Iveta (51): Bratr se odstěhoval do zahraničí a nechal mi na krku staré rodiče. Nepřijde mi to fér

Přijde mi to od bratra Vladislava (56) jako velmi sobecké rozhodnutí. Místo toho, aby mi pomáhal s rodiči, odjel do USA. Rodičům už je přitom hodně přes osmdesát a pomoc oceňují a především potřebují.

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (35): Máma měla vždy raději mého bratra než mě. Nedokážu ale přes srdce přenést fakt, že ignoruje moji dceru

Bratr dostal úžasnou nabídku ze zahraničí

Je to pět let, co se můj bratr odstěhoval s rodinou do USA. Dostal tam pracovní nabídku, která se neodmítá. „Uvidíme, jak se mi tam bude dařit. Je to velká příležitost a já ji chci využít,“ řekl mi, když nám to oznamoval. Samozřejmě, že jsem byla nadšená i za něj. Bratr je velmi chytrý a úspěšný, vždy jsem věděla, že to dotáhne daleko a teď se to plní.

Na druhé straně mi bylo i trochu líto, že odjíždí. Byli jsme si docela blízcí. Má děti ve stejném věku jako já, často jsme se proto navštěvovali. Každý měsíc jsme se aspoň na pár dní viděli. Teď z toho nebude nic. Bylo mi jasné, že nebude mít tolik času a prostoru jezdit do Česka.

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (42): Rodiče se na mě vykašlali kvůli postiženému bratrovi. Teď mi zazlívají, že mu nejdu na pohřeb

Na stárnoucí rodiče jsem zůstala sama

A podle toho to také vypadá. Vladislav se vrací domů jednou ročně, a to vždy, když mají děti prázdniny. Je tu dva týdny, kdy udělá povinné kolečko. Zajde si za lékaři, podívá se na byt a navštíví svoje a manželčiny rodiče. Na dva týdny je toho spousta a většinou si stěžuje, jak nic nestíhá a že by tu potřeboval být déle nebo že by se nejraději přestěhoval zpátky.

Starost o rodiče jsem převzala já a je to dost únavné. Rodičům je hodně přes osmdesát a jsou určité činnosti, které už nezvládají tak dobře jako dřív. Několikrát za měsíc je vozím k doktorům a každý druhým víkend jim musím pomoc s domácností.

Mohlo by Vás zajímat:

Luboš (50): Rodiče přepsali svůj dům na sestru. Já prý všechno mám, zatímco ona ho potřebuje

Bratrovi to nepřijde divné

Jsem z toho unavená a představa, že to budu dělat další roky a těch činností mi ještě přibude, mě deptá. Závidím bratrovi, že si to dokázal takhle zařídit, prostě odjel a nikoho se neptal, jestli mu to nebude vadit. Zdá se mi to jako dost sobecké rozhodnutí. To mu vážně nedošlo, že tady nechává rodiče na krku mně?

Nejraději bych mu řekla, že se nezachoval dobře, že by měl víc myslet na ostatní a ne jen na sebe. Bohužel vím, že to nemá cenu. Kromě toho, že je inteligentní, je také dost urážlivý a necitlivý, nic z toho by nepochopil.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Bedřiška (34): Děda je zlý a nenávistný člověk. A rodina po mně chce, abych si ho na stáří vzala domů

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.