Země, ve kterých byste se nechtěli narodit: Kde se vraždí novináři a kde zabíjí úderem kladiva do krku?

23. května 2019
Amnesty International
Amnesty International

Často čteme o nejkrásnějších státech a místech světa. Jak to ale vypadá v těch, které jsou na té „opačné straně“? Podívejte se na země, kde by vzhledem k lidskoprávní situaci chtěl žít asi jen málokdo z nás. Dějí se tam různé věci, o mnohých z nich jste možná ještě nikdy neslyšeli.

KLDR

V severokorejských pracovních táborech jsou podle odhadů drženy statisíce lidí. Na denním pořádku je tvrdá nucená práce. Jeden ze svědků, který působil jako bezpečnostní úředník v táboře 16, v rozhovoru pro lidskoprávní hnutí Amnesty mluvil o metodách používaných při popravách vězňů. Zadržovaní lidé byli nuceni kopat své vlastní hroby a pak byli zabíjeni úderem kladiva do krku. Sám byl také svědkem toho, jak dozorci zadržené škrtili a poté je ubili k smrti dřevěnými tyčemi. Dalším, kdo promluvil, je Kim Jou-son, bývalá vězenkyně v táboře 15. Popisuje, jak byla svědkem veřejné popravy dvou lidí, kteří byli chyceni při pokusu o útěk: „Přivedli je na jakési pódium, oba hodně zbité. Pak byli přivázáni ke dřevěným kůlům a třikrát střeleni do hlavy, hrudi a nohou.“

Čína

Tato komunistická země je dlouhodobě největším světovým katem. Každý rok popraví dokonce více lidí než všechny státy světa dohromady. Lidé tam dostávají trest smrti i za „narušování sociální stability“, pašování drog nebo za hospodářské trestné činy. Na severozápadě Číny je velký počet převýchovných táborů. Odhadem je tam svévolně zadržováno až milion lidí, převážně Kazachů a Ujgurů muslimského vyznání. Podle svědectví propuštěných tam dochází k politické převýchově – zadržení se musí učit čínské zákony, zpaměti odříkávat propagandistické texty a chválit čínský komunistický režim. Jsou vystavováni jak psychickému, tak fyzickému násilí a mučení.

Írán

Tento stát se v žebříčku největších světových popravčí drží na druhém místě, za Čínou. V zemi panuje vysoká míra chudoby, korupce i nezaměstnanosti. Navíc je také proslulá pronásledováním svých kritiků. Začátkem března letošního roku byla kupříkladu odsouzena známá íránská právnička a matka dvou dětí Nasrín Sotudíová. Kvůli boji za práva žen či odmítání zákona o povinném nošení hidžábu byla odsouzena k 33 letům vězení a 148 ranám bičem – což je fakticky trest smrti, protože lidské tělo něco takového jen stěží může zvládnout.

Rusko

Od roku 2000, kdy začal vládnout Vladimir Putin, bylo v Rusku zavražděno více než 130 novinářů a novinářek. Rusko tvrdě pronásleduje své kritiky i příslušníky LGBT+ komunity. Platí tam například zákon zakazující „propagaci netradičních sexuálních vztahů mezi mladistvými“, který je známý také jako „zákon o homosexuální propagandě“. Na základě něj byla odsouzena například Evdokia Romanovová z ruské Samary. Potom, co sdílela odkazy na články o rovnoprávnosti LGBT+ lidí, dostala pokutu v přepočtu 19 tisíc korun.

Egypt

Tato oblíbená destinace pro letní dovolenou dlouhodobě patří k největším uzurpátorům práv žen. Dále pronásleduje LGBT+ komunitu, ale dokonce i děti. Lidskoprávní hnutí Amnesty zdokumentovalo případy nejméně šesti dětí, které byly ve vyšetřovací vazbě bity. Jejich příbuzní uvedli, že děti „byly těžce zbity, dostávaly elektrické šoky do genitálií a dalších částí těl nebo byly zavěšovány za končetiny“. Účelem mučení bylo donutit děti, aby se přiznaly k činům, které ve skutečnosti nespáchaly.

Saúdská Arábie

Za vlídnou tváří, kterou se tato země snaží ukazovat světu, se schovává nekompromisní represivní režim. Saúdská Arábie tvrdě pronásleduje své kritiky či odpůrce a řadí se na třetí místo v žebříčku států, které nejčastěji popravují své občany. Saúdská Arábie je mimo jiné velkým odběratelem zbraní, mezi jejichž hlavní dodavatele patří USA, ale i evropské země včetně České republiky. Zbraně jsou pak používány k zabíjení lidí a dětí – například v Jemenu.

Informace o jednotlivých státech vycházejí z výzkumů mezinárodního hnutí bojujícího za lidská práva Amnesty International. Od roku 1961 monitoruje porušování lidských práv a vede akce proti bezpráví či nesvobodě. V roce 1977 za svou činnost obdrželo Nobelovu cenu míru. Zajímavostí je, že před rokem 1989 se aktivně angažovalo ve prospěch případů 4 stovek disidentů a dalších lidí nespravedlivě pronásledovaných komunistickým režimem – včetně případů Václava Havla, Jiřiny Šiklové a dalších. Na své akce a výzkumy nepřijímá finance od států, vlád ani politických stran. Česká pobočka byla založena v roce 1991 a v současné době má 4 000 pravidelných dárců a stovky dobrovolníků.