Facebook
Instagram
Zuzana už delší dobu cítila, že její manželství nefunguje. Každý den se dělo to samé a ona se hrozně nudila. Zpestřením měl být románek s dávným kamarádem. Nevěra jí umožnila uvědomit si, koho doopravdy miluje.
Je mi 47 let a jsem vdaná už dvacet let. Na začátku bylo naše manželství plné lásky a vášně, ale časem se stalo nudnou rutinou. Tomáš (46) je dobrý člověk, pracovitý, loajální, ale náš život se stal úplně předvídatelným. Každý den stejné povinnosti, stejné rozhovory při večeři. Měla jsem pocit, že žiji ve zpomaleném tempu. Jenže já si ještě chtěla užívat života...
Monotónnost mě ubíjela
Máme dvě děti, které jsou již dospělé a odstěhovaly se. Jejich odchod způsobil, že prázdnota v našem manželství byla ještě citelnější. Často jsem večer sedávala na gauči, bezmyšlenkovitě sledovala televizi a přemýšlela, kam se poděla ta mladá, energická dívka, kterou jsem kdysi byla.
Jednoho dne jsem při procházení sociálních sítí narazila na profil Lukáše (47), mého přítele z univerzity. Vždy byl duší každé společnosti, plný energie a nápadů. Jeho současný život se zdál stejně vzrušující jako tehdy, když jsme byli mladí a bez závazků. Fotografie z cest do nejvzdálenějších koutů světa, nové pracovní projekty, setkání se zajímavými lidmi – to všechno ve mně vzbudilo touhu po něčem víc.
Rozhodla jsem se mu napsat. Odpověděl téměř okamžitě a začali jsme si psát. Zpočátku to byly jen obyčejné, přátelské rozhovory. Vzpomínali jsme na naše studentská léta a bavili se o tom, co se změnilo v našich životech. Lukáš byl majitelem eventové firmy, organizoval koncerty, festivaly a vedl dynamický život, který kontrastoval s mou nudnou každodenní rutinou.
Jednoho večera jsme s Tomášem seděli v obýváku. Den jako každý jiný. Můj manžel, jako obvykle, četl knihu. Podívala jsem se na něj a cítila, že si s ním musím promluvit.
„Tomáši, jsi takhle šťastný?“ zeptala jsem se váhavě.
Vzhlédl od knihy a lehce svraštil čelo.
„Jak to myslíš?“
„Myslím náš život... připadá mi tak monotónní, předvídatelný, smutný...“
Tomáš si povzdechl.
„Někdy to tak také cítím, ale myslel jsem, že je to po tolika letech normální.“
„Možná bychom měli něco změnit... zkusit něco nového...“ navrhla jsem.
Tomáš se smutně usmál.
„Když chceš, můžeme to zkusit. Ale co přesně máš na mysli?“
Nevěděla jsem, jak na tu otázku odpovědět. Hned mi na mysli vytanul Lukáš, ale nemohla jsem říct Tomášovi, že mě fascinuje život mého starého přítele.
Přešla jsem od slov k činům
Moje korespondence s Lukášem se změnila v internetový flirt. Byla to moje malá úniková cesta z ponuré reality. Každé upozornění na novou zprávu od Lukáše mi zrychlovalo tep. Začala jsem přemýšlet, jaké by to bylo, kdybychom se setkali osobně.
Lukáš pak převzal iniciativu. Navrhl, abychom se setkali tváří v tvář. Cítila jsem směs vzrušení a strachu. Věděla jsem, že to může všechno změnit, ale po chvíli váhání jsem souhlasila.
Naše setkání bylo jako sen. Lukáš přijel do mého města na víkend. Strávili jsme spolu celý den, procházeli se po místech, která jsme navštěvovali jako studenti. Povídali jsme si, smáli se, a večer, když jsme seděli v malé kavárně, mě Lukáš políbil. Bylo to jako výbuch ohňostroje. Všechno, co jsem cítila k Tomášovi, se teď zdálo jen bledou vzpomínkou.
Neskončilo to jen jedním setkáním. Náš poměr nabral na intenzitě. Setkávali jsme se pravidelně, někdy jsem odjížděla na víkendy, lhala Tomášovi, že jedu za kamarádkou. Zase jsem se cítila jako mladá žena, po které touží nějaký muž. Lukáš ve mně probudil něco, o čem jsem si myslela, že už navždy zmizelo.
Jenže čím déle náš poměr trval, tím více jsem začínala vidět jeho temnější stránky. Lukáš byl skvělý milenec, ale jeho život byl plný chaosu. Často měnil plány, mohl na poslední chvíli zrušit schůzku, měl spoustu tajemství. Začala jsem se cítit nejistě a navíc mě trápily výčitky svědomí.
