Ideál krásy ve starověku: Chlupaté nohy a intimní místa byly zapovězeny

Básník a filozof Titus Lucretius Carus napsal, že ideály ženské krásy jsou velmi odlišné od skutečnosti. Muže prý často zaslepila vášeň, kvůli které viděli své milenky v jiném, a hlavně mylném světle. Homér zase poukazoval na bohyni Héru, která se vyparádila, aby mohla svést Dia. Takovéto praktiky ale příslušely jen božstvům, v případě smrtelníků byla přehnaná péče o vzhled urážlivá.

Mohlo by Vás zajímat:

Líčení ve starém Egyptě: Make-up nebyl výsadou žen, mohl vás ale stát i život

Krása ve starověku

„U ženy je vše umělé, slova i vzhled. Její krása je vyrobena z myrhy, barev na vlasy a rtěnek. Když ženu zbavíte těchto berliček, bude připomínat sojku z pohádky, které otrhali peří,” nebral si servítky řecký spisovatel Achilleus Tatios.

Podobný názor zastával v druhém století před naším letopočtem i římský satirik Lucius. Tvrdil, že ženy voní nejlépe tehdy, když nemají na sobě žádný parfém. Dle jeho názoru jej používají zejména bezzubá strašidla, které pak páchnou jako guláš připravený ze zbytků omáček. Ovidius zase poukazoval na to, že se muž vyléčí z poblouznění, když se podívá na svou milenku bez jakýchkoli příkras.

Mohlo by Vás zajímat:

Koupání ve středověku: Hříšnice si potrpěly na čistotu, zbožné ženy se jí vyhýbaly obloukem

Problém s depilací

I v oblasti depilace měl Ovidius jasno. Neholené podpaží by svým pachem nemělo připomínat kozu, nepřijatelné byly i naježené chlupy na nohou. Totéž platilo pro ohanbí. Výjimkou byly “staré matróny”, jak pojmenoval ženy v pokročilém věku básník Martialis. Ten popsal depilaci intimních míst v jejich věku velmi zajímavým, byť komplikovaným způsobem: „Proč si okusuješ starověké lůno? Nech popel v hrobě, kam patří. Myslíš si, že na to někoho nachytáš? Vždyť už je po všem! Styď se a vzdej se těchto marnotratných západů slunce. Netrhej vousy dávno mrtvému lvu!”

Mohlo by Vás zajímat:

5 rad pro intimní chvilky z dob dávno minulých aneb Jak nemít malá prsa a migrénu

Kosmetika ve starém Římě

Římanky si barvily vlasy a používaly rtěnky, pudry i parfémy. U většiny olejů neznáme jejich složení, pravděpodobně je ale podobné těm, které používali muži. Blahodárné účinky měla mít i koupel v mléce. Kleopatra jí prý vděčila za svou krásnou pleť.

I zde se opět ujal slova Ovidius a radil, že pokud se už musí žena nutně nalíčit, měla byt tak činit v soukromí. A nemlčel samozřejmě ani Martialis. Pobouřen chováním některých žen v lázních, napsal tyto řádky: „Svou krásu zakrýváš černým líčením a předvádíš nám své neplodné tělo. Slyš, praví bohyně skrze nás smrtelníky: Sundej si masku, nebo se vykoupej v tunice.”

Mohlo by Vás zajímat:

Lazebnictví ve středověku: Hladké oholení i pouštění žilou na jednom místě

Zdroj informací: 

Ciekawostkihistoryczne.pl: Ideał piękna w starożytności. Nieumalowana, nadmiernie owłosiona i ogólnie zaniedbana?