Facebook
Instagram
Středověké toalety byly spíše odpuzujícím místem nežli zařízením, na němž by mohl člověk strávit klidnou chvilku. A to platilo zvláště pro šlechtu. Její záchod byl jedna velká šachta, která ústila v hradním příkopu, jenž pravidelně čistil chudák, na něhož se každý díval skrz prsty. A místo toaletního papíru musela stačit obyčejná sláma.
Garderoba nebo soukromá komora. I taková přízviska měla toaleta v dávných dobách rytířů, princezen a králů. V hradech jich bylo hned několik, a navíc měly dvojí využití. Kromě vyměšování se také využívaly jako účinná zbraň proti nepřátelům.
Historie středověké toalety
Ve středověku každého zajímaly hlavně dvě věci: jídlo a přežití. Pokud jste ale patřili mezi šlechtu, mohli jste si sem tam dopřát i nějaký ten „luxus”. Třeba právě toaletu. Byl to však běh na dlouhou trať. Jestliže se stavěl zcela nový hrad, zabralo to nejméně deset let a spolykalo spoustu prostředků. Kupříkladu Edward I. kvůli hradu vyplenil celou kasu. Neinvestoval totiž pouze do opevnění, ale právě i do toalet.
Ty měly tehdy dva způsoby odvádění výkalů. Buď padaly šachtou přímo na zem, anebo byly odváděny vnitřními kanály, kterými proudil odpad na nádvoří či do žumpy. Časem se pak objevila ještě jedna varianta, která byla pravděpodobně nejméně zapáchající. Pokud byl hrad postaven na útesu, padaly splašky jednoduše do řeky, nebo moře.
Záchod jako zbraň
Toalety se šachtami, jejíchž obsah končil na volném prostranství před hradem, byly lákadlem pro nepřátele. Stačilo ke zdi přistavit žebřík a doufat, že garderobu během následujících několika minut nepoužije někdo s akutním průjmem. Pak už se jen odklopilo dřevěné víko a cesta do útrob hradu byla volná.
Z tohoto důvodu se některé garderoby stavěly s přímým odtokem do vnitřních kanálů, anebo žump okolo hradu. Taková překážka dokázala odrazit i ty nejodhodlanější vojáky. Důležité bylo také umístění toalety. Pokud se nacházela na zdi hodně vysoko, stala se téměř nedobytnou. Takovou byla třeba ta z úvodní fotografie, která je k vidění na britském hradě Peveril.
Jedno z nejhorších povolání historie
Kat se ve středověku věnoval čištění kanálů a stok jen v rámci přivýdělku, takzvaný gong farmer se tím naopak v tudorovské Anglii živil na plný úvazek. Svému povolání se ale mohl věnovat pouze v noci, aby nepohoršoval vážené občany. Bydlet musel na okraji, nebo za branami města. Platilo se od tuny exkrementů, ale prý slušně. Biologický materiál využívali rovněž sedláci na hnojení svých polí.
Záchod Alžběty I.
Zatímco gong farmer musel zadržovat dech, nebo si na to prostě zvyknout, šlechta zápach netolerovala. Pokud neměla toaleta okno ani žádný větrák, používaly se na provonění aromatické byliny. Čistilo se kýbly s vodou, které sloužící vylili na garderobu. A konečně toaletní papír. Nebylo to nic jiného než trocha slámy. Vše se začalo měnit až v polovině osmnáctého století.
Až na jednu výjimku. První splachovací záchod je datován už do roku 1596, kdy sir John Harington vymyslel pro královnu Alžbětu I. splachovací toaletu, kterou pojmenoval The Ajax. Sklidil však za to jen posměšky okolí.
Zdroje informací: Allthatsinteresting.com: Everything You Didn’t Want To Know About Using The Toilet In The Medieval Period
