Šílený mexický prezident Santa Anna nechal vlastní nohu pochovat se státními poctami. Sám jí šel na pohřeb

Muž, kterého Mexiko kolem poloviny 19. století znalo pod jménem Santa Anna, se ve skutečnosti jmenoval Antonio de Padua María Severino López de Santa Anna y Pérez de Lebrón. Sám sebe si dokázal vážit opravdu ukázkově, jak se ukázalo ve chvíli, kdy se dostal k moci, o jaké se jiným ani nezdálo. Tomu okamžiku ale předcházela poměrně dlouhá vojenská kariéra, kterou se prokousal od samého dna, což je samozřejmě možné přičíst mu ke cti.

Mohlo by Vás zajímat:

Stalin a jeho věrné ženy: Po diktátorově loži následovala záhadná úmrtí nebo gulag

Na správné straně

Mexiko patřilo pod španělskou správu a mladý Santa Anna a další stejně smýšlející vojáci se rozhodli, že je potřeba s tím něco udělat. A dali se do práce. Když se v roce 1810 začala připravovat vzpoura proti Španělům, Santa Anna u toho nemohl chybět. Mexičané si zasloužili svobodu, zrušení otroctví, větší práva a on svoji kariéru, po které tak toužil. Revoluce se ale nedařila tak, jak by si představovali, a boje trvaly dlouho, navíc jejich vůdce, kněz Miguel Hildago y Costilla, byl dopaden a popraven. Konečné slovo však připadlo povstalcům, a tak snaha nevyšla nazmar. Mexiko dostalo svého císaře, generála Agustína de Iturbida a s ním i samostatnost.

Mohlo by Vás zajímat:

Příliš krvavá msta: Felipe Espinosa tvrdil, že mu Panna Marie přikázala zabít 600 „gringos”

Boj za republiku

Jenomže ani císařství se nelíbilo všem, a tak došlo k další vzpouře, tentokrát s cílem zřídit rovnou republiku. Bojoval i Santa Anna, který díky svým nesporným schopnostem stoupal na žebříčku vojenských hodností úctyhodnou rychlostí a netrvalo to dlouho, než se stal „Otcem vlasti”. Jenomže vojenská kariéra s sebou nese také mnohá rizika, a ta poznal i Santa Anna…

Beznohý Santa Anna

Psal se rok 1838 a mexický Otec vlasti znovu bojoval, tentokrát proti Francouzům. Těm se podařilo něco, co ještě nikomu před nimi – hrdinného vojáka zranili tak, že mu musela být amputována noha. Na cti mu to ale nijak neubralo. Naopak se stal národním hrdinou, a to i přesto, že jeho vojsko bylo poraženo. Beznohý Santa Anna se ale rozhodně nehodlal stáhnout do ústranní. Amputovanou nohu nejprve nechal pohřbít na zahradě své rezidence, ale pořád to nebylo dost. Přece jen to byla noha–hrdinka…

Mohlo by Vás zajímat:

Donald Gaskins: Prťavý šílenec s vlastním pohřebákem měl zálibu ve velmi pomalém zabíjení

Státní pohřeb pro nohu

O několik let později se Santa Anna stal ještě slavnějším a v roce 1842 už požíval opravdu bohatých prezidentských výsad. Mimochodem, v průběhu dvou dekád se dostal na nejvyšší post celkem jedenáctkrát. Jestliže se až doposud snažil alespoň částečně držet, od té chvíle už mu nic nebránilo v šílenostech, které jsou jen těžko pochopitelné.

Nohu, kterou už jednou dříve pietně pohřbili, nechal vyzvednout z „hrobu” a pak ji čekala slavnostní cesta do hlavního města, kde proběhl opravdu honosný a vznešený ceremoniál – státní pohřeb. Byli tady významní hosté, vojáci i prostí diváci, zkrátka šlo o podívanou, na kterou se nezapomíná. A účastnil se jí i ten, jehož vlastně částečně pochovávali. Komu se to v životě poštěstí?

Mohlo by Vás zajímat:

Flora Drummondová: Generálka v boji za ženská práva. Místo nabízeného příměří zvolila vězeňskou celu

Generál žvýkačka

I když byl generálův pozdější život doslova jako na houpačce – jednou byl na výsluní, podruhé v nuceném exilu (a to se opakovalo celkem pětkrát, než v roce 1876 zemřel), nemůžeme mu upřít ještě jednu zásluhu. Při jednom z exilových výjezdů mimo Mexiko, tentokrát do Spojených států amerických, dovezl chicle, tedy materiál, který byl základem pro výrobu žvýkaček...

Zdroje informací: 

Wikipedia.org: Antonio López de Santa Anna

Handbook of Texas: Santa Anna, Antonio Lopez de (1794–1876)

Galerie Generál Santa Anna: Svoji amputovanou nohu pohřbil se státními poctami

+ 2 fotky + 3 fotky