Facebook
Instagram
Reportérka a Miss České republiky 2018 Iveta Maurerová (25) přítelkyně americké zpěvačky LP (42) Laury Pergolizzi, přijala pozvání do talkshow Miluše Bittnerové Na kafeečko. Promluvila nejen o začátcích jejich vztahu, ale také o domácím násilí, kterému čelila v době, kdy se stala vítězkou České Miss. Jak rodiče přijali změnu její sexuální orientace? A jak se žije po boku americké celebrity? Ochutnala už LP pravou českou svíčkovou?
Reportérka a Miss České republiky 2018 Iveta Maurerová (25), přítelkyně americké zpěvačky LP, se před spokojeným vztahem se ženou potýkala s toxickými vztahy s muži. Jak nyní vysvětluje v talkshow Na kafeečko, aktuální změna její sexuální orientace tedy nebyla ani pro její rodiče problém.
"Po tom všem, co jsem si v životě prožila, když sledovali, jak moc špatně jsem v životě prožívala vztahy, tak můžu říct, že nikdy na mě nikdo nebyl tak hodný jako ona," vzpomíná, jak rodiče přijali fakt, že udržuje poměr se ženou."Naši mě poprvé v životě vidí šťastnou. Oni jsou šťastní, že já jsem šťastná, to je pro ně nejdůležitější," dodává reportérka TV Nova v talkshow Na kafeečko.
Iveta Maurerová byla obětí domácího násilí
Kromě práce na televizi Nova jsi také založila nadaci. Zabýváš se úplně jiným tématem než ostatní Miss. Jakým?
Založila jsem Nadační fond Klíč k úsměvu, který se věnuje problematice domácího násilí. Protože si myslím, že každý by měl pomáhat a je úplně jedno kde. Když je vám to navíc blízké a máte s tím tématem nějaké zkušenosti, o to víc lidem můžete pomoct. Takže jsem šla ve svých šlépějích. To co jsem si zažila, tam jsem věděla, že lidem dokážu předat to nejvíc ze sebe, co můžu, a snad tím někomu i pomoct. To byl ten důvod.
Vždycky mě překvapí, když žena, která je podle mě silnou osobností, řekne, že se stala obětí domácího násilí.
Je to úplně jedno, může to zažívat úplně každý. Kolikrát si o mě také lidí mysleli, jak jsem sebevědomá a že tohle by do mě vůbec neřekli. Viděli, že si za něčím jdu, takže tohle – vůbec. Přitom to bylo úplně naopak. Já jsem si hrozně nevěřila. V době, kdy to propuklo, tak mé sebevědomí bylo na bodu nula. Naopak se vám to posouvá stále níž, až je z vás uzlíček nervů. Vždycky jsem nebyla sebevědomá, to tam nebylo.
V jakém období se ti stala tahle nepříjemnost?
Těch vztahů bylo víc, nebylo to jen jednou, a vždy to bylo podobné. Pokaždé z bláta do louže. Asi nejhorší – a díky tomu také existuje můj nadační fond – to bylo v době, kdy mi bylo sedmnáct nebo osmnáct let. Obecně byly ty mé vztahy za sebou. A pokaždé bylo to domácí násilí ze strany partnerů. Lidé se občas ptají, jestli jsem domácí násilí nezažívala ze strany rodičů, tak to vůbec! Mám nejhodnější rodiče na světě, kteří si to bohužel všechno prožili se mnou, protože to samozřejmě vnímali.
A není nic horšího, než když rodiče vidí, jak dítě trpí a každý den se o něj bojí - jestli se vůbec vrátí domů a jestli ho vůbec ještě uvidí. Prosí své dítě na kolenou, aby už nikam nechodilo, aby to skončilo a aby se vzpamatovalo. Když rodiče vidí, jak se jim z dítěte tvoří před očima troska. Nedokážu si pro rodiče představit nic horšího. Dodnes mě mrzí, že jsem jim tohle udělala a myslím, že potom byl jeden z nejdůležitějších kroků odpustit sama sobě, to musí udělat všechny oběti. V tu chvíli je to těžké a člověk si to neuvědomuje. Já jsem si ani dlouho nepřipouštěla, že něco takového zažívám a že to není normální. Myslela jsem si, že takhle to má každý, že vám blízký člověk něco zakazuje, že na vás řve, ponižuje vás, kontroluje vás a že se bojíte.
Ponižování ve vztazích se Ivetě Maurerové opakovalo
Vždyť jsi viděla, že doma u rodičů vztahy fungují.