Nevím, jestli to bylo to, co jsem chtěla
Jednoho večera, když jsem se vrátila domů ze setkání s Lukášem, seděl Tomáš v obýváku a sledoval televizi. Podíval se na mě a vřele se usmál. V tu chvíli mě zasáhla vlna pocitu viny. Tomáš, navzdory své předvídatelnosti, tu pro mě vždycky byl, vždycky jsem se na něj mohla spolehnout. Byl mou skálou, mou oporou.
„Jaký jsi měla víkend, miláčku?“ zeptal se a odložil ovladač.
„Dobrý, děkuji,“ odpověděla jsem rychle, s pocitem, že ví pravdu o mých výletech.
Začala jsem přemýšlet, jestli opravdu chci opustit náš společný život pro chvilkové vzrušení. Mohl by Lukáš opravdu nahradit všechno, co jsem s Tomášem za ta léta vybudovala? Uvědomila jsem si, že i když ve mně Lukáš probudil touhu, Tomáš byl mou pravou láskou, mým partnerem pro lepší i horší časy.
S těžkým srdcem jsem se rozhodla poměr ukončit. Napsala jsem Lukášovi, že si musíme promluvit. Setkali jsme se v kavárně, kde to všechno začalo. Lukáš byl překvapený, když jsem mu řekla, že je konec.
„Proč to děláš? Myslel jsem, že jsi šťastná,“ řekl s nádechem zoufalství v hlase.
„Jsem, ale tohle není skutečné štěstí. Musím se vrátit do svého života, k Tomášovi...“ odpověděla jsem a do očí se mi draly slzy.
Neodvrátil se ode mě
Když jsem se vrátila domů, Tomáš na mě čekal s nejistým výrazem ve tváři. Viděl, že jsem rozrušená, a zeptal se, co se stalo. Řekla jsem mu všechno. Byl v šoku a zraněný, ale nekřičel. Dlouho mlčel, pak se jen zeptal, co mě k tomu vedlo.
„Cítila jsem se ztracená. Hledala jsem něco, co jsem nemohla najít v našem manželství. Ale teď vím, že ty jsi má pravá láska,“ odpověděla jsem tiše.
Tomáš se ode mě neodvrátil. Řekl, že mě miluje a chce bojovat za naši budoucnost. Rozhodli jsme se jít na manželskou terapii. Práce na našem vztahu nebyla snadná. Museli jsme znovu vybudovat důvěru, naučit se znovu spolu komunikovat a najít to, co nás kdysi spojovalo.
Během terapie jsem objevila, kolik věcí jsme za ta léta přehlíželi. Tomáš přiznal, že se také cítil zanedbávaný, i podle něj se náš život stal příliš předvídatelným. Oba jsme měli touhy a sny, které byly odsunuty na vedlejší kolej kvůli každodenním povinnostem.
Terapie byla bolestná, ale také očistná. Objevili jsme znovu radost z toho, že jsme spolu. Začali jsme trávit více času společnými aktivitami – přihlásili jsme se na taneční kurz, začali chodit na dlouhé procházky, objevovat nové koníčky. Tomáš mě překvapil tím, že zorganizoval romantický víkend jen pro nás dva v malém penzionu u moře.
Cítila jsem, že naše pouto se posiluje, že opravdu bojujeme jeden za druhého. Nebylo to snadné. Někdy se mi vracely vzpomínky na Lukáše a trápily mě výčitky svědomí. Ale s každým dnem jsem cítila, že Tomáš je mou pravou láskou, že s ním chci zestárnout.
Cítím, že jsem se rozhodla správně
Jednoho dne, když jsme seděli na terase našeho domu, Tomáš řekl, že mě nikdy nepřestal milovat, i přes všechno, co se stalo. Cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy. Bylo neuvěřitelné slyšet ta slova. Odpověděla jsem, že ho také miluji, že teď vím, jak moc je pro mě důležitý.
Náš život získal nový smysl. Pochopila jsem, že skutečná láska není jen vášeň a vzrušení, ale také každodenní podpora, důvěra a společné překonávání obtíží. Tomáš a já jsme začali trávit více času spolu. Cítila jsem, že náš život se stal plnějším, bohatším, možná ne tak vzrušujícím jako s Lukášem, ale opravdovým a plným lásky.
Dnes vím, že jsem se rozhodla správně. Tomáš je mým pravým partnerem a naše manželství, i když ne vždy dokonalé, je pro mě nejdůležitější. Poměr s Lukášem mě naučil hodně o mně samotné, ale především mi ukázal, jak vzácný je vztah, který jsme si za ta léta vybudovali.
To je pro mě nejdůležitější. Každodenní drobná gesta, společné snídaně, večerní rozhovory a plánování budoucnosti. Teď jsme s Tomášem silnější než kdy jindy, připraveni čelit všem výzvám, které nám život přinese...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Andrea Verešová zažila obtěžování i šikanu kvůli vzhledu: V Paříži mi chtěli operativně prodloužit nohy
Andrea Verešová zažila obtěžování i šikanu kvůli vzhledu: V Paříži mi chtěli operativně prodloužit nohy
Související články
