Porody za socialismu: V Polsku je halil dým z cigaret a neúcta k nastávajícím maminkám

Porody za socialismu: V Polsku je halil dým z cigaret a neúcta k nastávajícím maminkám
Zdroj: Wikimedia Commons/Ministry of Information Photo Division Photographer, Public domain

Porodnice v socialistickém Polsku měly do ideálu hodně daleko. Pro nastávající maminky byl pobyt v takovém zařízení jen dobou absolutního ponížení. Co všechno tam na ně čekalo?

Kamil Šivák
Kamil Šivák 26. 04. 2022 11:00

Polský web Wielkahistoria.pl cituje vzpomínky ženy, podle které jste v roce 1980 s nástupem do porodnice přestali být v kontaktu s okolním světem. Nikoho nezajímalo, že jsou mnohé ženy vyděšené, nebo trpí velkými bolestmi. Byl to jen jeden velmi dobře promazaný stroj, který se nemohl kvůli ničemu a nikomu zastavit.

Téměř nahá před cizími lidmi

Ženy se v porodnici musely zbavit prakticky veškerých věcí, které si s sebou přivezly, včetně spodního prádla a oblečení. Na oplátku dostaly krátké noční košilky s výstřihem sahajícím až k pupku. Bylo sice možné si je šňůrkami uvázat, jenomže ty většinou na tomto oblečení chyběly. Rodičky se tak musely v tomto sporém oděvu pohybovat i před zcela cizími lidmi.

O nic lepší nebylo ani prvotní vyšetření. To porodní asistentka prováděla na zcela obyčejném lehátku. „Trvalo to deset nekonečných minut, během kterých jsem cítila ukrutnou bolest,” vypověděla další žena.

Polské porodnice za socialismu

Mnohé maminky vzpomínaly na socialistické porodnice jako na továrnu s pásovou výrobou. Jiné si zase připadaly jako pokusní králíci. I na počátku devadesátých let se od žen vyžadovala absolutní poslušnost. Na nic se neptat a držet ústa a krok. Veškerá rozhodnutí činil personál. A pokud některá z rodiček vznesla námitku, usadil ji lékař se slovy, že jí není osmnáct, takže by si měla odpustit tu svou hysterii.

Nedbalo se ani na zdraví plodu. Kouřilo se v bezprostřední blízkosti nastávajících maminek. Samozřejmostí nebylo ani soukromí. Lůžka byla od sebe oddělena pouze nízkou překližkou. Snad nejhorší ze všeho bylo ignorování bolesti.

To se musí vydržet, maminko

Ulevování od bolesti bylo asi nejpalčivějším tématem tehdejších porodnic. Lékař většinou jen nad tím mávl rukou se slovy, že se to prostě musí vydržet. Sešívání po císařském řezu se taktéž provádělo bez jakéhokoli umrtvení, žena byla pouze přivázána k posteli. Dítě bylo matce rychle odebráno a přidělilo se mu číslo.

Prvorodičky ani nemohly počítat s tím, že jim sestřičky pomohou se správnou technikou kojení. Častokrát se stávalo, že děti plakaly hladem. Není divu, že se spousta žen rozhodla podruhé raději rodit doma. Situace se začala měnit až s novým politickým režimem. Nutno však dodat, že to šlo velmi pomalu.

Zdroj informací: 

Wielkahistoria.pl: Porody w PRL-u. Zatrważające wspomnienia kobiet

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Související články

Další články