Facebook
Instagram
Po staletí se lidé snažili odhadnout příchod smrti. Věštili z různých znamení, která se ústně předávala z jedné generace na druhou. V Polsku zvěstovalo smrt prakticky cokoliv, od ptáků přes dým až po žluté skvrny na rukou či nejasný stín...
Téma smrti se v současnosti ze společnosti vytrácí. Jako by si někteří lidé nedokázali připustit, že tady nebudou věčně. A podle toho se také chovají. Ještě v 19. a 20. století se však dbalo na pověry a zvyky spojené se Smrtkou. Jaké události předpovídaly její neblahé a konečné máchnutí kosou?
Náhlá a neočekávaná smrt
Dnes se na pohřbech setkáváme s modlitbami za vzkříšení. V minulosti se k tomu přidávalo, dnes již zapomenuté, orodování za toho, kdo umře jako další. Nikdo z rodiny a přátel, kteří se zúčastnili posledního rozloučení, si nemohl být jistý, kdy přijde řada na něho. Byla to jakási modlitba provedená dopředu a pro jistotu. Není divu, že se lidé vraceli domů vyděšeni tak, že se dokonce báli ohlédnout za sebe. Na Mazovsku se věřilo, že neopatrné ohlédnutí může někomu způsobit smrt.
Náhlá a nečekaná smrt byla nejhorší. Člověk si pak nestihl uzavřít své záležitosti. Vyzpovídat se z hříchů a smířit se svými blízkými. A proto se začalo, hlavně na vesnicích, hledat takzvané zvěstovatele smrti. Těmi se stala zvířata.
Zvířata, která dokáží vycítit smrt
Ze psího vytí nám často vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Stejně to vnímali i Poláci. Byli přesvědčeni o tom, že tento čtyřnohý mazlíček dokáže vycítit blížící se konec jednoho z členů domácnosti. Ale jak rozeznat normální vytí od toho "nenormálního"? Pokud pejsek začne takto vyvádět tři večery po sobě, je zle. Prý tak dlouho trvá Smrtce, než dorazí k prahu určeného domu.
Takovým menším bonusem je, že když jste se podívali mezi uši vyjícího psa, mohli jste tam údajně spatřit podobu dámy s kosou. Zkušený v předpovědích smrti měl být i kůň, musel ale patřit místnímu knězi. Když na něm jel k nemocnému a viděl, že se zvíře ohlíží za sebe či hrabe kopyty v zemi, měl již dotyčný na kahánku. A pokud se vytrvale díval na nějaký dům, měli se mít na pozoru jeho obyvatelé.
Posledním zvěstovatelem smrti prý byli ptáci. Pokud létali v blízkosti umírajících, znamenalo to, že si berou jejich duše. Když se u domu usadila sova a začala houkat, prý tím vyzývala duši k odchodu na onen svět. Špatné zprávy mají nosit i havrani. Snad za to může jejich krákání a hodování na mršinách. V Polsku se lidé obávali i vran a kavek. Když je uviděli, začali se modlit anebo směrem k nim plivat, aby zahnali jejich negativní moc.
Znamení smrti
Když v den pohřbu spadl doma zničehonic obraz ze stěny, věštilo to další brzké úmrtí. Mnohem důležitější ale byly svíčky. Pokud se po jejích sfouknutí, v přítomnosti nemocného, ubíral kouř směrem ke dveřím, opět to značilo, že již neuteče hrobníkovi z lopaty. Totéž platilo v případě, že se svíčka nechtěla rozhořet anebo sama od sebe zhasla.
Blížící se odchod do věčných lovišť ale mohl člověk pozorovat i sám na sobě. Žluté skvrny na rukou a nehtech prý napovídaly, hlavně na území polského Slezska, že se dotyčného dotkla "noční můra". Dalším alarmujícím znakem byl příliš slabý stín. V lidových tradicích byl stín vždy úzce spojen s duší člověka. O Vánocích se tak večer lidé dívali na obrysy svých postav na stěně. Pokud byly jasně vidět, zaručovalo to zdraví.
V oblasti Malo a Velkopolska se lidé děsili snů o zubech. Pokud jim v nich vypadaly, měl zemřít příbuzný. Anebo sen o hluboké jámě, z níž se nejde dostat. I to mělo předznamenat příchod smrti. Ale ať se lidem zdálo a zdá cokoli, stejně nikdy nedokáží předpovědět dne ani hodiny...
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Smrt
Ciekawostkihistoryczne.pl: Ludowe zwiastuny śmierci
