Facebook
Instagram
Shell shock se považuje za předchůdce posttraumatické stresové poruchy. Domů si ho odnášeli vojáci bojující v zákopech první světové války, o které se nemluví tolik, jako o té druhé. To ale neznamená, že v ní vojáci nezažívali peklo.
Ač se musel voják trpící shell shockem obvykle s následky této poruchy potýkat po celý zbytek svého života, nejvyšší vedení armády a lékaři dospěli k názoru, že jde ve skutečnosti o zbabělost. Udělat z vojáků zase chlapy mělo mnohdy nelidské mučení, ukrývající se za nevinným slovem - léčba.
Děsivé příznaky shell shock
Jak se shell shock projevoval? Šlo o onemocnění nervové soustavy, jenž vzniklo zejména z výbuchů granátů, kterým byl voják vystaven v nepřiměřené míře. Docházelo k ochrnutí různých částí těla, nekontrolovatelným záškubům a tikům, jež nemilosrdně cloumaly s celým tělem pacienta. Ruku v ruce s tím šla ztráta paměti.
Jenomže odolnější muži tyto symptomy nevykazovali. A jelikož byly příznaky podobné ženské hysterii, dospěli někteří odborníci k přesvědčení, že jde o pouhou zbabělost. Tu bylo potřeba vyléčit. A pokud možno, co nejvíce brutálně.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Pustím vás, až budete zase hrdina
V roce 1918 popsal britský lékař Lewis Yealland ve své publikaci Hysterical Disorder of Warfare (Hysterické válečné poruchy) léčení vojáka Ala, u kterého zaznamenal zlepšení až za dlouhých devět měsíců. Nejprve přišly na řadu elektrické šoky a pálení jazyka cigaretou. Al však „překvapivě" nevykazoval žádné známky uzdravování. Yeallandovi pak ruply nervy. „Vážený pane, dokud se nezačnete chovat jako hrdina, garantuji vám, že tuto místnost neopustíte,” řekl ubohému vojákovi.
Poté začal Alovi pouštět elektřinu přímo do krku. Ten se prohnul tak silně, až vytrhl baterii ze zařízení. Při dalším pokusu jej už raději připoutal. Po hodině mučení zašeptal Al pouze „Ach”, za dalších šedesát minut se rozbrečel a mezi vzlyky pronesl: „Dal bych si, prosím, sklenici vody.” A právě tento okamžik považoval Yealland za svůj úspěch. Proč? To věděl zřejmě jen on sám.
PTSD v současnosti
Dnes je posttraumatická stresová porucha (PTSD) chápána jako opožděná reakce na vypjatou situaci, která se může objevit až šest měsíců po traumatizující události. Kromě vojáků se toto onemocnění objevuje i u obětí přírodních katastrof či násilných trestných činů. Velmi ohroženou skupinou jsou také malé děti.
Při léčbě je nejdůležitější intenzivní psychoterapie, která se může doplnit vhodnými léky. Terapeut se snaží o to, aby se daný člověk uměl vyrovnat se stresem. To je dosaženo buď behaviorální terapií, jenž se snaží ustálit strategie pro zvládání stresu. Anebo virtuální realitou, člověk v ní znovu prožije situaci, ze které má strach. Populární je ale také takzvaná všímavost, která spočívá v uvědomění a přijetí pocitů a myšlenek. Nelidské lékařské pokusy první poloviny 20. století už naštěstí odvál čas.
Zdroje informací:
Psychologie.cz: Tichý nepřítel
Theconversation.com: From shell-shock to PTSD, a century of invisible war trauma
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
