Facebook
Instagram
Kdybychom hledali nejplodnější českou spisovatelku, nejspíš by s přehledem zvítězila Vlasta Javořická, která se narodila před 130 lety, 25. března 1890. Její dílo čítá na 240 položek, z nichž jednu polovinu tvoří romány a druhou povídky. Její milostné sentimentální příběhy patří k tzv. červené knihovně, kritika je proto buď ignorovala, nebo se jim vysmívala. Po roce 1946 ji komunisté zakázali vydávání jejích děl a stávající knihy vyřadili z knihoven. Znovu se tak ke čtenářům dostala až po roce 1989, to však již byla deset let po smrti.
Narodila se jako Marie Barešová ve Studené u Telče a pocházela z lékařské rodiny. V jednadvaceti letech se provdala za Františka Zezulku, účetního místní továrny na masné výrobky. Vychovala šest dětí, pět vlastních a jednoho přijatého sirotka po zemřelé příbuzné. V roce 1912 se s manželem přestěhovala do Tišnova, ale po neúspěšném manželově pokusu založit si zde vlastní podnik se v roce 1916 vrátila zpět do Studené a své rodiště, kde vedla ochotnický divadelní spolek, již opouštěla jen výjimečně.
Úspěšná spisovatelka
Jako spisovatelka debutovala v roce 1915 a zvolila si pseudonym Vlasta Javořická. Příjmení je podle hory Javořice, která leží asi pět kilometrů severovýchodně od rodné Studené, křestní jméno znamenalo práci pro vlast. Publikovala v celé řadě katolických kalendářů a regionálních periodik, později i v celostátních listech. Psala romány pro dospělé i pro mládež, veršované pohádky, povídky i rozsáhlé vesnické kroniky. V období první republiky patřila k nejoblíbenějším autorům čteným především na vesnici.
Její prózy jsou typickými díly oddechové ženské četby. Pojetí ženského údělu jako oběti přinášené ve prospěch rodiny vyrůstá z autorčina patriarchálního konzervativismu a katolicismu. Javořická vychází z realismu přelomu 19. a 20. století, jeho postupy však využívá ve zjednodušené podobě, která odpovídá potřebám zamilovaných příběhů.
Navazovala na žánrové líčení maloměstských domácností a na sentimentální milostné novely (např. Osudy srdcí, Dvojí polibek), stejně jako na populární odnož vesnického realismu (např. Bez lásky, Na Veveřím gruntě, Na faře, Granáty). Dále psala zamilované románky se zběžně načrtnutými reáliemi a s důrazem na peripetie milostného příběhu (např. Na nůž, Petra).
Zakázaná spisovatelka
Po roce 1946 její knihy přestaly vycházet. Když komunisté v roce 1948 převzali moc, dokonce ji jako vesnickou bohačku připravili o všechen majetek. Proto také počátkem roku 1950 emigrovaly její tři dcery i s rodinami do Ameriky, kde je mohla navštívit až v roce 1965. Její knihy byly vyřazeny z fondů knihoven a Javořická byla nucena psát do šuplíku. Knihy jí vycházely pouze v USA pro tamější českou menšinu.
V obšírných vesnických kronikách, vydaných u nás až po roce 1989, pak autorka mapovala na osudech několika generací selských rodů rozlehlé úseky našich nejnovějších dějin, včetně Mnichova, okupace a kolektivizace zemědělství. Je pro ně příznačná nostalgie po zaniklé vesnici autorčina mládí (např. Meze rozorané, Dva mlýny).
Návrat na scénu
Vlasta Javořická zemřela v roce 1979 ve věku 89 let. O deset let později u nás padl totalitní režim, a tak se díla kdysi tak populární spisovatelky mohla vrátit nejen do knihoven, ale i na pulty knihkupců.
Po roce 1989 znovu vyšly téměř všechny její knihy a také desítky děl z pozůstalosti, a to ve velkých nákladech. V letech 1999–2000 vyšly také její šestisvazkové vzpomínky Můj život.
NA DALŠÍ ZAJÍMAVOSTI O TÉTO ÚSPĚŠNÉ SPISOVATELCE SE PODÍVEJTE DO FOTOGALERIE:
Zdroje textu:
Kniha Návrat Vlasty Pittnerové, Romance
Kniha Můj život, Vlasta Javořická 1. a 2. díl
http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=500
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vlasta_Javořická
https://www.databazeknih.cz/autori/vlasta-javoricka-1274
