
Zuzka zažila naprosto bizarní situaci. Po první schůzce se sympatickým mužem se stala cílem jeho opakovaných SMS. Požadoval po ní peníze za kávu, na kterou ji pozval!
S Alanem jsme se poznali v jedné cestovatelské skupině na sociálních sítích. Komentoval moje fotografie z Albánie, poté jsme si začali psát nejen o cestování, ale i o životě. Zjistili jsme, že bydlíme kousek od sebe a máme dokonce společného známého. Nakonec jsem přijala pozvání na kávu. Schůzka byla příjemná, jen jsem si všimla jedné drobnosti. Alan měl potřebu mít všechno naprosto detailně spočítané. Věděl, kolik korun ho stál každý den v Gruzii. Udělal mi vyčerpávající finanční porovnání Gruzie s Albánií a Rumunskem, kam jsem se chystala letos. Klidně by mohl psát cestovatelské recenze zaměřené na finance.
Musela jsem ze schůzky odejít
Asi po hodině a půl mi zavolala spolubydlící Tereza. Seděla už ve vlaku k rodičům a vzpomněla si, že nechala zapnutou žehličku. „Zuzi, moc se omlouvám, ale potřebuji, abys jela ihned domů, ať nevyhoříme,“ skoro brečela. Okamžitě jsem si představila požár pronajatého bytu a bez dlouhého přemýšlení jsem všechno vychrlila na Alana a utíkala domů.
Zdálo se, že mě chápe, nevypadal naštvaně. V tom spěchu jsem vůbec neřešila placení. Žehlička byla samozřejmě vypnutá a já byla na Terku naštvaná, že mi zkazila rande. Alanovi jsem se ještě jednou ve zprávě omluvila a připsala, že ho zase ráda uvidím. Odpověděl jen stručně: „Dobře.“
Počítal každou korunu
Pár minut nato mi přišla zpráva. „Tvoje část útraty je 164 korun. Káva a domácí limonáda.“ Za ní následovala fotografie účtenky. Moje káva a limonáda byly pečlivě zakroužkované propiskou. Než jsem stačila odepsat, dorazila další zpráva. „Spropitné jsem rozdělil napůl, takže je to 170 korun.“ Po chvíli pípla další. „Posílám číslo účtu.“ A za dvě minuty další: „Jen kontroluji, jestli zprávy dorazily.“
Odepsala jsem, že mu peníze samozřejmě pošlu, a ještě jednou jsem se za zmatený odchod omluvila. Jenže tím to neskončilo. Alan mi dál vypisoval – prý vždy trvá na přesném vyrovnání účtů, protože jedině tak jsou vztahy férové. Poslala jsem mu dvě stě korun. Za minutu přišla odpověď: „Přeplatek činí 30 korun! Pošlu ti je ihned zpět.“
Na druhé rande už nedošlo
Po chvíli mi přišla notifikace – třicet korun bylo zpět. Do poznámky napsal: „Vyrovnání přeplatku.“ O pár minut později se mě zeptal, zda se nesejdeme další týden znovu. Zalhala jsem, že odjíždím. Neumím dát někomu na rovinu košem. Přestože se mi Alan zpočátku docela líbil a myslím, že nebyl ani zlý člověk, byl prostě divný. Nikdy se mi nestalo, aby po mně muž vymáhal peníze za kafe a dýško.
Dodnes si nejsem jistá, zda byl tak lakomý, nebo měl nějakou specifickou poruchu. Bylo zvláštní, jak si liboval ve finančním porovnávání zemí, jaký měl přehled a jak si všechno pamatoval. Ať tak či tak, Alana ráda přenechám nějaké spořivé slečně, která si ráda schovává účty a má na všechno tabulky.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




