Herec Petr Lněnička sám vychovává syna: Než jsem dotočil Metodu Markovič, Kryštof mi doma vyrostl

Herec Petr Lněnička (46) na sebe diváky upozornil v televizních minisériích Metoda Markovič: Hojer a Straka. Tajemstvím není, že aktuálně vzniká scénář pro třetí pokračování. Markovič už vynesl Lněničkovi nejen sošku Českého lva, ale také jeden podstatný úspěch v osobním životě - syn Kryštof (14), se kterým herec sám žije, se díky tátově maximální pracovní vytíženosti dokázal bez problémů osamostatnit. Jak jim to spolu se synem a s přítelkyní Pavlínou sluší, na to se můžete podívat v naší fotogalerii.

„Když byl malý, tak jsem práci vždy podřizoval tomu, abych s ním mohl být. Vycházeli mi vstříc. Postupem let byl větší a větší, já jsem si mohl dovolovat víc, a Markovič přišel v době, kdy jsem to nemusel řešit jen hlídačkami,“ těší Petra Lněničku. „Věřil jsem mu víc a nechával jsem ho samostatnějšího a samotného. Myslím, že on chtěl, abych to udělal už daleko dřív. Ale to jsem se bál, netroufnul jsem si.“

Váhové proměny českých hvězd: Blanarovičová přibírala 9 kilogramů, Nedbal zhubnul 10 kilo za měsíc

Petr Lněnička: Syn se díky mému natáčení osamostatnil

Přemýšlela jsem nad tím, jak bych scénář Metody Markovič vnímala předtím, než jsem se stala matkou, a potom. Některé věci se mě teď dotýkají úplně jinak, když jsem rodičem. Měl jsi to stejné?
To vnímání se změnilo, když se mi narodil syn. Na druhou stranu, když jsme točili Markoviče, tak mu bylo asi deset let, takže už jsem úspěšně zapomněl, jaké to bylo, když byl malý.

Někde jsi řekl, že díky Metodě Markovič se tvůj syn osamostatnil, což bereš s povděkem.
Ano, žijeme spolu sami. A když byl malý, tak jsem práci vždy podřizoval tomu, abych s ním mohl být. Vycházeli mi vstříc. Postupem let byl větší a větší, já jsem si mohl dovolovat víc, a Markovič přišel v době, kdy jsem to nemusel řešit jen hlídačkami. Věřil jsem mu víc a nechával jsem ho samostatnějšího a samotného. Myslím, že on chtěl, abych to udělal už daleko dřív. Ale to jsem se bál, netroufnul jsem si. V tomhle mi Markovič hodně pomohl, syn se osamostatňoval. Teď už se osamostatňuje víc a víc, až tam najednou skoro není. On mi mezitím vyrostl. Najednou přijdu domů, chytnu ho za ruku, a on má velkou tlapu. Už to není dítě.

Kolik mu je?
Teď mu bylo čtrnáct. Najednou je velkej. Dívám se třeba na fotky, které jsou rok staré, a tam vypadá jako děťátko. Pak je vedle mě takový klacek. Kdy se to stalo?

Ale musí být nadšený, že táta hraje kriminalistu...
Já nevím, jak to bere. Koukal se. Na tu první sérii ne, až se zpožděním viděl tu druhou. Nevím, jestli tu moji profesi nějak prožívá. Teď mu to asi dělá radost, myslím, že jo. Vím, že poprvé byl rád a pochválil mě, když jsem nadaboval Detektiva Pikachu. Do té doby jsem dělal Belmonda a Luka Skywalkera, všechny tyhle velké věci. Najednou Pikachu a on: „Tati!“ V té době byli Pokémoni, takže tohle bylo pro něj super. Takže – myslím, že to nějak neprožívá.

Musel ses hodně věcí naučit, když jsi začal žít se synem sám?
Myslím, že jsem se nemusel nic zvláštního učit. Ještě než se narodil – člověk má nějaké představy, jaké to bude. Bojí se, jestli to zvládne. Jeho maminka už čekala druhé dítě, takže jsem věděl, že bude zkušenější a všechno za mě vyřeší. Což tak také bylo. Ale pak se to najednou narodilo a všechny ty představy byly najednou liché, všechno bylo jinak. Nedá se na to připravit. Člověk sice může, ale ono si to potom řekne samo, co potřebuje. A od té doby to tak je.

Móda z premiéry Metody Markovič: Sarah Haváčová se blýskla originálním účesem, Besky drahou kabelkou

Petr Lněnička o natáčení Metody Markovič

Petře, jako bývalá kuřačka jsem ti v seriálu Metoda Markovič počítala obrazy, ve kterých kouříš.
To jsi měla počítat obrazy, ve kterých jsem nekouřil.

Takhle sis nacvičil kouření kvůli Markovičovi?
Nějak se to dělo a potom jsem si na to vzpomněl.

Co z toho máš, když si zapálíš? Ty asi nešlukuješ?
No to samozřejmě musím šlukovat. To by bylo vidět, vypadal bych hloupě. Když někdo nešlukuje, tak je to vidět. Měl jsem být panem Markovičem, který byl vyhlášený tím, že cigareta nikdy nesmí vyhasnout a panák nikdy vyschnout – nebo tak nějak to kolegové říkali. To by prostě bylo vidět. To se nedalo oblafnout.

