Facebook
Instagram
Bořek vyhrál v loterii slušnou částku. Je dost velká na to, aby už nikdy nemusel pracovat a zabezpečil i svoje děti a vnoučata. Jenže má obavy z toho, jak se zachová jeho okolí, když zjistí, že je bohatý...
Když jdu v pátek z práce, stavím se v hospodě na jedno. A vždy si k tomu koupím los nebo podám Sportku. Dělám to už desítky let, ale bez většího úspěchu. Nedávno se štěstí asi unavilo, protože jsem vyhrál. A to hodně...
Ze dne na den jsem získal miliony
Když jsem v pondělí zjistil, že jsem vyhrál, málem mě kleplo. Asi pětkrát jsem ověřoval ta čísla a všechno sedělo. Ještě méně mi lezlo do hlavy, kolik jsem vlastně vyhrál. Na tu sumu bych musel pracovat snad sto let. Je to vůbec možné?
Cestu domů si vůbec nepamatuju, mám to v mlze. Nervózně jsem chodil po obýváku a čekal, až se manželka vrátí z práce. "Prosimtěpodívejsenato," vychrlil jsem na ni, když otevřela dveře. "Co mám udělat?" zeptala se nechápavě.
Beze slova jsem jí do tváře strčil tiket. Tvářila se stejně, proto jsem jí na mobilu ukázal výsledky losování. Vytřeštila oči. Začala čísla kontrolovat ještě jednou a tiše si je pro sebe četla. Pak řekla sumu, kterou jsem vyhrál. A poté ji ještě jednou zopakovala...
Velké peníze rovnají se velké starosti
S manželkou jsme hned začali plánovat, co všechno si pořídíme a kolik dáme rodičům a našim dětem. Miliony létaly ten večer vzduchem až moc lehce. Já kolem desáté vyběhl na zahradu a začal vyměřovat místo pro bazén, který jsem si vždycky přál. Svítil jsem si jen čelovkou.
"Hele, Bořku, co to tam kutíš?" zeptal se mě přes plot soused, kterému mé počínání neuniklo. "Bazén," prohodil jsem a vyměřoval dál. "Bazén, jo? Tos vyhrál v loterii?" zasmál se soused. "Že mi taky jeden koupíš, viď?" dodal a zašel do baráku.
Tehdy mi došlo, co se vlastně odehrálo. Vrátil jsem se do domu. Manželka zrovna volala s mámou a vykládala jí, jaké jsem měl štěstí. Já zatím přemýšlel nad tím, jestli by nebylo lepší, kdyby o výhře vědělo co nejméně lidí. Co když začnou chodit a ptát se, jestli jim koupím to nebo tamto? A najednou jsem měl místo radosti spoustu starostí.
Výhru bych nejraději utajil
Manželce jsem řekl, že by možná nebylo špatné držet se u země a nedávat moc najevo, že jsme v balíku. "Nechápu, proč bychom to měli dělat..." ohradila se. "Lidé jsou různí. Nemuselo by to dělat dobrotu," vysvětlil jsem jí. "A co tvůj bazén?" zeptala se. "Ten možná jo, ale ty si budeš muset nechat zajít chuť na růžové ferrari. To by tady na vesnici nikdo nerozdýchal," dodal jsem a mrkl na ni.
Oba jsme se smáli, ale bylo na ní vidět, že začíná nad tím vším uvažovat. A tak je teď naše největší starost, jak si užít, ale rovněž utajit, že máme na spořících účtech o spoustu nul navíc. Sousedům třeba řekneme, že jedeme na víkend za mou mámou, ale místo toho si zaletíme do Milána na nejlepší pizzu, jakou jsem kdy jedl. Podobně snad utajíme i vánoční lyžování v Alpách.
No a pak už nevím. Nechci se omezovat, ale rovněž ani dávat najevo, že se máme dobře. Co by tomu řekli lidi?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
