Facebook
Instagram
Donnerova výprava je dnes synonymem jen pro jednu jedinou věc: kanibalismus. Původní plán osadníků byl dostat se do Kalifornie. Jenomže vedoucí výpravy Jacob a George Donnerovi a James Reed se rozhodli, že nepůjdou po známých stezkách, ale vyzkouší zkratku. To byla osudová chyba...
Do kalifornského pohoří Sierra Nevada se Donnerova výprava dostala až v zimě. U jezera Truckee je zastihlo husté sněžení, kvůli kterému nemohli pokračovat v cestě. Nemohli pokračovat kupředu, ani se vrátit zpět. A poté přišlo to nejhorší - došlo jídlo.
Cesta do Kalifornie
Donnerova výprava čítala celkem 87 osob, včetně žen a mnoha malých dětí. Na západ Ameriky se vydali 12. května 1846, což byla první z mnoha chyb. Na tak dlouhé cestě bylo potřeba dodržovat přísný harmonogram. To znamenalo, že měli vyrazit nejpozději v polovině dubna. Pak již bylo příliš pozdě. Reálně totiž hrozilo, že budou muset cestovat v zimním období.
Vedoucí výpravy si zřejmě byli dobře vědomi nabraného zpoždění, a tak se rozhodli, že použijí zkratku s názvem Hastings Cutoff, kterou prý objevil autor průvodce Lansford Hastings. Ten však tuto trasu nikdy osobně neprozkoumal, pouze ji uvedl do knihy. A samozřejmě pod svým jménem. Když se o těchto plánech dozvěděl jeden přítel Jamese Reeda, důrazně mu kladl na srdce, aby šel raději klasickou stezkou. Reed ho však neposlechl. Místo toho se skupina vydala směrem na západ, kde je čekala zkáza.
Zrádná zkratka
“Skvělá” zkratka se záhy ukázala být smrticí pastí. Nejprve museli zdolat pohoří Wasatch a poté se vydat přes nehostinnou Solnou poušť. Během pětidenního pochodu málem došlo ke ztrátě na životech, výpravu soužil nedostatek vody. Nutno také dodat, že vše probíhalo ve velmi nehostinných podmínkách. Bylo nutné si cestu doslova prosekat. Jinak by se svými vozy nedokázali pokračovat dále. Všude okolo byla jen divoká příroda.
To nejhorší ale mělo teprve přijít. K pohoří Sierra Nevada dorazili až začátkem listopadu. Kdyby přijeli o týden dříve, zvládli by se přes hory dostat. Nyní však uvízli v husté vánici u jezera Truckee. Během několika hodin bylo vše pod sněhem. Další postup byl znemožněn. A to měli před sebou ještě 160 kilometrů dlouhou cestu. V létě by to nebyl problém, avšak ve více než sedmimetrových závějích to bylo zhola nemožné.
Tragédie Donnerovy výpravy
Účastníci výpravy snědli vše, co mohli. Nejprve přišla na řadu zvířata. Aby jim vydržela na delší dobu, vysávali také z kostí morek (obsahuje až 97 % tuku) a z kůží vyráběli jedlou pastu. Jakmile došel dobytek i mezci, začaly se konzumovat polní myši a nejlepší přátelé člověka, psi. Ti, kdo si nedokázali sehnat maso, okusovali kůru stromů a šišky. Pořád to ale nestačilo. Chtělo to najít jiný zdroj potravy. Tím se stala těla zemřelých lidí, které přeživší pohřbili pod sněhovou přikrývku. Původně se měli konzumovat jen mrtví, přesto došlo k tragickým výjimkám...
Nejvitálnější členové výpravy vytvořili 16. prosince uskupení s názvem Forlorn Hope, jenž se mělo pokusit najít pomoc. Mezi odvážlivce patřili i dva domorodci, Salvador a Luis, kteří se ke koloně připojili krátce před sněhovou vánicí. Po několika dnech cesty se jim nabízela tatáž scenérie - všude byl jen samý sníh. Hlad na sebe nenechal dlouho čekat. Nějaká dobrá duše oba domorodce varovala, že by mohli skončit jako potrava. Rozhodli se proto, že raději utečou. Ale ne na dlouho. S trochou ironie a černého humoru by se dalo říci, že posloužili dobrému účelu. Zbytek výpravy se vydal po jejich stopách a když je objevil vyčerpané a na pokraji smrti, zabil je. Skupinka po měsíci konečně narazila na ranč, odkud mohli zavolat pomoc.
Kanibalismus u jezera Truckee
Záchranná akce trvala dva měsíce. Účastnily se jí čtyři týmy, přičemž každý z nich přišel s jinou děsivou historkou. Jeden muž popsal, že viděl u jezera Truckee poházené lidské kosti. Další svědectví popisovalo krví potřísněné děti, které si dopřávaly nedopečená játra a srdce svého otce. Veřejně se měl ke kanibalismu přiznat jen Jean Baptista Trudeau. Pozřel prý Jacoba Donnera a jeho čtyřletého syna.
Nejděsivější případ kanibalismu Donnerovy výpravy měl mít na svědomí německý imigrant Lewis Keseberg. Našli ho prý šíleného a obklopeného napůl snědenými ostatky těl. Když mu záchranáři nabídli jídlo, odmítl. Prý mu chutná jen lidské maso.
Dodnes není jasné, jak to bylo ve skutečnosti. Trudeau kupříkladu svou výpověď později odvolal. Novináři a historikové se však shodují na tom, že bylo pozřeno okolo 21 lidí.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Donner Party
Allthatsinteresting.com: The Tragic Story Of The Donner Party And Their Doomed Journey Westward
