Běla (67): Po manželově smrti jsem si k sobě nastěhovala dceru s rodinou. Za dva roky mě vyšoupli do pečovatelského domu

Půl roku po smrti manžela za mnou přijela dcera s manželem na návštěvu. Přivezli dort a dali jsme si kávu. Ptali se mě, jak se mi žije samotné v tak velkém domě.

Mohlo by Vás zajímat:

Libuše (73): Vnučka se mi snaží vetřít do přízně, protože má zálusk na můj byt. Ta falešná holka ale po mně nezdědí nic

Dcera se zeptala, zda se ke mně může nastěhovat

Popravdě jsem jim odpověděla, že jsem s manželem žila dlouhých čtyřicet let a nyní se cítím ztracená. Vše na mě padá, včetně samoty. "Mami, myslela jsem si to. Máme pro tebe s Honzou návrh," řekla Denisa a pokračovala: "Co kdybychom se k tobě nastěhovali? Dům je velký, všichni se tu pohodlně vejdeme." Nepřipadalo mi to jako špatný nápad.

Hned další víkend přijela dcera se zetěm a začali vyklízet věci po manželovi. Vozili je do sběrného dvora. Jen co byli hotoví, pustili se do nábytku v patře. Podle nich to byly všechno bezcenné krámy. Rozštípali ložnici po mých rodičích, vyvozili veškeré vybavení, a kdybych rázně nezasáhla, začali by redukovat i moje oblečení. Zkrátka po měsíci jejich řádění nezbylo v domě nic.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (58): Těšil jsem se, že si společně užijeme manželčino dědictví. Místo toho mi žena hned nato dala sbohem

Hádky o společné prostory byly na denním pořádku

Všechny místnosti zabrala dceřina rodina. Vnučky chtěly každá svůj pokojíček, Honza zase pracovnu, z dalších místností si mladí udělali posilovnu, obývák, ložnici a dům byl najednou plný. Mně přidělili menší místnost v přízemí. Jídelnu s kuchyní zatím ponechali beze změny. A právě ve společných prostorách vznikaly konflikty.

Mladým vadilo, že používám kuchyň zrovna, když oni chtějí vařit. Dohodli jsme se tedy, že budu vařit pro všechny. Oni by ale stejně byli nejradši, kdybych se v kuchyni pohybovala jen době, kdy byli v práci. Odpoledne jsem měla být optimálně zavřená u sebe v pokoji. Kdykoliv jsem prala, bylo to špatně. Moje prádlo na šňůrách překáželo. Dusno v domě by se dalo krájet.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (20): Děda vždy dokázal rozdělit celou rodinu, ale jeho dědictví vyvolalo válku

Dcera mě odlifrovala do pečovatelského domu

Dcera přišla s řešením. Prý pro mě má malou garsonku v pečovatelském domě. Budou mě chodit navštěvovat a zůstanou mezi námi dobré vztahy. Dokonce mi slíbila, že budu jezdit na víkendy domů. Prý celá rodina špatně nese ty neustálé hádky. "Mami, přece nechceš, abych se kvůli tobě rozvedla," tlačila mě dcera. Rezignovala jsem. Souhlasila a během dvou týdnů jsem byla přestěhovaná v pečovatelském domě.

Ani ne za dva roky společného bydlení se mě dcera elegantně zbavila a měla dům pro sebe a svou rodinu. Kdybych to tušila, nedovolila bych, aby se ke mně nastěhovali. Sedím ve své garsonce a koukám z okna, jak kolem jezdí auta. Dcera za mnou zajde jednou za měsíc na hodinku a nikdy jsem nebyla na víkend doma. Chci, aby dcera byla šťastná. Se svým osudem jsem se smířila, ale život už mě nebaví.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jindřiška (48): Manžel na mě tlačí, abych z dědictví pořídila nové auto. Já bych ale ráda odložila peníze pro syna