Halič: Alkoholikovo místo snů, kde se všichni museli povinně opíjet. Skončilo to krvavým povstáním a abstinencí

V roce 1841 se v Rakouském císařství vyrobily celkem dva miliony věder čistého lihu. Více než polovina však vznikla v samotné polské Haliči. Tamní obyvatelé přitom netrpěli alkoholismem. Takoví Francouzi toho třeba vypili za rok dvakrát tolik...

Mohlo by Vás zajímat:

Smrt krásné Zofii Paluch: Polskou modelku zabil vlastní manžel jen proto, že od něj s dětmi odešla

Obchod s alkoholem v Haliči

Na přelomu 18. a 19. století se staly hostince pro sedláky místem zábavy a zapomenutí na útrapy, které museli jako poddaní každý den snášet. K tomu samozřejmě posloužil alkohol. Vše začalo takzvaným zákonem propinace, neboli výčepního práva z roku 1496, který se však začal aktivně prosazovat až o dvě století později.

Nařízení spočívalo v tom, že vrchnost měla monopol na výrobu a prodej alkoholu.Vlastníci půdy si mohli s vyrobeným pivem, vodkou nebo medovinou dělat, co chtěli. Dovážet alkohol z jiných měst mohli zase šlechtici, kteří na tom pochopitelně vydělali. Rolníci tak měli smůlu a nesměli s alkoholem obchodovat. Pokud to někdo porušil, musel zaplatit pokutu. Alkohol se směl kupovat pouze v panském hostinci.

Navíc se také zavedly roční kvóty na vodku a pivo. Sedlák musel koupit určité množství vodky, i když byl abstinent. Pokud ne, čekal ho trest. Další nákup alkoholu. A tak pořád dokola, dokud se nepoučil.

Mohlo by Vás zajímat:

Polský silák, který inspiroval Supermana: Zishe Breitbart dokázal trhat řetězy a uzvednout slůně

Výchova k závislosti

Co když ale rolník neustále vzdoroval rozkazu koupit alkohol? Jednoduše mu byl dovezen až domů a poté po něm byla vymáhána platba za "dodávku". Vrchnost se však především starala o to, aby poddaní chtěli pít. Kupříkladu se zavedlo pravidlo, že stvrzení transakcí mezi sedláky se muselo provést zapitím v hostinci. Když se někdo přestěhoval na nový statek, měl nepsanou povinnost pozvat sousedy "na jedno." Vodka se také povinně pila u úředních jednání. Antropolog Jósef Burszta napsal: "Sedláci se v hospodách utěšují a zároveň jsou k tomu nuceni, což u nich často vyvolá závislost na tvrdém alkoholu a pivu, což je přesně záměr vrchnosti."

Mohlo by Vás zajímat:

Zvěstovatelé smrti: V Polsku měl brzký skon předpovídat kouř ze svíček, stín a farářův kůň

Piji, piješ, pijeme

Proč se ale panstvo vůbec staralo o to, co sedláci pijí? Byla to jednoduchá ekonomika. Přišel-li rolník alespoň na chvíli do hostince, aby tam utopil svůj žal, zaplatil skleničku buď z výplaty, což se vrátilo šlechtě, nebo na sekyru, což se vrátilo také, ale později (a hlavně tím byla práce zadarmo, sedlák dostal výplatu poníženou o dluh). Platilo vlastně toto pravidlo: čím více byl rolník opilý, tím hůře pracoval, což v něm vyvolalo další potřebu se opít a utratit další peníze.

Na konci osmnáctého století se tak sedláci stali pro stát cennějšími jako konzumenti vodky, než jako producenti obilí.

Mohlo by Vás zajímat:

Lidová magie: Tajemné šeptuchy prý dodnes léčí vesničany v polském pohoří Bieszczady

Alkohol jako náhražka jídla

O jak vážný problém šlo dokládá skutečnost, že pro mnoho obyvatel Haliče se vodka stala náhražkou jídla. Sami chodili v roztrhaných šatech a trpěli nedostatkem kvalitní stravy. Vodka to uměla napravit... nebo je alespoň zahřála. Kdo prý vypil najednou půl litru, cítil se zcela zasycen.

Až v polovině devatenáctého století řekli sedláci dost. Kvůli tomu složili veřejnou přísahu zdrženlivosti. Když tak v únoru 1846 vypuklo povstání proti šlechtě v čele s Jakubem Szelou, rolnící pobili své utlačovatele... za střízliva.

Mohlo by Vás zajímat:

Neuvěřitelný útěk na Západ: Chlapci se z komunistického Polska dostali pod přívěsem kamionu