Doma to bylo jiné. Vlastně ani nevím, tohle mi nedocházelo. Najednou jsi zamilovaná, nevidíš – neslyšíš. Problém toho také je, že nechceš být sama a to se potom věci nabalují. „Lepšího už nenajdu. Mám vůbec na víc? Už jsme spolu něco zažili.“ Ten člověk vám to opakuje, manipuluje s vámi. Potom si už absolutně nevěříš.
Mluvila jsi o tom, že jsi si musela odpoustit.
Musela jsem odpustit sobě a samozřejmě jsem také chtěla, aby naši odpustili mě, že jsem jim dala tento strach o jediné dítě. Myslím, že tohle by si oběti domácího násilí měly uvědomit po tom všem, když to celé skončí – že všechno zvládly, bude to dobré a že jsou silné, dokážou toho mnohem víc. Dá se žít bez strachu, bez násilí, krásně a spokojeně, usměvavě, s někým, kdo vás má opravdu rád. Člověk by na sebe neměl být tak přísný a tvrdý. Hlavně by se lidé měli začít mít víc rádi.
Aha, to je zajímavé.
Opakoval se mi stejný scénář, šla jsem ze vztahu do vztahu a bylo to jako kolovrátek. Pokaždé to mělo trošku jiný scénář, ale vlastně to bylo na jedno brdo. To jsem si potom řekla: „A dost, takhle ne. Takhle já už opravdu nechci žít.“ Přemýšlela jsem, co je vlastně špatně, protože to, že mi ubližují, to je jedna věc – a je to jejich problém. Ale že já takové lidi pustím do svého života, to je můj problém, který nemám vyřešený. Dokud ho nevyřeším, bude se mi to neustále opakovat, protože tahle zkouška mi do života přijde znova. Nebude tady nikdo, kdo by si mě opravdu vážil, dokud si já nezačnu vážit sama sebe. Když mi tohle došlo, tak se mi rozsvítilo.
Psycholožka Laura Janáčková prozrazuje nejdůležitější větu pro spokojený vztah
Sebelásce se Iveta musela učit i po výhře v Miss ČR
A dál?
Byl to zlom, kdy jsem si řekla, že na sobě začnu pracovat, ale hodně. Opravdu jsem začala. Dva a půl roku jsem byla bez partnera a věnovala jsem se jen sama sobě. Četla jsem, sledovala jsem různá videa, například od Báry Englišové, která mi změnila život a otevřela mi oči. Začala jsem se věnovat hlavně vnitřní lásce a pochopila jsem, proč jsem si to nechala líbit – protože jsem se neměla ráda.
Zvláštní je, kdy se člověk přestane mít rád.
Já si totiž myslím, že nás to nikdy nikdo neučil. Ve škole žádný takový předmět nemáš.
To ano, ale malé dítě se má rádo tak nějak automaticky.
Vždycky přijde nějaký zlom, který člověka dokáže ovlivnit, ať už je to dětství, cokoliv, někdy jsou to jen malé útržky, které si lidé okolo toho dítěte ani neuvědomují. Malá Anička si třeba zpívá a maminka je nervózní a řekne: „Už buď prosím tě ticho!“ A Anička už nikdy v životě zpívat nebude, protože si pamatuje okamžik, kdy na ni maminka zařvala. Tohle nebyl můj případ, je to jen obecný příklad. Nevím, jak to vzniklo u mě, ale zkrátka a jednoduše jsem se neměla vůbec ráda. I z toho důvodu, že jsem třeba nechtěla být sama, protože jsem to neuměla. Ani jsem si to nedokázala představit. „To přece nejde, to nemůžu! Všichni mají vztah, já nemám, co teda znamenám? Já nic neznamenám!“ Takhle nad sebou uvnitř přemýšlíš. Že jsi nula. Je to úplná hloupost.
Promiň, ale už jen to, že vyhraješ Miss a jsi ve finále, kolik lidí ti musí psát, že se s tebou chce potkat!
Když začneš dělat modeling, tak se ti sebevědomí ještě snižuje. Okolo tebe je strašně moc krásných holek. A tahle má hezčí vlasy, ta má lepší nos, ta má delší nohy, ta je vyšší a já jsem vlastně celý život malá… můžu pokračovat do nekonečna. Tvoje sebevědomí jde šíleně dolů. Když vidíš svoji konkurenci – a těch krásných holek je milion.
Takže ty jsi vyhrála Miss v okamžiku, kdy jsi si o sobě vůbec nemyslela, že jsi hezká, neměla jsi sebevědomí a prožívala jsi velmi těžké období ve vztahu. A založila jsi nadaci Klíč k úsměvu. V čem můžete pomoci?
