Facebook
Instagram
V roce 1970 se neurochirurgovi Robertu J. Whiteovi podařila neobvyklá operace - dokázal transplantovat hlavu. Pro mnohé hrůzný čin však skončil smrtí nedobrovolného pacienta. S novou hlavou vydržel žít pouhých devět dní.
Robert White byl odborník i muž plný paradoxů. Byl příkladný katolík, přispěl k založení bioetické komise Jana Pavla II. a vymyslel techniku, kdy je mozek oběti nehody chlazen, což jí zachrání život. Sám si říkal skromný Bob, ale kolegové mu přezdívali Řezník. Proč? Protože jednomu makakovi uřízl hlavu, tu pak přišil na jinou opici a doufal, že tohle bude moci dělat i na lidech...
Transplantace hlavy
Tento nápad se v jeho hlavě zrodil poté, co byl svědkem transplantace ledvin. Nejprve se jeho pokusnými objekty staly myši. Poté se mu na operačním stole objevovali psi a nakonec opice. V šedesátých letech již dokázal izolovat mozek opice, a hlavně ho udržovat "naživu". Na lidi si ale zatím netroufal. Měl zábrany kvůli etice i náboženství. Navíc nevěděl, jak by to dopadlo. Teoreticky to fungovat mohlo, ale nebyl si tím stoprocentně jistý.
Pokusy s opicemi
Počátkem roku 1970, po úspěšné sérii experimentů s izolací mozku, byl White připraven na další krok - transplantaci celé hlavy. Mělo to být završení desítek let práce. Nedobrovolnými pokusnými subjekty se stali makakové. Ti byli ještě předtím vedeni k tomu, aby se za pomoci pamlsků naučili mačkat různá tlačítka a vybírat správně barvy či obrázky.
In 1970, Dr. Robert J White, a neurosurgeon at Case Western Reserve University, performed a head transplant on a monkey. pic.twitter.com/XcBp46jjRt
— Legends Of Surgery (@SurgeryLegends) October 24, 2016
White věděl, že celá procedura bude extrémně obtížná. Příjemce a dárce se 14. března téhož roku ocitli na oddělených operačních sálech. Nejprve se v anestezii provedl řez kolem krku dárcovské opice. Poté se musely pečlivě oddělit jemné tepny a žíly. Za nimi se ukrývala mícha. Stačilo již jen přeříznout páteř napříč. Několik řezů a bylo hotovo. Zbývalo podvázat cévy a jednu po druhé odříznout.
Následně byl přivezen příjemce. Opakoval se tentýž postup. Jen byl ještě složitější, protože se hlava dárce musela napojit na všechny tepny, žíly a cévy. Pak bylo potřeba spojit obratle i svalovou tkáň. Zdálo se to být nekonečné. Všichni si oddechli až po posledním stehu. Nyní se čekalo na to nejdůležitější: Zda se opice probere, a pokud ano, co se bude dít...
Devět dní života s cizí hlavou
Proces transplantace hlavy zabral osmnáct hodin. Když anestezie odezněla, makak zamrkal a otevřel oči. Dokonce se pokusil kousnout Whitea. Byl divoký a zároveň velmi smutný. Při zákroku byly přerušeny nervy vedoucí do spodní části těla. Od krku dolů byl zcela paralyzován.
Jaký byl tedy výsledek doktorova snažení? Skutečně došel k přelomovému objevu, nebo stvořil pouhé frankensteinovské monstrum, pro něhož je život pouhým utrpením? Makak se dožil jen devíti dnů, během kterých přijímal pouze drcené hrozny a kousky ledu na žízeň. Pak jeho imunitní systém cizí hlavu odmítl a zkolaboval.
Transplantace hlavy stále zůstává pouze idejí. Lékaři nedokáží napojit míchu a oklamat imunitu tak, aby cizí hlavu přijala. Dalším problémem jsou náklady. U člověka by prý byl zapotřebí tým tři sta lidí a několik milionů eur. A nakonec je zde několik otázek. Chtěl by někdo mít svou hlavu a cizí tělo? Dokázal by se s tím sžít, nebo by to u něho vyvolalo psychické problémy?
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Robert J. White
Ciekawostkihistoryczne.pl: Dr. White i przeszczep głowy
