Facebook
Instagram
Vodní příšery v našich luzích a hájích bývají zelení mužíčci, kteří si v klidu pokuřují fajfky na vrbách, sem tam chytí do hrnečku nějakou duši. Ti opravdu zlí připraví o hlavu nebohé batole, když se jeho matka nevrátí zpět do podvodního království uvařit večeři. Japonce by ale naše verze vodníka jistě nudila. Ti mají svého Kappu.
Kappa (nebo též dítě řeky) je křížencem opice a želvy. Má žlutozelenou kůži a zrzavou srst. Některé pověsti uvádějí, že má želví krunýř, jiné zase hovoří o zobáku. Hlavní však je, že se vyskytuje na odlehlých místech, kde číhá na dobytek nebo pocestné. Setkání s tímto monstrem však nejsou pouze dobovou záležitostí. Před několika lety se pořádala výstava, na níž bylo hlavní atrakcí právě mrtvé tělo Kappy.
Pozor na misku s vodou
Kappa připomíná svým vzrůstem desetileté dítě. Umí mluvit a je zarytým nudistou. Že smrdí rybinou, je celkem logické, překvapivé však je, že má nejraději okurky, baklažán či melouny. Občas se kvůli nim nebojí vydat i na nedaleká pole. Nejvíce je však v rauši z okurek. Když na ně vyryjete své jméno nebo jméno vašeho dítěte a dáte je vodníkovi, zatetelí se blahem a nechá vás být. Tedy nějakou dobu. Japonské ženy kvůli tomu dokonce házely do rybníku plné koše okurek se jmény dětí, aby je Kappa nestáhl pod vodu.
Vyzrát na Kappu lze ale i jinak. Když má dobrou náladu, dá vám šanci. Jakožto milovník sumó vás vyzve na souboj. Odmítnout nemůžete. Ale pozor! Japonský vodník je velmi zdvořilý tvor. Stačí se tak hluboce uklonit a Kappa vám to ihned vrátí. Jenže běda pro něj. Na hlavě má totiž jakousi prohlubeň připomínající misku, jež je naplněná vodou. To je zdroj jeho síly a moci. Když se však ukloní, voda se vylije a je, lidově řečeno, v místě, kde slunce nesvítí.
Širikodama
Kappu jakožto milovníka okurek jsme si již představili. Ale to není jeho jediná delikatesa. Kromě dobytku miluje i lidské maso. Má silný zobák i pařáty, roztrhnout tak dokáže cokoli. Někdy vás slupne na posezení, jindy si vezme jen trochu masa na chuť. Kappa se však kromě svaloviny zaměřuje i na jiné věci, včetně jedné bizarnosti.
Játra, střeva, popřípadě jiné orgány, to jíme i my na zabijačkových hodech z pěkně vykrmeného pašíka. Krev bychom si dali do prejtu, ale takzvaná širikodama je pochutina, kterou vycítí jenom Kappa. Má to být prý jakýsi zvláště delikátní kousek masa v lidském těle. Jiné zdroje uvádějí, že je to ve skutečnosti lidská duše. Ať je to, jak chce, vodní příšera jej získává mimořádně neobvyklým způsobem – skrze řitní otvor. To ale není vše. V galerii čeká ještě jedna opravdová kuriozita.
Svědectví o setkání
Nahlášených setkání s Kappou jsou desítky a datují se i do poměrně nedávné doby. V roce 1984 se s těmito bytostmi prý u řeky Kuta setkal rybář Ryu Shirozaki. V roce 1991 se zase Kappa vloupal do domu úředníka Mitsuga Matsumota v městečku Saito. Obrovský poprask vyvolala výstava jedné japonské rodiny na ostrově Kjúšú, která se udála před několika lety. Součástí expozice v historickém sídle měl být i exponát mrtvého těla Kappy, kterého někdo zastřelil před 200 lety.
Mnozí lidé se však domnívali, že jde o „hanzakiho“ čili o velemloka japonského. Délka jeho těla někdy činí až jeden a půl metru. Není tak Kappa pouhý velemlok? Svým vzhledem tohoto tvora nápadně připomíná. Anebo bychom si s sebou měli na cestách po zemi vycházejícího slunce nosit dostatečnou zásobu okurek?
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Kappa
