Facebook
Instagram
Ostrov Phu Quoc vypadá na první pohled idylicky. Modré nebe, tyrkysová voda a pláže s bílým pískem. V jeho nitru se však ukrývá Kokosová věznice, děsivá připomínka dob minulých a také důkaz toho, kam až může zajít lidská brutalita.
Věznici pro své odpůrce začali na tomto místě stavět Francouzi během indočínské války (1946–1954). Nakonec v ní skončilo přes čtrnáct tisíc přívrženců Ho Či Minovy Ligy za nezávislost Vietnamu. Po válce se objekt vylidňuje, všichni jsou propuštěni do svých domovů. V padesátých letech se ale znovu otevírá, a tentokrát se v ní dějí nepředstavitelná zvěrstva.
Peklo na zemi
Přezdívku Kokosová věznice dostal tábor v padesátých letech. Na peklo na zemi se však změnil až v roce 1967. V té době se spojila vláda Jižního Vietnamu s americkými inženýry a společně vymysleli vskutku důmyslné zařízení, které mělo za úkol likvidovat členy Vietkongu a ty, kteří je podporují.
Zanedlouho vzniklo dvanáct bloků, které střežily tři bataliony vojenské policie. V roce 1972 pak byl přistaven třináctý a následně čtrnáctý sektor. V každém z nich mělo být namačkáno až tři tisíce vězňů. Celý tábor byl obehnán neprostupným ostnatým drátem a četným osvětlením. A nejen to. Kdyby se přece jenom někomu podařilo utéci, dostihla by ho pobřežní hlídka. V období těch nejhorších represí je v areálu tolik strážných, že na jednoho muže připadají pouze dva vězni.
100 způsobů jak zemřít
Strážní jsou natolik vynalézaví, že dokáží vězně zbavit života až stovkou různých metod. Mezi nejrozšířenější formy mučení patří elektrošoky, bičování, vylamování zubů dlátem, bití, waterboarding a drcení kolenních čéšek. Zacházejí ale ještě dál. Házejí své nepřátele do kotle s vroucí vodou, anebo jim do očí svítí prudkým světlem. To způsobuje postupnou ztrátu zraku.
Snad nejhorší ze všech je takzvaná tygří klec, což jsou malinké boxy z ostnatého drátu a dřeva. Připomínají kotce pro králíky. Jsou tak miniaturní, že v nich může být člověk jen v určité poloze. Mnozí tak raději volili trhání nehtů nebo elektřinu pouštěnou do genitálií. Až tak moc je děsilo pomyšlení na to, že by museli několik dlouhých hodin strávit na ostrém slunci a v poloze, ze které by zanedlouho zešíleli.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Po válce se domů nevrátilo přes 4000 zajatců z celkových 40 000, kteří se zde během krvavého konfliktu ocitli. V devadesátých letech se z Kokosové věznice stal svým způsobem děsivý skanzen. Ročně ho navštíví deset tisíc turistů, na které čekají loutky zobrazující různé výjevy z každodenní brutální reality místa, jenž je naštěstí již minulostí.
Zdroje informací:
Oficiální stránky věznice Phu Quoc (phuquocprison.org)
Wikipedia.org: Phú Quốc Prison
