Facebook
Instagram
Přesně před padesáti lety, 23. ledna 1970, vstoupil do našich kin film Kladivo na čarodějnice, jedno z nejlepších děl režiséra Otakara Vávry. Jenže dlouho se na promítacích plátnech neohřál. Zpodobnění čarodějnických proců v 17. století komunistům až příliš připomínalo jejich vlastní krvavé politické procesy, a tak snímku vystavili stopku.
Otakar Vávra napsal společně s výtvarnicí Ester Krumbachovou i scénář, který vycházel ze stejnojmenného úspěšného historického románu Václava Kaplického z roku 1963. Zároveň byly využity i dochované soudní zápisy z čarodějnických procesů, které se odehrály v letech 1678 až 1695 na panství Velké Losiny a ve městě Šumperku.
Připomínka stalinismu
Atmosféra strachu, vyvolávaná mezi lidmi, a vynucovaná přiznání, připomínala dobu stalinismu a vykonstruovaných procesů na začátku padesátých let minulého století u nás, proto byl film promítán jen v menších kinech a později stažen z distribuce – objevoval se jen ve filmových klubech. Nadčasový a stále působivý snímek mohl být volně uváděn znovu až po roce 1989, kdy se začal objevovat i v televizi.
Malleus maleficarum
Název románu i filmu je převzat z názvu latinsky psaného spisu Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice), který obsahuje teologický výklad temných nadpřirozených sil, zejména čarodějnic, a soudobé lidové představy, tradované nebo dokumentované případy a návody k pronásledování čarodějnic.
Sepsali ho dominikáni Heinrich (Institoris) Kramer a Jakob Sprenger. Poprvé byl vydán v roce 1486. Česky vyšel až v roce 2000.
Chamtivý inkvizitor
Advokát Jindřich Boblig z Edelstadtu, který byl do Šumperku povolán z Olomouce, aby zde jako inkvizitor řídil čarodějnické procesy, má na svědomí přes sto upálených, včetně šumperského děkana Kryštofa Lautnera. Oba patří k hlavním postavám románu i filmu, v němž Bobliga hraje Vladimír Šmeral a Lautnera Elo Romančík.
Většinu majetku upálených, který měl teoreticky připadnout státu, si Boblig rozdělil s losinským panstvem.
Úsměvná chyba
Filmové fajnšmekry zaujalo nejen sugestivní ztvárnění tehdejších hrůz, ale i úsměvná filmová chyba. Herečka Soňa Valentová, kterou inkvizitoři ve snímku podrobují mučení, aby se během něj kochali i pohledem na její nahé tělo, byla během natáčení opálená a ve filmu je vidět i bělejší neopálená kůže pod horním dílem plavek.
Už z dob antického Řecka sice pocházejí první zmínky o dvoudílných ženských sportovních oděvech, za "objevitele" bikin jsou však považováni až Francouzi Louis Réard a Jacques Heim. Vůbec poprvé byly dvoudílné plavky představeny světu až v květnu 1946 ve francouzském Cannes.
Expozice o čarodějnických procesech
Pokud někdy navštívíte nádherný renesanční zámek Velké Losiny a půvabné město Šumperk, s čarodějnickými procesy z Kaplického románu a Vávrova filmu, největšími, které u nás kdy proběhly, se tam setkáte. Mimo jiné v expozici Čarodějnické procesy v Geschaderově domě v Šumperku.
