Facebook
Instagram
Vyplutí Titaniku z přístavu v Southamptonu bylo 10. dubna 1912 ohromnou událostí. O lístky na jeho první plavbu se prali chudí lidé, kteří se chtěli rychle dostat do Ameriky, ale i ti z vyšších vrstev, pro které byla taková cesta otázkou prestiže a nevšedního zážitku. A právě pro ně měl být Titanic pravým rájem se vším, na co jen mohli pomyslet…
Titanic – to nebyla jen loď, která měla cestující bezpečně dopravit z bodu A do bodu B. Měl to být plovoucí palác se vším, co k takovému paláci patří, tedy s krásnými interiéry, vybavením, o jakém se mnohým doma ani nezdálo, a se všemi službami, které by kdokoliv patřičně bohatý mohl po dobu cesty potřebovat, nebo jen zkrátka chtít...
Titanic za 3 libry i za 870
Je logické, že ne všichni cestující měli přístup do luxusních prostor a ke službám, jež si nezadaly s péčí o členy panovnických rodů. Ti nejchudší se za 3–8 liber, které utratili za lodní lístek, museli spokojit s kajutami hluboko v podpalubí, bez oken a jakýchkoliv výsad. Právě ti se pak stali v největším počtu oběťmi tragédie, ke které se schylovalo, ale nikdo si její riziko nepřipouštěl. Pak tu ale byli i ti bohatí, kteří si za lodní lístek připlatili o poznání víc, suity v první třídě stály 870 liber.
Na lodi jako doma
Titanic, ve své době nejluxusnější loď, která měla brázdit oceán mezi Evropou a Amerikou, byla připravena splnit každé přání svých pasažérů, již měli na její palubě strávit celý týden. Bohatí lidé by se jistě nenudili. Nejdražší z nádherně vybavených kajut měly k dispozici vlastní terasu o délce patnácti metrů a disponovaly takovými rozměry, aby mohli jejich dočasní majitelé pořádat večírky pro širší okruh známých. Ale na lodi byly i další možnosti, kde trávit volný čas. A nebylo jich málo.
Tělocvična, bazén, telegraf...
Přáli si cestující udělat něco pro svoje zdraví? Nebylo nic jednoduššího než zajít si do tělocvičny, navštívit turecké lázně, zahrát si squash nebo si zaplavat v bazénu. Ti, kteří naopak holdovali zlozvyku kouření, měli pro případ špatného počasí vyhrazenou luxusní kuřárnu. Bylo možné využít také služeb několika telegrafistů, kteří měli plné ruce práce s tím, aby stihli rozeslat všechny zprávy od cestujících. Jedni se chtěli pochlubit svým výletem, jiní zase zařizovali obchodní transakce a další se chtěli dozvědět, jak dopadly koňské závody na pevnině. Přijde nám to dnes nezajímavé? Možná, jenže tehdy byl rok 1912 a o mobilech nebo internetu se nikomu ani nesnilo. Takové služby byly opravdovým vrcholem možného.
Jídlo jako v Ritzu
Kam na večeři? Ti chudší samozřejmě do jídelny, ale lodní honorace si mohla i v tomto ohledu vybírat z tolika nabídek, že by snad ani nemohlo být reálné stihnout za týden navštívit všechny. Překrásně vyzdobené hlavní prostory, kde na stolech nechybělo broušené sklo a drahé kovy, napodobující luxus restaurace Ritz ve stylu dvora Ludvíka XVI., bylo možné vystřídat za tematicky laděné komornější kavárny. Tak třeba za tu, která dýchala atmosférou staré Paříže. V kavárně si dámy, které právě přišly z lodního kadeřnictví, mohly v klidu vypít kávu a vychutnat si zákusek, zatímco si jejich pánský doprovod přečetl nejnovější vydání novin, vydávaných přímo na lodi…
Tuny jídla a tisíce plných talířů
Jídelny a luxusní salóny by ale byly k ničemu, kdyby na palubě nebylo dost jídla pro 2 224 lidí. A tak ještě před vyplutím posádka naložila přes 35 000 vajec, stejné množství kilogramů masa všech myslitelných druhů, 40 000 kilo brambor, přes 100 000 kusů nejrůznějšího ovoce a další a další suroviny, z nichž kuchaři připravili každý den krátké plavby až deset tisíc porcí jídel. K nim si mohli cestující vychutnat víno, pivo nebo likéry, kterých tady bylo bezmála 17 000 lahví.
Posledních pět dnů Titaniku
Lidé by si na Titaniku opravdu neměli na co stěžovat, bohužel ale jejich cesta a většinou i životy se chýlily ke konci už v okamžiku, kdy vstoupili na palubu nejkrásnějšího a nejluxusnějšího parníku své doby. Když 10. dubna 1912 čtvrt hodiny po poledni zahoukal na rozloučenou přihlížejícím v anglickém přístavu Southampton, zbývalo pouhých pět dnů do katastrofy, na kterou historie nikdy nezapomene...
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Titanic
Odhalená tajemství: Titanic
D. G. Brown: The Last Log of the Titanic
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
