Facebook
Instagram
V minulosti bylo věno velmi důležité. Rodiče budoucí nevěsty se jej snažili “dát dohromady” prakticky od jejího narození. Na carském dvoře tento nutný výdaj pokryl rozpočet, v němž byla pro tyto účely dokonce vyhrazena speciální položka. Co všechno muselo věno obsahovat?
Dnes bychom mohli říci, že se lidé, snad, berou ve většině případů z lásky. Kdysi šlo hlavně o svazek ekonomicky výhodný pro obě strany. Čím byla rodina bohatší, tím větší nároky kladla na potenciálního partnera, či partnerku.
Jak si koupit ženicha
Věno sloužilo jako jakási návnada na přilákání bohatého ženicha, nejlépe se šlechtickým titulem. Rodina nevěsty tím prokazovala, jak si na tom stojí finančně. Dotyčný muž tak věděl, že pokud by se něco zvrtlo, má alespoň jisté peníze. Jenomže to mělo svůj háček. Aby mohl manžel s věnem disponovat, potřeboval k tomu souhlas své ženy. A co se týče vlastního majetku, který měla před svatbou... na ten nemohl sáhnout. Toto pravidlo platilo jak pro rolníky, tak i pro aristokracii.
Součástí věna mohly být různé věci. V chudších rodinách to byly praktické věci do domu, jako třeba ložní prádlo, ubrusy a krajky. Dívka musela mít prostě vše připravené k tomu, aby mohla začít vést domácnost. Všechny předměty byly uloženy ve velké dřevěné truhle, kterou si pak nechala donést do manželova domu. Bohatí rodiče však dávali takové dary, které by se do truhly určitě nevešly. Častokrát to byly šperky, pozemky a bankovní účty. Sedláci zase dávali domácí zvířata.
Milionové věno od cara
Jakmile se dívka naučila vyšívat, začala na svém věnu pracovat sama. Šily se vlastní oděvy i vybavení do domácnosti. Všechny vdavek chtivé slečny soutěžily v tom, která z nich bude mít hezčí věno. Ostatně nešlo o nic tajného. Každá rodina, tedy zejména matky, se chlubila tím, co si s sebou do nového domova jejích dcera přinese. Navíc mohly díky tomu již dopředu oslovit potenciální ženichy.
Pokud šlo o nevěstu aristokratického původů, dostala věno v peněžité formě. Výše záležela na příbuzenském vztahu s carem. Prapravnučka mohla dostat 100 000 rublů, dcera však i rovný milion. Pokud byl partner cizinec, musela se sepsat manželská smlouva. A jestliže byl jiného náboženského vyznání, vzala si novomanželka s sebou i kostel, který bylo možné rozložit a poté na místě určení znovu složit.
Svatba bez věna
Někdy to celé mohlo proběhnout i s prázdnýma rukama. Pak ale situace nebyla zdaleka tak růžová, jako v případě dostatku materiálních věcí a peněz. Velmi dobře to popsal ruský dramatik Alexandr Ostrovskij. Napsal hru o ženě, jenž byla kvůli tomu přinucena vzít si muže, který jí byl odporný. Ten, jehož nosila ve svém srdci, se oženil s bohatou nevěstou. Její snoubenec nakonec neustojí fakt, že si myslí na jiného a v záchvatu žárlivosti ji zabije.
V současnosti tato tradice již pomalu upadá, respektive je nahrazena modernější variantou, kdy si může nevěsta věno koupit pohodlně v obchodě. V dobách Sovětského svazu bylo ale střádání výbavy do nové domácnosti ještě poměrně běžným jevem.
Zdroj informací:
Rbth.com: What did a Russian woman have to have in order to get married?
