nebylo pro zdraví obyvatel příliš dobré. S tím šla ruku v ruce absence splachovací toalety či tekoucí vody napojené na kanalizaci.

Byty byly tak v naprosto otřesném stavu. Dokonce tam začala růst i vegetace. Kvůli otevřenému ohni byly také časté požáry. Kdo nestihl včas utéct, už se nezachránil, protože únikové cesty byly často zatarasené.

Život a bytové podmínky běžného Římana byly velmi tvrdé a pro nás jen těžko představitelné.

Mohlo by Vás zajímat:

Nejchytřejší žena starověku: Hypatia skončila roztrhána na kusy, doplatila na svou dobrou povahu