Radovan společně se svou milovanou ženou propadl kouzlu cyklistiky. Každou volnou chvíli trávili na horách a sjížděli kopce. To se jeho manželce stalo osudným. Zastihla je bouřka a ona nezvládla jeden manévr. Ze dne na den se z ní stal ležák.
Rád bych začal slovy, že svoji ženu Markétu (40) nesmírně miluji. Byla to láska na první pohled. Myslím, že právě ona je mojí druhou polovičkou, kterou k sobě každý hledáme.
Oba jsme milovali cyklistiku
Naší společnou vášní byla cyklistika. Přišla s tím právě Markéta, která ke kolu přilnula ještě dřív, než jsme se poznali. Ve mně tu lásku jen probudila. Nebylo víkendu, kdy bychom nikam nevyjeli. Nejdříve jsme procestovali naše okolí. Po čase jsme si koupili na auto držáky a vyráželi na hory. Sjížděli jsme kopce jako dva šílenci.
Každé dva roky jsme si pořídili nová kola. Nežili jsme pro nic jiného. V našem manželství žádné hádky nebo neshody nepanovaly. Když už se k něčemu takovému schylovalo, jelo se na kola. Jenže právě to se Markétě stalo osudným. Jednou nás na horách zastihla ošklivá bouřka. Bylo jasné, že než kopec sjedeme, budeme mokří na kost.
Spustil se prudký liják. Nebylo vidět na metr daleko. Sám jsem si na kole nebyl jistý. Změnil se terén, valila se voda. Pořád jsem se otáčel za Markétou, zda to zvládá. Podíval jsem se za ní zrovna v momentě, kdy jí kolo podklouzlo a Markéta z něj vyletěla. Mířila po hlavě na mohutný kmen. Protože jela skutečně rychle, náraz byl zdrcující. Hned jsem se jí rozjel na pomoc.
Ze dne na den se nám změnily životy
Pak to šlo rychle. Vrtulník, operace. Dlouho byla v umělém spánku. Doktoři se mnou od začátku jednali na rovinu. ,,Vaše paní má poškozenou míchu. Už nikdy nebude chodit. I když měla helmu, dostala obrovskou ránu do hlavy. Došlo tak i k poškození mozku,“ řekl doktor smutně. ,,Co to znamená?“ nechápal jsem jeho slova.
,,Je brzy na to dělat závěry...,“ odvětil mnohoznačně lékař. Za dalších pár týdnů se Markéta probrala. Byla ochrnutá na obě nohy a hýbala jen levou rukou. Ale nejhorší bylo, že komunikovala jen očima. Nikdo si neuměl představit, co zažívá. Já sám jsem hledal způsoby, jak se s tím naučit žít.
Moje milovaná sportovně založená manželka je ležák. Domů jsem nakoupil vše potřebné, aby nemusela zůstat v nemocnici. Naše životy se od základu změnily. Z ženy se stalo malé nekomunikující dítě. Nemluvila, jen ležela. Nemohli jsme spolu ani spát, nešlo to. Dva roky jsem se o ni celé dny i noci staral. Poté na mě přišla krize.
Musím také žít, a tak ji podvádím
Docházelo mi, že takhle to bude pokračovat až do její nebo mojí smrti. Už se spolu nikdy neprojedeme, nevyrazíme jen tak ven. Nikdy. Naše těla už se nikdy nespojí. Čím víc mi to docházelo, tím hůř mi z toho bylo. Sobecké, že? Ale i já jsem jen člověk, který má své potřeby. Nemyslím jen sexuální, ale i lidské. Začal jsem se proto stýkat s jinou ženou.
Šlo jen o to si s někým popovídat. Řešit denní starosti i radosti. To, že došlo i na sex, jsem neplánoval. S Janou se stýkám jednou týdně. Markéta mě vnímá. Denně jí lžu, že jdu se sousedem na pivo. Vím, že to nemá jak odhalit. Než odejdu, dám jí pusu a řeknu: ,,Dám si dvě pivka a za chvíli jsem doma.“ Ona vždy jen přivře oči na souhlas.
Stydím se za to, co dělám. Markétu miluji, ale nemohu takto žít. Nemám v plánu ji opustit. Jen potřebuji vědět, že žiji. Jsem proto špatný člověk?
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.