Já se hlavně snažím, abychom lidem otvírali oči. Uvědomění si, to je první krok. Druhý je potom chtít s tím něco dělat. A to už je kolikrát jen na těch lidech, protože ta pomoc okolo je. Je spousta organizací a lidí, na které se mohou obrátit. Ale uvědomění je kolikrát opravdu nejtěžší. Aby člověku došlo, že takhle opravdu žít nechce a že to opravdu normální není, že to není zdravý vztah, co prožívá. Snažíme se dělat maximální osvětu a já se svými příběhy vystupuji.
O seznámení Ivety Maurerové s americkou zpěvačkou LP
O Vánocích jsi oznámila svůj vztah se zpěvačkou LP. Seznámily jste se ve Snídani s Novou.
Myslím si, že v životě není nic náhoda, protože není možné, aby se tohle jen tak stalo. Myslím, že je možné cokoliv. Já jsem toho příkladem.
Byla jsi fanynka jejích skladeb a její muziky?
Já jsem ji vůbec neznala. Jediné, co jsem kdysi slyšela z rádia, samozřejmě bylo Lost On You. Tak to ano, ale jenom z toho rádia. Ale v životě jsem neviděla žádný videoklip, nic. No a potom jsme den před vysíláním připravovali upoutávku k tomu, že přijde. Tam jsem ten videoklip poprvé viděla. Koukala jsem: „Hm, dobrý, okej.“ No a pak přišlo překvapení.
Později jsi dokonce hrála v jejím videoklipu a oslavily jste spolu Valentýna. I když asi jste nebyly přímo spolu, že?
Ne. Ještě ne, ale my to doženeme. Ale bylo to hezké, i na dálku jsme si zavolaly a poslaly kytičky.
Co tomu říkají tvoji rodiče?
Naši jsou nadšení. Právě, že po tom všem, co jsem si v životě prožila, když sledovali, jak moc špatně jsem v životě prožívala vztahy, tak můžu říct, že nikdy na mě nikdo nebyl tak hodný jako ona. To je ta největší věc, kvůli které si jí vážím. No a naši mě poprvé v životě vidí šťastnou. Oni jsou šťastní, že já jsem šťastná, to je pro ně nejdůležitější.
Tvé předchozí, nešťastné vztahy, byly s muži. Jste mladá generace a přijde mi, že to máte malinko volnější.
Jsou jiné možnosti. Už se to neřeší jako dřív, doba je jinde.
Se změnou sexuality neměli rodiče Ivety Maurerové problém
Jak rodiče přijali tvoji novou sexualitu?
Úplně normálně, s veškerou podporou. Mám nejzlatější rodiče na světě. Nikdy v životě jim nepřestanu být vděčná za všechno, co pro mě udělali. Strašně je miluju a děkuju jim za to, jak se ke všemu v životě postavili. Vždycky za mnou stáli. Jsem jejich dítě, milovali by mě pořád.
Spousta rodičů tohle nezvládne.
Ale myslím, že by to tak mělo být. U nás je podpora maximální a oni jsou šťastní, že já jsem šťastná. Oni LP milují.
Myslím, že si poměrně dost komplikuješ život.
Ano!
Vztah na dálku je zkrátka problematický. Proboha, jak to děláte?
O tom bych mohla mluvit dvě hodiny a pořád by to nestačilo. O vztazích na dálku bych mohla napsat knihu.
Psycholožka Laura Janáčková prozrazuje nejdůležitější větu pro spokojený vztah
Vztah s LP funguje na dálku, stěhování zatím neplánují
Tohle není tvůj první vztah na dálku?
Není. Ale je samozřejmě nejdál. Příště možná do Antarktidy. Ale ne, já doufám, že žádné další příště už nebude, nebo rozhodně to není v plánu. Říkám, že jsem v životě našla to, co jsem celou dobu hledala a myslím, že ta pravá láska, o tu se nezakopne jen tak. Ta když přijde, tak to člověk cítí. A tohle mě potkalo, to je na tom nejkrásnější. Takže já doufám, že už to spolu doklepneme. Nicméně – vztah na dálku. Jasně, že to není jednoduché. Když jsi tak strašně zamilovaná, kdy víš, že je to láska tvého života, tak ji chceš mít vedle sebe pořád.
To je jasné.
