Facebook
Instagram
Irena neměla šťastné dětství. Když po smrti matky začala žít s babičkou, vypadalo to na lepší časy. Jenže po letech se ukázalo, že babička měla jedno tajemství...
Smůla mě provází už od narození. Byla jsem si jistá, že mě osud neušetří. Když jsem byla ještě dítě, můj otec nás opustil. Zpočátku se máma snažila být samostatná a tvářit se sebevědomě. Odmítla také finanční podporu, kterou se nám táta snažil poskytnout.
Mámu mi nahradila babička
Matka se potýkala s depresemi a začala pít. Tehdy se babička rozhodla vzít si mě k sobě. Díky tomu jsem se mohla každý den spolehnout na teplé jídlo a vlídnou společnost. Čas od času k nám zavítala paní, která bydlela vedle mé matky.
"Vaše dcera se opíjí s největšími flákači v okolí. Několikrát jsme museli volat policii. A jednou usnula pod schody téměř bez oblečení," říkala babičce. Když jsem to slyšela, cítila jsem, jak mi vstávají chlupy na zátylku. Ten večer jsem dlouho brečela do polštáře.
Po nějaké době máma zemřela. Z rozhodnutí soudu se babička stala mou opatrovnicí. Když se pak objevil můj táta, nechtěla jsem se na něj ani podívat. Babička si vzala půjčku a zrekonstruovala byt, který maminka zničila.
Když jsem vyrostla, začala jsem pracovat. Moc jsem si nevydělala, ale na účty a jídlo to stačilo. Babička mi dávala peníze na oblečení a kosmetiku. Nikdy nešetřila penězi, i když jsem ji o nic nežádala. Byla v důchodu, ale uměla velmi dobře hospodařit s penězi. Alespoň jsem si to myslela...
Babička mi půjčovala peníze
Měly jsme všechno, co jsme potřebovaly. Náš byt měl slušný nábytek, měly jsme televizi a DVD přehrávač. "Pamatuj, že když už něco kupuješ, je lepší investovat do dobré kvality, aby to dlouho vydrželo. Víš, jak se říká, že chudák si nemůže dovolit levné věci," připomínala mi pravidelně.
Jednou jsem k ní přišla s pláčem. "Babičko, kamarádka mě zve na svatbu, ale já nemám co na sebe..." brečela jsem. "Neboj se, mám něco našetřeno. To by ti mělo stačit,“ řekla a vtiskla mi do ruky pět tisíc. "Jsi úžasná!" hodila jsem se jí kolem krku.
Poté jsem babičku párkrát požádal o půjčku a ona vždy souhlasila. "Babi, jsi neuvěřitelná," řekla jsem jednoho dne. "Platíš účty, nakupuješ potraviny a oblečení. Navíc máš i úspory na nepředvídané události. Škoda, že také neumím hospodařit s penězi," zamyslela jsem se. "Není to tak těžké, jak si myslíš. Tajemstvím je silná motivace," řekla záhadně babička a něžně mě pohladila po hlavě.
Na okamžik jsem se zastavila, nebylo mi jasné, co tím myslí, ale rychle jsem tu myšlenku vyhnala z hlavy. Dospěla jsem k závěru, že důchody asi nejsou tak nízké, jak všichni říkají. A kdo ví, třeba má babička někde schované nějaké úspory z minulosti...
Babička náhle zemřela
O několik týdnů později, zrovna když jsem byla v práci, mi zavolala naše sousedka. Řekla mi zdrcující zprávu, moje babička zemřela. Okamžitě jsem všeho nechala a spěchala domů. Ukázalo se, že sousedka se zastavila u babičky, aby si půjčila sůl. Zaklepala, ale nikdo nereagoval.
Když byla babička doma, tak nezavírala dveře. Sousedka vešla dovnitř a našla babičku ležet bez známek života v předsíni, hned vedle malého stolku s telefonem. Zřejmě se snažila sehnat pomoc. Sousedka zavolala záchranku, ale ta přijela pozdě. Lékař diagnostikoval infarkt.
Přemýšlela jsem, jak zvládnu žít sama, bez babičky. Tato myšlenka se mi neustále honila hlavou. Netušila jsem, že ty nejtěžší chvíle teprve přijdou. Pár dní po pohřbu za mnou přišla neznámá paní. "Přijměte mou soustrast, jen..." náhle přestala mluvit. Tázavě jsem se na ni podívala. Potom sáhla do tašky, vytáhla několik papírů a jeden z nich mi podala.
Ukázalo se, že to jsou dlužné úpisy. Nebylo pochyb o tom, že prohlášení napsala babička vlastní rukou. Dohromady to bylo téměř půl milionu. "Ale jak?" řekla jsem šokovaně. "Nemyslíte si snad, že to všechno koupila za svůj důchod..." usmála se ta žena sarkasticky a rozhlédla se po bytě.
