Dojemný příběh Davida Vettera: Chlapce v plastové bublině mohla maminka obejmout až v den, kdy zemřel

Děti s tímto postižením se v té době málokdy dožily dvou let. Jedinou možností byla transplantace kostní dřeně od vhodného dárce. Pro Davida byla oním dárcem jeho starší sestra. I přesto se dožil pouhých sedmi měsíců.

Mohlo by Vás zajímat:

Dojemný příběh plačícího houslisty: Mladý Diego neunesl ztrátu člověka, který mu chtěl zajistit lepší život

Neotřelý nápad

Vetterovi snili o velké rodině. Po narození Davida se ale začalo toto přání rozpadat. Jeho nemoc byla genetického původu a spojena s chromozomem X, vyskytovala by se tak především u chlapců. Šance na to, že se narodí zdravý potomek mužského pohlaví se odhadovala na pouhých padesát procent. Přesto se oba do toho rozhodli jít znovu.

Po osmi týdnech od Davidovy smrti Carol znovu otěhotněla. Porod měl proběhnout v lékařském středisku v Houstonu, kde byla speciálně vybraná skupina lékařů, kteří měli jejímu dítěti poskytnout tu nejlepší péči. V týmu byl i biolog Raphael Wilson, který pro dítě navrhl speciální plastovou bublinu, jenž by ho ochránila od patogenních mikroorganismů.

Mohlo by Vás zajímat:

Dojemný příběh z Hirošimy: Dvouletou Sadako Sasaki zasáhl černý déšť, způsobil jí leukémii

Chlapec v bublině

David Phillip Vetter přišel na svět 21. září 1971, a to císařským řezem, jenž byl proveden za striktních sterilních podmínek. Po necelých třiceti sekundách byl umístěn do bubliny, v níž byl vyšetřen a pokřtěn - sterilizovanou svěcenou vodou. Během následujících týdnů čekali lékaři na výsledky krevních testů. Bohužel potvrdily to, co se očekávalo. Ani on neměl žádnou imunitu. Okamžitě se začala připravovat transplantace kostní dřeně. Jenomže se objevil další problém. Jeho starší sestra Katherine se ukázala jako nevhodný dárce.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Immune Deficiency Foundation (@idfcommunity)

David tak musel zůstat v bublině. Jelikož to byl nyní jeho domov, museli mu ho co nejvíce "zpříjemnit". Vzduch, který v ní proudil, byl neustále filtrován. Lékaři a rodiče se ho mohli dotýkat pouze pomocí speciálních černých rukavic, umístěných na stěnách bubliny. Vše, co šlo dovnitř, muselo být dokonale vydezinfikované a sterilní - hračky, oblečení a jídlo. Věci byly nejprve umístěny do komory zajištěné vzduchovými uzávěry a naplněné plynným ethylenoxidem (vyjma potravin, pro ty je tato látka nebezpečná). V komoře zůstaly všechny předměty čtyři hodiny při teplotě šedesáti stupňů. Poté byly provzdušňovány po dobu jednoho až sedmi dnů.

To vše bylo pro chlapce značně frustrující. Tak mu alespoň postavili sterilní hernu s televizí. Zajistili mu také vzdělání. Ve třech letech dostal mobilní verzi herny, aby mohl trávit čas doma se svou rodinou. Také mohl navštívit film Návrat Jediho (1983) v místním kině. Příbuzní pro něho připravili speciální promítání.

Mohlo by Vás zajímat:

Dojemný příběh šesti sester Walkerových: Nikdy se nevdaly a společně žily až do smrti v rodném domě

Pokusný králík?

Navenek se zdál Davidův život, vzhledem k okolnostem, téměř normální. Byl fyzicky zdravý, velmi inteligentní a plně si uvědomoval svou situaci. Pustit ho ven z bubliny by se však rovnalo rozsudku smrti. Jenomže to zase mělo negativní dopad na jeho duševní zdraví. Co se bude dít, až se v něm během puberty začnou probouzet sexuální potřeby?

Lékaři nad tím moc nedumali, věřili, že se brzy najde vhodný dárce. Jenomže se žádný nenašel a roky ubíhaly. A tak ho začali alespoň důkladně studovat, jeho fyzickou i duševní stránku. Chlapcovým jediným přáním tehdy bylo zkusit Coca-Colu. Ta však během procesu sterilizace ztratila svou chuť.

Davidův životní příběh se stal velmi populárním. Na jeho základě vznikl v roce 1976 film Chlapec v plastové bublině s Johnem Travoltou. David také zaujal vědce z NASA. V roce 1977 mu vyrobili speciální oblek, v němž mohl chodit ven. Pohyboval se v něm však dosti nemotorně. Umožnil mu pouze sedm procházek, než z něj vyrostl. Postupem času začali od něho odcházet i specialisté, cítili se být bezmocní. Chlapec se kvůli tomu uzavřel do sebe. Nakonec byl propuštěn do domácí péče.

Mohlo by Vás zajímat:

Statečný Hačikó: Dojemný příběh nejvěrnějšího psa na světě

Záblesk naděje pro chlapce v bublině

Ve 12 letech Davidovi svitla naděje. Bostonští lékaři přišli na způsob, jak transplantovat kostní dřeň od člověka, jenž není s nemocným ve stoprocentní shodě. V říjnu roku 1983 byla provedena operace. Vyhlídky byly dobré. Jeho tělo dobře přijalo kostní dřeň.

Na Silvestra téhož roku mu ale začala kolísat teplota. Další den musel do nemocnice. Přišlo se na to, že byl infikován virem Epstein-Barr, jenž nešel před zákrokem zjistit. Dostal rakovinu lymfatického systému. V únoru následujícího roku opustil bublinu. Zemřel pokojně, v kómatu. Jeho matka Carol se ho mohla poprvé dotknout holou rukou 22. února 1984. Téhož dne zemřel...

Mohlo by Vás zajímat:

Těžký život dětí s obrnou: Před objevením vakcíny za ně musely dýchat železné plíce

Zdroje informací:

Wikipedia.org: David Vetter

Ciekawostkihistoryczne.pl: David Vetter - chłopiec w bańce