Natáčení trvá 12 hodin, musel jsi vykouřit krabičku denně. Nebylo ti špatně?
Tak ty krabičky tam byly třeba tři, ale spousta cigár vyhořelo, spousta se jich ulomila, aby to navazovalo. Některé jsem vykouřil během minuty, dvě cigarety najednou, protože se třeba opakovalo zapálení a šlukování. Nebylo mi nikdy špatně od žaludku, ale když se tam záběry opakovaly dokola, tak se mi třeba zamotala hlava. Taky mě brněly nohy. Když se v první sérii dělaly detaily, tak tam nesměly být ty cigarety, které se opravdu kouřily, ale byly tam opravdu ty Sparty. Nevím, kde je vzali, ale ty původní Sparty – jestli je vyrobili nebo je mají schované, to nevím. A to mě bolelo hodně.

To věřím!
Věděl jsem, že se musím nasnídat, což normálně nedělám. Ale tady jsem věděl, že když v šest přijedu, tak si nejprve musím dát ta vajíčka, a potom jsem si zapálil cigáro. A už jsem fungoval celý den. Já jsem ty cigarety samozřejmě všechny nedokuřoval, to si brali kolegové. Zapálil jsem si, konec záběru, a kolegové to dokuřovali. Ale když toho kolegové měli dost, tak ani kuřákům už to nechutná. No ale přesto, jakmile byla pauza, tak si šli zakouřit. Bral jsem to tak, že to patří k té postavě, a ve druhé sérii už mi to vůbec nepřišlo divné. Věděl jsem, že si ráno zapálím, večer to típnu, začne to v březnu, skončí v červnu, a bude konec.

Móda z premiéry Metody Markovič: Leoš Mareš se s manželkou sladil do kůže, Kvízová dáma dala na odiv štíhlejší postavu

Režisér chtěl co nejvěrnější podobu s Markovičem

Kvůli Markovičovi jsi také přibíral a hubnul, přibíral a hubnul.
Ne, to poslední shození ještě moc neproběhlo.

Však za chvíli začínáte zase točit!
To já zatím nevím, ještě si nikdo nebral ani mé termíny, takže nevím, jestli se to spustí, nebo kdy se to spustí. Vím jenom, že Jarda Hruška píše scénáře. No každopádně to druhé zhubnutí už nebylo takové, už s tím mám problém.

Ale to přibírání, to byl hezký čas, viď?
Ano, s tím problém nemám. Další dispozice, kterou mám rozvinutou. Mohl jsem opravdu žrát cokoliv.

Musel ses k tomu nutit?
Já jsem se k tomu nemusel nutit, mohl jsem si dát všechno. Sladké mě úplně nebralo, ale slané a tučné, to ano. Pivo, po pivu si doma něco dát, a před natáčením byly navíc Vánoce. Takže to šlo celkem rychle. Myslel jsem si, že si to užiju, ale po týdnu nebo čtrnácti dnech už mě nenapadalo, co si chci ještě dopřát.

Dohodli jste se na nějaké konkrétní cifře? Deset kilo nahoře?
Nedohodli jsme se přímo, to tak prostě vzniklo. Když si mě vybrali, tak jsem si volal s režisérem Pavlem Soukupem a on vyjmenoval věci, které by po mě chtěl. „Chtěl bych, abyste byl úplně jiný než kdykoliv předtím, možná i kdykoliv po tom.“ A mně na tom strašně záleželo. Byl to největší projekt, který ke mně přišel, moc jsem toho takhle velkého nenatočil. Záleželo mi na tom hrozně moc. Věřil jsem tomu a věděl jsem, že Pavel je absolutně skvělej. Takže jsem byl ochotný udělat pro něj absolutně všechno.

A on prostě řekl, že by si přál, abych byl takový ten strejda, abych přibral, abych měl obarvené vlasy. Dokonce by byl radši, kdybych měl větší kouty a chtěl mi dát tmavé kontaktní čočky. Tak, abych byl panu Markovičovi co možná nejpodobnější. To jsem zkoušel a čtrnáct dní jsem čočky poctivě nosil, ale dělalo mi to takový problém, že z toho jsem se omluvil. Nezvládnul bych to. A udělal jsem dobře, protože když jsem viděl, v jakých podmínkách jsme točili – zakouřené a prašné prostředí - tak to bych se zbláznil.

Přemýšlím, jak moc je pro diváka důležité, abys byl panu Markovičovi natolik podobný.
Nemyslím si, že by cílem bylo napodobit ho úplně ve všem. Jen změnit mě do jisté podobnosti. Proto jsem si také trochu zahrál s jeho mluvou.

O čem dalším promluvil Petr Lněnička:

• Jak se dostal k herectví
• Proč oslovil právě Martina Dejdara k přípravám na DAMU
• Koho si zahrál v novém filmu Pět švestek
• Proč si zamiloval (také) dabing
• Proč si oblíbil dovolenou v obytném voze

Na fotografie sympatického herce Petra Lněničky se můžete podívat v naší fotogalerii.