Byla jsem v šoku
Pane Bože! Byla jsem naivní, když jsem si myslela, že babička se má tak dobře. "Neprovozuji zde žádnou dobročinnou nadaci, tak jsem vám přišla vysvětlit, jak to celé vypadá," pokračovala ta paní. Šokovaně jsem ji poslouchala a vyděsilo mě, když řekla, že babiččin dluh přechází na mě. "Počítám procenta za každý den zpoždění. Varuji vás, je to hodně," řekla výhružně. "Ale..." chtěla jsem se do toho vložit. "Je mi jedno, kde si půjčíte. Líbí se vám v tomto bytě? Pak uhraďte splátku. Pro peníze přijdu za týden," dodala a odešla.
Celou noc jsem se převalovala v posteli a nemohla usnout. Babiččino chování pro mě bylo naprosto nepochopitelné. Představa, že budu muset příštích pár let každý měsíc splácet její dluhy, mě děsila.
"Pokud si babička půjčila peníze bez tvého souhlasu, neměla bys cítit povinnost dluh splatit!“ řekla moje kamarádka Elena (29) rozhodně. Kdyby jen věděla, kdo dal babičce ty peníze. Neříkala by takové věci...
"Takže ty peníze vrátit nechcete? No, radši si dejte pozor, protože brzy dopadnete jako vaše babička!" syčela moje věřitelka zuřivě, když si přišla vyzvednout peníze a já neměla ani korunu. Řekla, že výjimečně mi dá dalších sedm dní, ale pak... Nebyl důvod podezírat ji ze lži. Všimla jsem si, že ji přivezl nějaký hnusný chlap. Bála jsem se. Ale co teď? Prodat všechny věci? Nikdo mi totiž nedá tolik, kolik skutečně stojí domácí spotřebiče. Zkusit policii? Než s tím začnou něco dělat, postará se o mě svalnatý idiot, který vozí mou věřitelku.
Nezvládla jsem to
Snažila jsem se šetřit na všem a splatit dluhy po babičce. Bohužel jsem si docela rychle uvědomila, že tento úkol nezvládnu, protože jsem neměla dost ani na své základní potřeby. Byly dny, kdy mým jediným jídlem byl jogurt a rohlík.
Jsem si jistá, že babička měla dobré úmysly. Myslela si, že finanční záležitosti zvládne sama. Bohužel jí vypršel čas... Situace byla každým dnem napjatější. Už tři měsíce jsem nezaplatila za byt a hromadily se mi nedoplatky za elektřinu.
"Nemůžu to udělat. Nezvládnu to," rozbrečela jsem se, když mě přišla navštívit věřitelka. "No, určitě něco vymyslíme," konejšivě mě objala. "Poslouchejte... Možná byste mohla uvažovat o změně bytu," navrhla. "Co tím myslíte?" zajímalo mě. "Momentálně žijete sama. Nemáte manžela ani děti. Měl by vám stačit jednopokojový byt..." začala vysvětlovat svou představu.
Byl to docela dobrý nápad. Moje kamarádka Elena to hned vzala do svých rukou. Netrvalo dlouho a zjistila, že její bratranec uvažuje o přestěhování do většího bytu. Ten můj se mu líbil a tak jsme šli k notáři a podepsali všechny potřebné dokumenty. Obratem jsem obdržela částku, která mi umožnila vyřídit záležitosti po babičce. Zbytek mi měli poslat do třiceti dnů.
Zbavila jsem se všech dluhů
Několik dní poté mě navštívila ta hrozná lichvářka. Nejprve jsem jí dala splátku a pak, jako mávnutím kouzelného proutku, jsem přidala zbývající částku. Oči se jí překvapením rozšířily jako talíře. Asi se divila, kde jsem najednou vzala tolik peněz.
" Doufám, že je to naše poslední setkání," řekla jsem sladce. Přepočítala peníze a hodila je do kabelky. Teprve pak mi podala ten zatracený dokument podepsaný mojí babičkou. "Zde potvrďte, že jste obdržela celou částku," zdvořile jsem jí předložila předem připravený papír. Podepsala a všechno bylo vyřízeno.
Přestěhovala jsem se do malého, ale útulného bytu. Naštěstí se mi tam podařilo dát veškeré vybavení z mého předchozího bytu. Pak jsem se rozhodla pro něco důležitého. Za žádných okolností si od nikoho nepůjčím ani korunu. Než se zadlužit, to je lepší vést jednoduchý život, přizpůsobený reálným finančním možnostem. Vím, že to babička myslela dobře a netušila, do čeho jde, ale nebudu dělat stejné chyby...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
