Facebook
Instagram
Záhadná smrt desetičlenné Ďatlovovy výpravy probouzí v lidech vášnivé emoce i jednašedesát let po tragické události. Deset členů expedice se vydalo v roce 1959 zdolat pohoří Uralu. I přesto, že se nejednalo o žádné začátečníky, jejich životy vyhasly za velmi zvláštních okolností, které až do dnešního dne nebyly objasněny.
Desetičlenná výprava pod vedením Igora Alexejeviče Ďatlova se v roce 1959 vydala zdolat pohoří Uralu. Jeden z vrcholů, který měla početná a zkušená expedice zdolat, nesl jméno Otorten, což má znamenat Místo, kam nechoď. Z deseti lidí přežil tragickou výpravu pouze jeden člověk - Jurij Jefimovič Judin, který zemřel v roce 2013.
Nešlo o žádné amatéry
Ďatlovova výprava se skládala z velmi vytrénovaných a zkušených členů, kteří se všichni navzájem dobře znali. Nejstaršímu členovi výpravy nebylo ještě ani čtyřicet let a každý z nich byl v nejproduktivnějším věku bez jakýchkoliv zdravotních problémů. Jejich výstup měl být navíc jakýmsi tréninkem na mnohem složitější misi.
Tragický výstup zkušeného týmu lidí je pro mnohé dodnes velkou záhadou. Mrtvoly horolezců byly poházené všude možně ve sněhu a někteří z nich byli z nevysvětlitelných důvodů vysvlečeni donaha. Spousta těl byla značně poškozena. Jednotlivci měli rozbité hlavy, vyříznutý jazyk, zlámaná žebra a někteří jevili známky radiace. Jediným přeživším se stal Jurij Judin, který na začátku celé akce 28. ledna onemocněl a paradoxně díky tomu přežil.
Zmatky, chaos, podivné chování
Píše se 2. února 1959 a horalé staví svůj poslední tábor pod Horou mrtvých. V následujících hodinách nebylo nikdy s určitostí řečeno, jak se situace vyvíjela. Podle všeho v táboře propukl šílený chaos a členové výpravy se z nevysvětlitelných důvodů snažili dostat co nejrychleji ze svých stanů. Někteří z nich vybíhali jen ve spodním prádle a byli si moc dobře vědomi toho, že v takovém mrazu nemohou dlouho přežít. Výprava dle dochovaných informací pobíhala zmateně kolem tábora a odmítala se vrátit do svých stanů.
Zinaida Alexejevna Kolmogorovová, Rustem Vladimirovič Slobodin a Igor Alexejevič Ďatlov se nakonec rozhodli vrátit do svého tábořiště. Bohužel všichni tři umírají na podchlazení a u Slobodina byla příčinou smrti nejenom zima, ale i osmnácticentimetrová fraktura lebky a nespočet modřin. Zanedlouho umírají na podchlazení i Georgij Alexejevič Krivoniščenko a Jurij Nikolajevič Dorošenko.
Ze zbývající čtveřice jako první umírá Nikolaj Vladimirovič Thibeaux-Brignolles. Tělo Ludmily Alexandrovny Dubininové bylo obzvlášť zohavené. Ženě chyběl jazyk a obě oční bulvy. Měla masivní vnitřní krvácení a přeražených několik žeber na obou stranách. Alexander Sergejevič Kolevatov měl zemřít jako poslední. Děsivé na celé tragické události je to, že se v okolí tábořiště neprokázala přítomnost kohokoliv jiného než devítičlenné výpravy. Žádné stopy fyzického boje nebo stopy nějakého zvířete. Proč výprava v mrazivé noci vyběhla ze stanů? Co zkušené horolezce natolik vyděsilo? Proč některým z týmu chyběly orgány? Celý příběh do dnešního dne dává prostor velké fantazii a spoustě konspiračních teorií. Co se skutečně na onom místě stalo, se patrně už ale nikdy nedozvíme.
Na fotografie z expedice, která skončila tragédií, se podívejte zde:
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
