Brazilský holokaust: V léčebně Barbacena zemřelo 60 000 „nepohodlných“ lidí

Zdroj: Wikimedia Commons/The Brazilian National Archives, Public domain

Brazilská psychiatrická léčebna Barbacena patří k nejhorším místům novodobé historie. Byli sem umísťováni nepohodlní lidé - tělesně postižení, nechtěné děti či oběti znásilnění. A protože jich zde mělo zemřít až 60 000, používá se v souvislosti s Barbacenou i pojmenování brazilský holokaust.

Kamil Šivák 07. 04. 2022 11:00

Ivanzir Vieira měl v roce 1970 přednášet na farmaceutické fakultě. Jenže místo toho na něj čekal velký šok. Ve vestibulu školy ležely desítky mrtvých těl. Podle zápachu došlo k úmrtí již před několika dny. Jak se to mohlo stát? Jeden ze zaměstnanců fakulty Vieirovi vysvětlil, že ostatky mužů a žen pocházejí z nedaleké psychiatrické léčebny Barbacena. Pro účely výuky sice tolik těl nepotřebovali, když se ale dozvěděli jejich cenu, rozhodli se koupit všechny.

Nepohodlní lidé v Barbaceně

Na počátku 20. století byla psychiatrie ještě v plenkách. A léčení psychicky nemocných lidí také. Výjimkou nebyla ani brazilská nemocnice Barbacena (založena roku 1903), která doslova praskala ve švech. Její kapacita byla dvě stě pacientů, ve skutečnosti se tam tísnilo pět tisíc lidí. Většina z nich navíc netrpěla duševní poruchou.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílel uživatel @curiosidades_do_mundo07

Až sedmdesát procent pacientů poslaných do Barbaceny tvořili “nepohodlní” lidé - tělesně postižení, homosexuálové, nechtěné děti a oběti znásilnění. Nechyběli ani muži, kteří se rozhodli rozvést a najít si novou partnerku. Seznam nevyhovujících typů osob je skutečně dlouhý. Avšak seznam krutostí, ke kterým v tomto zařízení docházelo, je možná ještě delší.

Jako v koncentračním táboře

Pokud bychom měli Barbacenu k něčemu přirovnat, byl by to koncentrační tábor. Pacienti přijížděli “bláznivým vlakem”. Na všech odděleních byl nedostatek postelí, oblečení, jídla i vody. Lidé chodili nazí, nebo polonazí, a vyprazdňovali se tam, kde bylo alespoň trochu místa. Na denním pořádku byli různí paraziti a nemoci. Léčby se nikdo nedočkal, personál v podstatě nechal každého zemřít.

Elektrošoky zde mnozí lidé nezvládli, kdo přežil, čekala ho ledová sprcha. Často také docházelo k lobotomii. Nemocnice měla záhy tolik mrtvých, že zcela zaplnila místní hřbitov. Přebytek těl se pak začal prodávat lékařským fakultám. Co se neprodalo, skončilo v ohni.

[Trigger warning] "Museu da Loucura" (Museum of Madness), formerly known as Hospital Colônia was a psychiatric hospital founded in 1903. The institution was located in the Brazilian city of Barbacena, Minas Gerais. From its foundation to 1980, Colônia was theatre of a genocide. pic.twitter.com/DrJjPtOYaj

— Marina Amaral (@marinamaral2) January 16, 2019

Velkým problémem rovněž bylo sexuální zneužívání. Spousta žen v Barbaceně otěhotněla. Nikdo jim ale nepomohl. Neměly žádná práva. Nepovažovali je za lidské bytosti. A tak si v zoufalství potíraly břicha výkaly, aby jejich nenarozeným dětem nikdo neublížil.

Desetitisíce obětí Barbaceny

Zvěrstva Barbaceny vyšla najevo koncem 70. let. Hrůzné poměry panující v zařízení byly zveřejněny v novinách a staly se předmětem dokumentárního filmu. Počet obětí se odhaduje na neuvěřitelných 60 000. Vláda poskytla přeživším nový domov a finanční odškodnění, ale škody napáchané na jejich fyzickém i psychickém zdraví už napravit nešlo.