Gábina (20): Život s mou rodinou byl čistá tragédie. Musela jsem utéct, co nejdál to šlo

Rodinné příběhy: Život s mou rodinou byl čistá tragédie. Musela jsem utéct, co nejdál to šlo
Zdroj: Freepik

Gábina nesnášela svou rodinu. Jen z ní tahali peníze a obtěžovali okolí. Jednoho dne toho měla dost a utekla do zahraničí. Tvrdě dře, aby se měla lépe.

Jana Jánská
Jana Jánská 25. 06. 2024 04:00

V dálce jsem zahlédla tátovu siluetu. Procházel obchodem, byl mírně shrbený a kličkoval mezi stojany s oblečením. Schovala jsem se za jednu z nových kolekcí. Možná se mi podaří uniknout mu. Ale stejně jsem měla pocit, že se od rodiny nikdy neosvobodím. Byla to beznadějná situace. Kamkoli se vydám, oni mě najdou a budou chtít peníze.

Táta ze všech jen tahá peníze

Matka, otec a moji dva bráchové, kteří si rychle získali respekt celého sídliště. Sedávali na lavičkách a jen koukali kolem sebe. Otec vedle těch kluků působil jako krotký beránek. A opravdu takový byl, jen s tím rozdílem, že byl neustále opilý a strašně otravný. Když neměl na láhev, dokázal vyžebrat dvacetikorunu i z nejskoupějšího kolemjdoucího. Obvykle už za úsvitu číhal na chodníku, vyhlížel bohatší známé nebo prostě žebral od lidí drobné „na krajíc chleba".

Tvrdil, že oškubat důvěřivého člověka je značný úspěch, a kdo si myslí něco jiného, může si trhnout nohou. Od té doby, co jsem dostala práci v nákupním centru, mě začal neustále obtěžovat kvůli "otcovskému příspěvku". Dala jsem mu pár korun, jen abych se ho rychle zbavila, a doufala, že si ho nevšimne vedoucí.

Slečinka se stydí za vlastního tatíčka,“ bručel si pod nosem, ale zamířil ke dveřím, jen aby se po čase vrátil pro další peníze.

Rozhodl se, že budu jeho dojná kráva, a pravidelně mi nařizoval, abych přispívala do jeho rozpočtu. Když jsem jednou řekla „ne“, projevil svou nespokojenost pořádným pohlavkem. Okamžitě přiběhli kluci z ostrahy a vyhodili ho na ulici. On na ně řval, že má právo vychovávat své vlastní dítě. No a průšvih byl na světě. Vedoucí si mě zavolala a chtěla vědět, jestli se takový incident může ještě někdy opakovat.

Chtěla jsem si tu práci udržet, tak jsem slíbila, že táta už se v obchodě nikdy neobjeví. Vedoucí mi ale nevěřila a zbavila se mě. Kvůli nedostatku peněz na placení pokoje, který jsem sdílela s kamarádkou, jsem neměla jinou možnost, než se vrátit do rodného hnízda. Nejvíc radosti měla moje pětiletá ségra. Byla ještě moc malá na to, aby si uvědomila, že v životní loterii si vytáhla nevýherní los...

Spolužačky měly milující rodiče a žily úplně jinak, takže mě odmítaly. Nebyla jsem horší než ony, jen jsem si nemohla dovolit totéž – bezstarostné dětství a radost ze života. Jejich rodiče dělali všechno pro to, aby je posunuli vpřed. Já se musela postarat sama o sebe.

Máma nezvládla svou roli

Jako dítě jsem milovala čtení, výlety do světa fantazie a snění o příbězích se šťastným koncem. Rychle jsem našla cestu do školní knihovny. Romány pro mě byly jako kamarádky, otevíraly přede mnou brány do jiného, lepšího světa. Nořila jsem se do něj, abych nemusela vidět věčně opilého tátu s hloupým úsměvem, vznětlivé bratry a vystrašenou matku, která je slepě milovala.

Matku jsem zpočátku litovala, ale jak jsem dospívala, něco mě začalo znepokojovat. Proč se smířila s takovým osudem? Měla přerušit styky s otcem a vytáhnout nás z té bažiny. A hlavně zkrotit bratry a udělat z nich slušné lidi. Nedokázala to, neměla sílu. Podle mě nezvládala každodenní život. Hodiny sledovala televizi, ztrácela se v problémech postav ze seriálů.

