Na pivu s Bohumilem Hrabalem: Dovolenou plánoval podle počasí, aby mohl v hospodě sedět na sluníčku

Pivní odysea Bohumila Hrabala: Přál si mít dceru, která se narodí z pěny zlatavého moku
Zdroj: Wikimedia Commons/Hana Hamplova, CC BY-SA 3.0

Bohumil Hrabal byl štamgastem v legendární pražské hospodě U Zlatého tygra. Tady také vznikla slavná fotka s Václavem Havlem a Billem Clintonem. A i když spisovatel nedal na tygra dopustit, jeho cesta za zlatavým mokem vedla přes desítky jiných hospod. Pojďte se s námi podívat na pivní odyseu Bohumila Hrabala.

Imrich Rešeta
Imrich Rešeta 02. 03. 2023 14:00

Pivo mu snad bylo souzeno. Když malý Bohumil Hrabal objevoval svět, motal se kolem pivovaru v Polné, kde jeho maminka pracovala jako účetní. Zaměstnán tu byl také Bohumilův kmotr, brněnský obchodník František Hrabal. Podle něj později napsal Francina z Postřižin.

Hospodský člověk Bohumil Hrabal

Monika Zgustová, která o Hrabalovi napsala výtečnou a samotným spisovatelem posvěcenou knížku V rajské zahradě trpkých plodů, zmiňuje jednu z jeho prvních "pivních" příhod. Jednoho dne si potají vlezl na korbu náklaďáku a schoval se do prázdného sudu od piva. „Jakmile se nákladní auto rozjelo, usnul. Když se probudil, viděl na dosah ruky řidiče, pana Brabce. Poškrábal ho na uchu a řekl, aby ho rozveselil: ‘Pane Brabec, já su tu...’" píše Zgustová.

Přesuňme se o několik dekád do budoucnosti, to už Hrabal žil v Libni a na pivo a večeři chodil pokaždé do jiného podniku. „Pil jedno pivo za druhým s novými přáteli u Hausmanů, na Staré poště a u Lišků, někdy šel se džbánkem ještě dál, až k Doudům nebo do Merkuru, jen aby si vychutnal tu cestu uličkami s rozzářenými výčepy," píše Gustová.

Jeho revírem byla kromě Libně také Malá Strana nebo Staré město. Chodil jen do hospod, lepší restaurace mu nic neříkaly a necítil se v nich dobře. Ale u nějakého výčepu, tak tam byl jako doma. Navazoval přátelství, naslouchal příběhům, ale často si je také vymýšlel. Nevadil mu ruch plné hospody, byla to taková jeho příliš hlučná samota. A občas tam mluvil i sám se sebou...

Bohumil Hrabal a pivo

Spisovatel rád pozoroval svět kolem sebe a krásu našel i v tom, co běžní lidé přehlížejí. Ať už šlo o polorozpadlé domy, skládky, různá ghetta nebo hřbitovy. Miloval to, co bychom mohli nazvat jako nízké. Spoustu toho našel v obyčejných hospodách, kde strávil podstatnou část svého života. A k tomu samozřejmě patřilo hodně piva.

Jednou si dokonce poznamenal, že by chtěl mít dceru, která se narodí z pivní pěny. Pak se vrátil nohama zpátky na zem, ale ne moc. K předešlé poznámce totiž dopsal, že kdyby měl dceru doopravdy, tak by ji pokřtil pivem a první rok koupal jenom v pivě.

Pivo ho provázelo v práci, kam si ho nosil o pauze ve džbánku, ale také, když měl dovolenou. Dalo by se říct, že volno si bral jenom kvůli pivu. Vždy to naplánoval podle toho, kdy mělo být dobré počasí. I ve všední den se oblékl do svátečních šatů a dobře věděl, kterou hospodu zalije slunce dopoledne, kterou odpoledne. A tomu přizpůsobil svou pouť za sluncem, za pivem...

Putování Bohumila Hrabala

Spisovatelem z povolání se stal v roce 1963 a tak trochu proti své vůli. Celý život pracoval manuálně a skutečně se fyzicky nadřel, ale jemu to nevadilo. Když se po okupaci v roce 1968 dočkal zákazu publikování, ani to mu snad nesebralo klid tak, jako událost, ke které došlo na oslavě jeho narozenin v hospodě Hájenka. Narušil ji vpád StB, která tam udělala razii a Hrabal pak chodil na výslechy do nechvalně proslulé Bartolomějské ulice. Doma se hroutil, v hostincích neměl stání. A tak chodil po lesích a vesnicích, někde si dal jenom rychle ve stoji pivo a běžel dál. Ze strachu, že ho seberou.

Tato doba sice pominula, ale Hrabal pak přišel o mladšího bratra a milovanou ženu. A navíc ho trápily bolesti nohou. Přesto žije dál, pozoruje svět kolem sebe a dokonce se dostane na přednáškové turné po amerických univerzitách. Tam, jak jinak, chodí popíjet do barů na periferiích.

Hrabalova poslední léta působí trochu jednotvárně. V úterý chodí k Hynkům, ale jinak tráví své dny U Zlatého tygra. U prvního piva jenom mlčky sedí a s nikým se nechce bavit, třetí už otevře stavidla a Hrabal mluví s hosty, recituje básně a je vítaným společníkem. Když dopije, zaplatí útratu za celý stůl bere si taxíka a jde domů.

Bohumil Hrabal si kdysi poznamenal, že poslední pomazání si dá sám a udělá to plzeňským pivem. K tomu asi nedošlo, ale stejně si dopřál neobvyklý konec. Zemřel 3. února 1997 po pádu z okna ve Fakultní nemocnici na Bulovce. A má se za to, že to bylo jeho vlastní rozhodnutí...

Zdroje informací:

Wikipedia.org: Bohumil Hrabal

Monika Zgustová: V rajské zahradě trpkých plodů

Cukrářská hvězda Besky o toxickém prvním manželství: Otřesná životní zkušenost probíhala i během MasterChefa

Cukrářská hvězda Besky o toxickém prvním manželství: Otřesná životní zkušenost probíhala i během MasterChefa

Související články

Další články