Facebook
Instagram
V zoroastrismu je smrt chápána jako triumf sil zla. Zesnulý tak automaticky patří "zlému duchovi" Angrovi Mainjuovi, který je opakem nejvyššího boha Ahury Mazdy. Mrtvé tělo je totiž nečisté. Proto se nemůže zlikvidovat pohřbením, posláním po vodě či spálením. Na řadu musí přijít takzvané věže mlčení.
Mrtvoly se mohli dotknout jen ti, kteří se starali o ostatky. Ještě než dotyčný zemřel, měl nárok na dva kněze, kteří se za něho modlili. Po smrti bylo tělo oblečeno do bílých šatů a svázáno provazem. Poté se umístilo na kamennou desku či podlahu tak, aby hlava nesměřovala na sever. Následující tři dny se do místnosti přinášel posvátný oheň. Konaly se také oběti - do plamenů se házel zvířecí tuk.
Potrava pro supy
Čtvrtý den bylo tělo mrtvého vyneseno na takzvanou věž mlčení, která byla obvykle umístěna v horách. Byl to den, kdy nebožtík opouštěl pozemskou schránku a byl souzen nebeskými duchy. Na věži byl ponechán zcela nahý. Napospas přírodě. Nutno ale dodat, že tento druh pohřbu nebyl běžný v celé Persii. Lidé jiných náboženství mrtvé pohřbívali, pálili nebo balzamovali.
Ale zpět k zoroastrismu. Když byl zesnulý umístěn na vrcholku věže mlčení, postarali se o jeho ostatky nejčastěji supi. Ostatně právě u nich se věřilo, že je k tomuto účelu stvořil Ahura Mazda. Podle zoroastriánů pak duše odchází do nebe po slunečních paprscích. Ohlodané kosti byly poté odneseny do takzvaného astodanu, což byl, dle Encyclopaedia Iranica, jakýsi druh kostnice.
Psi jako pojídači mrtvých
Stavba podobná věži mlčení se objevila i v Sogdianii, což je oblast rozkládající se na území dnešního Uzbekistánu, Tadžikistánu, Kazachstánu a Kyrgyzstánu. V sedmém století vyrostly na opuštěných místech zvláštní budovy, kde lidské ostatky pojídali k tomu vycvičení psi. I zde se pak sbíraly kosti, které byly po pohřebním průvodu taktéž uloženy do kostnic.
Do nich se rovněž ukládaly mince, osobní šperky, ozdoby a keramické nádoby. Ve výjimečných případech oddělovali maso od kosti lidé, to ale bylo opravdu jen zcela sporadické. V současnosti věže mlčení ustupují do pozadí, a to kvůli obecnému strachu ze šíření infekcí. Nahrazují je krematoria. Většina indických vyznavačů zoroastrismu s tím ale nesouhlasí, a tak k uspíšení rozkladu používají vápno či solární kolektory. V Íránu se tato praktika zakázala již v sedmdesátých letech.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Zoroastrismus
Twojahistoria.pl: Ciała pozostawiane na żer sępom. Kilka słów o wieżach milczenia