Jako já objevila alternativní realitu, kde se mohla schovat. Jaké to mělo pro mě důsledky? Odmala jsem se musela starat sama o sebe. Když jsem přišla o práci, okamžitě jsem začala hledat další, připravena vzít doslova cokoli, jen abych nemusela trčet doma

Nemohla jsem ani mít vztah

Začala jsem pracovat v sekáči. Moje výplata byla tak nízká, že jsem doufala, že to je jen dočasná práce. Ten pocit ustoupil, když jsem potkala Matěje. Udělal na mě velký dojem. Kromě toho, že byl pohledný, byl také schopný. Nebylo mu ještě ani dvacet a už provozoval malý stánek s novinami hned vedle mého sekáče.

Jednoho rána se Matěj objevil s kávou a křupavým rohlíkem a navrhl, abychom si dali společně snídani. Bylo to něco obyčejného, ale úplně mě to okouzlilo. Jako v románech, které jsem hltala. Myslela jsem si, že od té doby to půjde snadno - velká láska až do smrti a pohádkový život ve dvou. Teď vím, že jsem měla nereálné fantazie, úplně odtržené od šedé každodenní reality. Byla jsem jako moje matka, raději jsem žila ve světě fantazie než v tom skutečném.

Matěj si hned všiml, že jsem připravená zamilovat se, takže se rozhodl toho využít. Čtvrt roku jsem se cítila jako v ráji, do práce jsem utíkala, jako bych měla křídla, protože tam byl ON, můj vysněný kluk. Zapomněla jsem, že jsem si slíbila najít lepší práci. Proč? Už jsem nebyla sama...

Tentokrát moji bratři zjistili, kde pracuji. Jednou se stavili u „švagra“, aby si popovídali a vytáhli z něj cigarety. Samozřejmě zdarma. Když prý chodí s jejich sestrou, je to skoro jako rodina, ne? A rodině se nic neodmítá...

Když Matěj slyšel jejich žádost, neřekl „ne“, protože se bál odmítnout. Ale o pár dní později mi oznámil, že bych na něj měla zapomenout. Ukázalo se, že si o mojí rodině zjistil pár věcí, které se mu nelíbily. Svět je opravdu malý, zvláště pro lidi jako já. Není snadné zbavit se své minulosti a začít znovu. Při další návštěvě bratrů u „švagra“ se Matěj rozhodl zavolat ochranku a pohrozil, že zavolá policii. Zuřili, ale nakonec usoudili, že nemá cenu plýtvat časem na takové hlouposti. Po čase dali Matějovi pokoj, ale se mnou to bylo jiné. Rozšířili drby, že si hledám chlapa, abych otěhotněla a usadila se...

Musela jsem utéct

Pravděpodobně bych to ignorovala, ale matka mi udělala hroznou scénu. Prý jsem hloupá, protože jsem pustila k vodě skvělého kluka. Říkala, že jsem mohla finančně podpořit rodinu, místo toho jsem jen přítěží.

Druhý den jsem si sbalila věci, vybrala peníze schované ve sklepě a požádala v práci o peníze za odpracované hodiny. Koupila jsem si jednosměrnou jízdenku do Německa. V cizině to nebylo lehké, ale zatnula jsem zuby a rozhodla se, že to zvládnu. Starala jsem se o seniory a když jsem se trochu zlepšila v němčině, dostala jsem práci v restauraci.

Byla to tvrdá životní lekce, ale podařilo se mi vymanit ze světa, který mi byl vnucen. Nikdy se tam nevrátím, přerušila jsem kontakty se svou toxickou rodinou. Pravděpodobně jsem pro ně nevděčná dcera, možná i něco horšího. Rodiče si asi mysleli, že je budu živit celý život.

Ale já se rozhodla vytáhnout z toho pekla pouze svou malou sestru. Bydlí se mnou, chodí do školy a dobře se učí. Lidé ji mají rádi, má kamarádky a perspektivu do budoucna. A co já? Právě jsem byla povýšena, teď jsem vedoucí v restauraci. Makám jako kůň a přemýšlím o vysoké škole. Chci se vzdělávat, jít kupředu. Život nabízí spoustu příležitostí, stačí je jen uchopit. Někdy je to těžké, ale stojí to za to, protože na konci čeká odměna. Musíte se jít kupředu a nikdy se nevzdávat. Nikdy...

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Bohuš Matuš a jeho o 30 let mladší manželka Lucie: Když jsem Bohuše ukázala poprvé mamince, tak se složila

Bohuš Matuš a jeho o 30 let mladší manželka Lucie: Když jsem Bohuše ukázala poprvé mamince, tak se složila

Související články

Další články