Facebook
Instagram
Jiřina Štěpničková byla herečkou, na kterou se nezapomíná. Ale i když byla u diváků oblíbená a její talent převyšoval mnohé jiné, neměla v životě tolik štěstí, kolik by si ho jistě přála a zasloužila. Osud rozhodl jinak…
Jiřina Štěpničková se narodila ještě za Rakouska-Uherska, a sice 3. dubna 1912 v Praze. Její cesta k divadlu byla poměrně složitá. I když jí maminka a starší sestra Marie podporovaly v touze studovat na konzervatoři, otec, který měl v rodině hlavní slovo, si nic takového rozhodně nepřál. Jakékoliv podobné myšlenky zakázal. Jenže odhodlání Jiřiny i ostatních žen v domácnosti dosáhnout svého cíle bylo silnější než obavy z hlavy rodiny. A tak ambiciózní dívka na konzervatoř přece jen nastoupila, ale tajně, aby o tom otec nevěděl. Ten si měl myslet, že studuje obchodní školu. Jenže všeho do času…
Otec ji vyhnal z domu
A tak samozřejmě přišla chvíle, kdy se pravdu dozvěděl i otec. Snad z okamžitého rozčílení, možná proto, že se cítil ponížen ženskou částí rodiny, rozhodl hodně přísně: Jiřina musela z domu. To jistě muselo být pro tak mladou dívku velmi bolestné. Dopřáno jí ale nakonec nebylo ani absolutorium na konzervatoři. Její touha po jevišti byla tak silná, že kvůli ní porušila i pravidlo zakazující studentům veřejná vystoupení. Jenomže v Osvobozeném divadle jí nabídli roli a to nemohla odmítnout. Vystupovala sice jako Jiřina Papežová, což bylo matčino příjmení za svobodna, ale její angažmá se dlouho utajit nedalo. A tak po odchodu z domova musela odejít i z konzervatoře. Ukázalo se ale, že jí to v budoucí herecké kariéře nijak neuškodilo. Vždyť už v roce 1930, tedy ve svých osmnácti letech, podepsala smlouvu v Národním divadle.
Lásku jí vzala šílená fanynka
Jiřina Štěpničková byla krásná žena, o kterou měli muži jistě velký zájem. Ona ale zůstávala poměrně dlouho svobodná, jako by tušila, že její manželství nemají mít naději na dlouhé trvání. Milostným románkům se však nebránila. Jeden prožila i se svým hereckým kolegou Ladislavem Peškem. A kdo ví, jak by to bývalo všechno dopadlo, kdyby jí ho neodvedla neodbytná a pravděpodobně psychicky narušená fanynka. Tu si nakonec ze soucitu a z obavy, aby si kvůli němu něco neudělala, vzal za ženu.
Nevydařená manželství Jiřiny Štěpničkové
Poprvé se vdala až v roce 1942, tedy za války. Bylo jí třicet let a biologické hodiny jistě tikaly poměrně hlasitě. Manželství ale skončilo poměrně rychle a Jiřina Štěpničková byla zase sama. A tak jí po válce nic nebránilo vydat se na nějakou dobu do zahraničí. Tam jí alespoň na čas potkalo štěstí, když se v Londýně provdala za Jana Samce, scénografa, malíře a grafika. Ani ten ale nebyl pro trvalý vztah nejlepší volbou, a tak poměrně brzy šel svou cestou. Jiřinu Štěpničkovou nechal znovu samotnou, tentokrát už s malým synem Jiřím. Co měla herečka dělat? Vrátila se do své vlasti, ale kdyby jen tušila, co bude následovat, jistě by se lépe rozmyslela.
Podezřelá herečka
Její pobyt v zahraničí se zdál podezřelý příslušníkům StB, a tak se musela herečka hodně snažit, aby mohla hrát a živit syna Jiřího. Podepsala výzvu Kupředu, zpátky ni krok, hrála ve filmech, které se jí příčily, ale nebylo to nic platné. Komunisté nakonec přece jen přišli na to, jak se herečky zbavit. A navíc ještě způsobem, který měl být poučením a výstrahou pro ostatní. Podstrčili Štěpničkové falešný dopis, který jí dával naději na možný útěk z republiky, a ona mu bohužel uvěřila. Při cestě přes hranice byla samozřejmě dopadena a předána „spravedlnosti“...
Obnažené charaktery kolegů
Právě v tu chvíli se ukázaly charaktery lidí, s nimiž se stýkala a snad i přátelila. Hlavně některé z jejích hereckých kolegyň se v tu chvíli ukázaly v pravém světle. Okamžitě se objevila prohlášení, odsuzující tak „hanebné selhání”, ale to zdaleka nebylo všechno. Na patřičná místa dokonce chodily petice z divadel, požadující co nejpřísnější trest pro herečku, která si dovolila mít vlastní sen o svobodě. V Divadle na Vinohradech, které bylo tehdy její domovskou scénou, šly herečky ještě dál. Pro svoji bývalou kolegyni požadovaly trest smrti.
Podle vzpomínek Vlasty Chramostové je pravdou právě tahle verze příběhu, Jiřina Švorcová však stejná slova odmítla jako lež. Na čí straně byla pravda, se dnes už nedozvíme, údajné aktérky již nejsou mezi živými. Nicméně v atmosféře strachu a obav o vlastní rodiny a osudy je více než pravděpodobné, že mnozí neunesli takovou tíhu a ruku pro trest smrti skutečně zvedli.
Vězení a dětský domov
K nejhoršímu sice nedošlo, ale i tak byla Jiřina Štěpničková odsouzena k patnáctiletému trestu vězení a tříletý Jiří skončil v dětském domově. Komunisté měli patrně pocit, že mu tam bude věnována odpovídající péče a bude z něj vychován „vhodný” občan. Jiřina Štěpničková nakonec i přes žádosti některých odvážných kolegů, mezi nimiž nechyběli Ladislav Pešek, Karel Höger, Jaroslav Marvan, Dana Medřická, Zdeňka Baldová a další, zůstala ve vězení celých deset let, než ji vysvobodila amnestie prezidenta Novotného. Přestože se po propuštění vrátila k filmu, žádné zásadní role už neztvárnila. Zemřela na rakovinu 5. září 1985. Změny režimu, kterou by jistě uvítala, se bohužel nedožila....
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Jiřina Štěpničková
Česká televize: Jiřina Štepničková
CSFD.cz: Jiřina Štěpničková
Archiv Národního divadla: Jiřina Štěpničková
