Facebook
Instagram
Anna Coleman Ladd byla nadějí pro všechny znetvořené francouzské a americké vojáky, kteří byli zranění v první světové válce. Plastická chirurgie byla tehdy ještě v plenkách, ona jediná jim pomohla znovu navrátit lidskou tvář, důstojnost a sebevědomí.
Během první světové války bylo zraněno více než jednadvacet milionů vojáků. Někteří z nich vyvázli s lehčím zraněním, další však neměli štěstí a přišli třeba o polovinu obličeje. Kdyby nebylo Anny a jejího umění, museli by se tito nebožáci po zbytek života pohybovat na okraji společnosti.
Sochařka a spisovatelka Anna Ladd
Anna Ladd se narodila v roce 1878 v Pensylvánii, umělecké vzdělání však získala v Paříži a v Římě. V roce 1905 se přestěhovala do Bostonu, kde založila umělecké studio. Nejprve se proslavila tvorbou bust a návrhy fontán. Pak zabrousila i do literatury a vydala dva romány Hieronymus Rides a The Candid Adventurer.
Během první světové války se seznámila se svým budoucím mužem Maynardem, jenž zastával vedoucí pozici u Amerického červeného kříže. V roce 1917 se rozhodli opustit USA a zamířit do Francie. Tam Anna mohla vidět na vlastní oči hrůzy války. Vývoj v medicíně sice neustále kráčel kupředu, mnohá zranění a znetvoření ovšem nešlo napravit.
Vojáci na okraji společnosti
Návrat do civilního života byl pro zmrzačené vojáky velmi náročný. „Jsou to chudáci bez nosů a čelistí. Nešťastníci ze zákopů, kteří se domů vracejí bez obličejů. Nevypadají ani jako lidé, proto mají jen velmi málo šancí vrátit se k životu, na který byli zvyklí,” řekl Arbuthnot Lane, ředitel vojenské nemocnice v Cambridgi. A měl naprostou pravdu.
Kdybyste v té době šli třeba na procházku do parku, mohli byste narazit na modře natřené lavičky. Tato barva měla varovat “normální” obyvatele před tím, aby na ni sedali, na tomto místě totiž obvykle odpočívali znetvoření. Veteránům to na psychice nijak nepřidalo. Žili v neustálém strachu, koho zase jejich vzhled vyděsí.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Anna Ladd se to rozhodla změnit. Inspirovala se prací Francise Derwenta Wooda, jenž založil takzvané oddělení Masek pro znetvořené obličeje. Familiárně se tomu říkalo Obchod s cínovými nosy. Po konzultacích mohla Anna otevřít vlastní Studio portrétních masek v Paříži. K tomu došlo ještě v roce 1917 a spravoval jej Červený kříž. Ten rovněž rozhodoval o tom, kdo má na masku nárok. Pokud daný člověk splnil všechna kritéria, dostal doporučující dopis. Ten byl pro umělkyni znamením, že může začít pracovat.
Znetvoření z první světové války
Ladd se snažila ke znetvořeným vojákům chovat co možná nejohleduplněji. Nejprve jim na obličej nanesla sádru, aby získala odlitek. Pak pomocí něj a fotek pořízených v době před zraněním vytvořila z gumovité látky náhradní část obličeje. Ta pak byla ještě tvrzená mědí, aby vydržela. Rozhodně nešlo o lehký proces. Už jenom vybrat barvu na správný odstín kůže bylo hotové umění. Pokud bylo potřeba nahradit obočí, řasy či kníry, použily se skutečné lidské vlasy.
Anna se snažila o to, aby masky vypadaly přirozeně, bohužel se jí to splnilo jen v několika případech. Vojáci jí byli za to ale i tak vděční. Činnost ve studiu ukončila v prosinci roku 1918. Masky pak dále vyráběli lidé, které osobně zaškolila. Anna Ladd zemřela 3. června 1939 v Santa Barbaře. Druhé světové války a dalších hrůz byla ušetřena.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Anna Ladd
Allthatsinteresting.com: Meet Anna Coleman Ladd, The Sculptor Who Created Masks For Mutilated World War I Soldiers
