Božena (64): Roky se starám o nemohoucího manžela. Přistihla jsem se při strašlivé myšlence

Božena (64): Roky se starám o nemohoucího manžela. Přistihla jsem se při strašlivé myšlence
Zdroj: Freepik
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Boženin manžel před lety utrpěl vážná zranění, která ho upoutala na vozík. První roky se o něj starala s láskou. Dnes už je ale zcela vyčerpaná. Moc by zase chtěla normálně žít. Někdy si dokonce přeje, aby manžel umřel.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 19. prosince 2021

Když člověk odříkává svatební slib, neuvědomuje si, jaké důsledky může mít. Budeme spolu ve zlém i v dobrém. Ve zdraví i nemoci. To jsem tehdy také slíbila. Váhu těch slov pociťuji až dnes. Chtěla bych odejít od nemocného manžela. Starám se o něj pomalu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a už nemůžu.

Radovan (42): Stydím se za to, co dělám za zády své ochrnuté ženy. Ale také jsem jen člověk
Mohlo by Vás zajímat:

Radovan (42): Stydím se za to, co dělám za zády své ochrnuté ženy. Ale také jsem jen člověk

S manželem jsme vždycky žili aktivně

Celý život jsme žili aktivně. Zamilovali jsme si turistické víkendy. Když jsme zrovna nešplhali po horách, sedli jsme na kola. Oba jsme vždycky tíhli ke sportu. Ve stejném duchu jsme vychovávali i naše dva syny. Jakmile trochu vyrostli, veškeré aktivity podnikali s námi. Díky bohu, že v tom našli zalíbení. Bylo to pro mě hodně důležité.

Co jsme se toho jako rodina nablbli! Kolik výšlapů, výletů jsme společně podnikli, to už mi nikdo nevezme. I když kluci vyrostli a vyletěli z rodného hnízda, my s Karlem (66) jsme ve své zálibě pokračovali. I jako padesátníci jsme dokázali to, co dvacetiletí. Náš aktivní život nám udržoval mysl a tělo v dobré kondici.

Jednoho dne to ale mělo skončit. Manžel se vracel z práce a stal se účastníkem dopravní nehody. Jen zázrakem přežil. Měl poškozenou míchu. Lékaři nám nedávali moc nadějí, že by ještě někdy chodil. Jejich slova se vyplnila. Z Karla se stal muž upoutaný na lůžko. Po několika operacích ho čekala ještě dlouhá rehabilitace.

Olinka (39): Manžel skončil na vozíku. Teď po mně chce něco, co mu nedokážu splnit
Mohlo by Vás zajímat:

Olinka (39): Manžel skončil na vozíku. Teď po mně chce něco, co mu nedokážu splnit

Napadá mě, že by bylo lepší, kdyby manžel umřel

Na nohy se už ale nepostavil. Jeho maximum je, že se naučil jakžtakž ovládat invalidní vozík. Špatně mluví, pomočuje se. Jeho psychika je také zlomená. Potřebuje neustálou péči. Ze začátku jsem to brala statečně. Chtěla jsem se o něj postarat, být s ním. Ani na moment mě nenapadlo, že bych od něj odešla. To až postupem let.

Je velmi psychicky i fyzicky náročné se o něj starat. Kluci mi pomohli udělat z naší domácnosti bezbariérovou. Jenže ani tak to není úleva. Manžel svůj boj vzdal a nespolupracuje. Poslední tři roky to už nezvládám ani já. Nenávidím se za své pocity nenávisti a vzteku.

Každý den chci odejít a už se nevrátit. Někdy mě dokonce napadá, že by bylo mnohem lepší, kdyby Karel umřel. Myslím, že i jemu by se ulevilo. On se svojí tvrdou náturou také určitě nedobře snáší fakt, že mu měním pleny a čistím zuby. Takhle to ani jeden z nás nechtěl. Já už prostě nemůžu. Jsem vyčerpaná, unavená a nešťastná.

Petra (41): Když jsem skončila na vozíku, chtěla jsem umřít. Pobyt v lázních mi ale změnil život
Mohlo by Vás zajímat:

Petra (41): Když jsem skončila na vozíku, chtěla jsem umřít. Pobyt v lázních mi ale změnil život

Moc bych si přála žít normálně

Mám právo odejít? Dát ho do ústavu? Nebo ho hodit na krk klukům, kteří mají své rodiny? A tak každé ráno vstávám s pocitem, který se nedá potlačit. Těsně po nehodě jsem dokonce docházela k psychologovi. Byla jsem v šoku a nevěděla, co dělat. Dnes to vím, ale není to správné. Tak moc bych si přála zase normálně žít.

Jet někam na výlet, projet se na kole. Táhne mi na sedmdesát, ale cítím se na čtyřicet. Mám strach, že jsem uvnitř umřela. Už nic mimo vzteku a nenávisti necítím. Pocity štěstí, lásky? Kdepak! Ty jsou pohřebné někde hodně hluboko. Jsem špatný člověk, když chci opustit nemocného muže, který je na mě defacto odkázaný?

Další příběhy ze života →

Stanislava (42): Přečkali jsme s manželem dvě těžké rány osudu. Svých rozhodnutí ale nelitujeme
Mohlo by Vás zajímat:

Stanislava (42): Přečkali jsme s manželem dvě těžké rány osudu. Svých rozhodnutí ale nelitujeme

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Další články