Erika (34): Věci v mém bytě se začaly přemisťovat a posouvat. Stál za tím nezvaný host

Když jsem se do bytu nastěhovala, voněl novotou a já měla pocit, že začínám další kapitolu. První týdny probíhaly v klidu. Práce, nákupy, večer seriál. Jenže po pár měsících jsem si začala všímat drobností. Nejdřív jsem to házela na svoji nepozornost, ale po nějaké době jsem musel začít pátrat.

Jana (49): Dcera za námi přijela na víkend. Ubytovali jsme ji na gauči a ona nám práskla dveřmi

Doma se začaly dít divné věci

Věci v kuchyni nebyly tam, kde jsem je nechala. Pár hrnků bylo jinak otočených, příbory ve špatném šuplíku. Myslela jsem, že si to jen namlouvám. Pak jsem jednou večer otevřela skříň a viděla, že ručníky leží jinak. Nikdo se mnou nežije a klíč mám jen já. Začala jsem se pozorovat – jestli třeba nejsem roztěkaná, nezapomínám.

Jenže těch drobných změn přibývalo. V ložnici se povlak na polštáři otočil naruby, v koupelně byl jinak položený můj kartáč na vlasy. Pak jsem jednou přišla domů a nebylo zamčeno, což bylo zvláštní. Já se přece vždycky ujišťuju, jestli jsem zamkla! A pak se to stalo znovu a to už mi začalo připadat vážně divné. To jsem nemohla udělat já.

Po pár dnech jsem si všimla, že květiny jsou zalité, přestože jsem je nezalévala. V lednici chyběla plechovka piva, kterou jsem měla schovanou na večer. Začala jsem mít pocit, že někdo do bytu chodí.

Soňa (52): Chlapi si během krize většinou koupí drahé auto. Můj manžel se zamiloval do fiktivní postavy a zničil náš vztah

Načapala jsem nezvaného hosta

Nakonec jsem se odhodlala jeden den zůstat doma a čekat. Kolem jedenácté jsem zaslechla klíče v zámku a otevírající se dveře. Byla jsem vyděšená, překvapená, všechno najednou. Kdo by to mohl být? Vždyť nikdo nemá klíče! Že by bývalý nájemce?

Vykoukla jsem z ložnice a zalapala po dechu. V předsíni stál můj domácí s klíči v ruce a měl na tváři stejně vyděšený výraz jako já. Když jsem se ho zeptala, jestli sem chodí často, vůbec to nezapíral: „Jen kontroluju, jestli je všechno v pořádku. Jestli tady nemáte škůdce nebo tak.“

Ten klid, který jsem po nastěhování cítila, byl rázem pryč. I když jsem si hned nechala dát novou vložku, pocit, že někdo cizí stál uprostřed mého obýváku a dotýkal se mých věcí, už nezmizel. Nakonec jsem se po několika měsících odstěhovala. Každý den jsem se bála, že mi přijde na návštěvu nezvaný host.

Další příběhy ze života →

Líza (29): Vytvořila jsem si osobní blog. Když jsem napsala příběh o sousedovi, jeho reakce mě šokovala