Facebook
Instagram
Dominika si vyběhla koupit kávu do svého oblíbeného bistra. Když se vracela do práce, uklouzla na ledu ukrytém pod čerstvým sněhem...
Asi to muselo vypadat komicky, protože jsem ve snaze zabránit pádu mávala rukama a moje káva vylétla do vzduchu, ale dopad byl poměrně tvrdý. Na zadku jsem měla modřinu ještě týden.
Dostala jsem chuť na kávu
V práci jsme měli už druhý den rozbitý kávovar a já prostě toužila po dobré kávě. Jakmile jsem nadhodila kolegyním, že si zajdu něco koupit do nedalekého bistra, také dostaly chuť na kávu. Sesbírala jsem objednávky a vyrazila.
Šla jsem sama, protože venku padal sníh a do toho počasí se nikomu nechtělo. Opravdu to nebylo nic moc, ale jakmile jsem zaplula do bistra, vůně kávy a čerstvých croissantů mi zvedla náladu. Nejraději bych tam zůstala, popíjela horký nápoj a zakusovala něco dobrého.
Z vyhřátého bistra bych se vydržela koukat ven na padající sníh snad celý den. Ale nešlo to. Tak jsem s povzdechem objednala čtyři kávy, pro sebe přibalila croissant, a jen neochotně vyrazila na cestu zpátky.
Uklouzla jsem na ledu
K poletujícímu sněhu se přidal i vítr. Zrychlila jsem krok, abych byla co nejdříve v práci. Jenže jsem přestala dávat pozor, kam šlapu. Najednou mi ujela noha na ledu schovaném pod sněhem. To jsem ještě ustála. Ale místo toho, abych zpomalila a šla opatrně dál, vyrazila jsem až moc rychle.
Druhé uklouznutí jsem už neustála. Zamávala jsem kolem sebe rukama, ale nebylo čeho se zachytit. Kávy mi vylétly do vzduchu i s papírovým podnosem, jen croissant jsem pevně držela. Zdálo se mi, že to trvá celou věčnost, ale ve skutečnosti jsem určitě byla na zemi za vteřinku. Dopadla jsem přímo na zadek. Sníh můj pád moc neztlumil. Bolelo to jako čert.
Hned byl u mě nějaký chlap a ptal se, jestli jsem v pořádku. "Já ano, ale můj zadek a důstojnost..." nedořekla jsem. Podívala jsem se na něj a viděla široký úsměv. "Slečno, vaše důstojnost neutrpěla. Byl to mimořádně elegantní pád," dodal a to už jsem se musela usmát i já.
Zamilovala jsem se
Pak mi pomohl zvednout se na nohy. Mírně potlučený croissant jsem držela v ruce a kupodivu kávy v papírovém podnosu přečkaly pád bez úhony. Jen se zabořily do závěje. Ten muž mi je podal a nabídl se, že mě doprovodí do práce.
Zjistila jsem, že pracuje v tom bistru a když viděl mou taneční kreaci, vyběhl mi na pomoc. Nebylo to naposledy, co jsme se viděli. Zjistila jsem, že Lumír (30) je moc fajn. Pak jsme spolu začali chodit a na naše seznámení na ledu vzpomínáme se smíchem dodnes...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
