Nenuťte dítě dělit se o hračky. Napácháte tím víc škody než užitku, tvrdí psycholožka

Ve společnosti se objevují stále další a další trendy ve výchově dětí. Jeden z nich, který propagují mimo jiné americká klinická psycholožka Laura Markham a vztahová koučka Avital, zastává názor, že bychom malé děti neměli nutit do sdílení věcí, neboť tím můžeme napáchat víc škody než užitku.

Mohlo by Vás zajímat:

Kdy nechat holčičce nastřelit náušničky? Dejte si pozor, abyste to neudělali příliš brzy, varují pediatři

Tři špatné signály

Podle Markham takto nenaučíme dítě se dělit, jak bychom očekávali, ale vysíláme mu hned několik špatných signálů. Tím prvním je, že pokud někdo hlasitě pláče, dostane to, co chce. Dalším pak skutečnost, že o tom, kdo si s čím bude hrát a kdy, rozhodují rodiče. A do třetice, že je žádoucí přerušit práci a dát něco druhému jen proto, že si o to říká.

Na první pohled je jasné, že tyto věci své potomky učit nechceme. Proč ale nepochopí, že dělit se je prospěšné? Podle odborníků dítě do pěti let ještě nemá dostatečně vyvinutý mozek na to, aby pochopilo, že jeho přání a potřeby se nemusejí shodovat s přáními a potřebami ostatních. Ostatní zkrátka nevnímá jako samostatné jednotky s vlastními pocity, ale zná jen potřeby svoje.

Empatie se obvykle rozvíjí až v pozdějším věku. Malé dítě proto nemůže pochopit, že je půjčování věcí ze sociálního hlediska žádoucí.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Dítě se cítí méněcenné, protože nemá drahý mobil. Vyprávějte mu příběh Leonarda DiCapria, radí psycholožka

Jak správně naučit dítě dělit se o hračky

Ač nutit malé dítě do půjčování hraček se jeví spíše jako kontraproduktivní, neznamená to, že bychom je ke sdílení věcí neměli vůbec vést. "Jedním ze způsobů, jak dítě naučit půjčovat hračky, je předem si říct, o které se dělit nechce. Ty pak někam schováte a máte vystaráno," píše Avital na webu Theparentingjunkie.com.

Další možností je nechat děti, ať si to vyřídí samy mezi sebou. "Pokud začnou dospělí do těchto sporů zasahovat, obvykle situaci posuzují ze své zkušenosti a hledají agresory a oběti tam, kde nejsou," vysvětluje Avital.

Dítěti také můžete jít příkladem, neboť naši potomci fungují jako zrcadla našeho chování. Takže pokud nás dítě o něco požádá, reagujeme na to tak, jak si myslíme, že je to správně. Chováme se zkrátka tak, jak bychom chtěli, aby se v podobné situaci zachovalo naše dítě.

Aby se dítě dokázalo hračky vzdát, je dobré ho také vést k tomu, aby poté, co si dohraje a usoudí, že už hračku nepotřebuje, ji odložilo a nechalo k dispozici jinému dítěti. Díky tomu se jedno dítě učí trpělivosti (čeká, až si kamarád dohraje) a druhé zvládání emočně složitějších situací (až si dohraju, dám hračku kamarádovi).

Mohlo by Vás zajímat:

Nechte děti mluvit sprostě, prospěje jim to, tvrdí školní psycholožka

Zdroje informací:

Thesun.co.uk

Ahaparenting.com

Theparentingjunkie.com