Chceš se vedle ní probouzet i usínat, dělat s ní všechno, a nemůžeš. Ale snažíme se vídat co nejvíc se to dá. Samozřejmě, že záleží na její práci, na mojí práci a snažíme se to nějak skloubit. Vídáme se zatím víc v Americe, kdy já létám tam, ale můžu říct, že byla dost i tady v Česku. Snažíme se tak, jak zrovna čas je. Plánujeme si to s nějakým předstihem, jak to bude a kdy se uvidíme. Většinou se potom nevidíme víc než měsíc. Pořád a každý den jsme na zprávách, na WhatsApp, voláme si každý den. Někdy to nevyjde, že si nevoláme tak dlouho, ale alespoň na tu minutku se pozdravíme. Někdy se vykecáváme dvě hodiny a stejně to pořád není dost. Naštěstí v dnešní době existuje to, že se můžeme vidět a volat si přes mobil, dřív to takhle nebylo a vztahy by takhle nebyly možné.
Třeba se za pár let budeme moci přes mobil teleportovat.
Kéž by to tak bylo už teď! Člověk se strašně těší, nemůžeš se dočkat. Vždycky, když potom přijedu, tak to má svoji etapu – nejprve jsi úplně v háji a nemůžeš nic dělat, potom se to nakupí. Ten měsíc, co nejsme spolu, tak mám šílené práce, to se opravdu nezastavím. Úplně se sdírám a všechno chci stihnout, než se zase uvidíme. Vždycky, když se vidíme, tak celý ten čas věnuji jí, protože si myslím, že si to opravdu zasloužíme – abychom si po delší době užily jedna druhou. Opravdu se chci naplno věnovat jí. Jsme nějakou dobu spolu. O Vánocích jsme spolu byly docela dlouho, protože to tak vyšlo a já jsem v LA zůstala o týden déle, takže celý měsíc. Vždycky, když mi někdo řekne: „No, náš vztah skončil, protože ona byla z Ostravy a já z Prahy.“, tak se chytám za hlavu. Já, holka ze Znojma, která mohla do Prahy jezdit na půlhodinové castingy tři hodiny tam a tři hodiny zpátky. Myslím, že když člověk miluje, tak dálka nehraje roli. Jsi schopná jít kraj světa.
LP dělá lidi šťastnými, i za to ji obdivuji
Co třeba žárlivost, holky? Žárlíte na sebe?
Ne, ona vůbec není žárlivá. Je nejzlatější člověk, kterého jsem v životě poznala. Ze začátku jsem ani nedokázala věřit, že takový člověk existuje. Nikdy jsem v životě nezažila, aby na mě někdo nežárlil a že by na mě byl někdo laskavý, hodný, a že by se o mě zajímal. Jak se mám, jak se cítím, staral se, jestli mi něco nechybí. Nechápala jsem, že to fakt existuje. Jsi z toho příjemně v šoku. Takže žárlivost vůbec! Myslím, že žárlivost je hodně spojená s tím, jak se má člověk rád. Pokud někdo tak hrozně žárlí, tak se jenom bojí, že toho druhého ztratí – protože on sám si nevěří. Nevěří, že by s ním člověk mohl zůstat, myslí si o sobě špatné věci. O tomhle je žárlivost. S ní jsem naprosto v klidu. Nikdy jsem neměla žádné nervy, všechno v pohodě, jsem spokojená. Strašně fajn, pořád se smějeme.
Jaký je vztah s celebritou?
Já to třeba takhle od začátku nevnímám. Já jsem ji tak poznala a je pro mě stále, jako úplně normální člověk.
To se o těch největších osobnostech říká.
LP je člověk, který si vůbec na nic nehraje, a je laskavá nejen na mě, ale také na své okolí. Z toho jsem se opravdu posadila na zadek. Když jsme dělaly videoklip a viděla jsem, jak se chová k ostatním lidem a šíří svoji neskutečnou energii. Neustále usměvavá, pořád všechny rozveselovala, o všechny se starala. Jestli někdo něco nepotřebuje, jestli někomu něco nechybí. Je hodná na všechny kolem sebe. Pro mě je to normální člověk, který má velký talent – a v tom ji vidím jako celebritu. V životě jsem neviděla nikoho s tak velkým talentem, za to ji velmi cením, uznávám a obdivuji.
Předpokládám, že už znáš víc písniček.
Ano, znám je všechny! První týden, co jsem ji poznala, mi na to stačil. Když jsem s ní byla na turné, stála jsem v backstage na pódiu – viděla jsem ji vedle sebe a viděla jsem ty davy lidí. To, že má neskutečný hlas, všichni víme. Ale má i jiný dar. Dělá lidi šťastnými, to je nejhezčí. Podíváte se do hlediště a lidé tam pláčou, smějí se, radují se, skáčou do stropu. Div si nevyskáčou nohy, jak jsou šťastní, že ji můžou vidět a slyšet, že jsou na tom koncertě. Neuvěřitelně ty lidi nabíjí, dává jim hrozně velkou energii. Jak tohle musí být vyčerpávající? Rozdat se všem, to si nedokážeme představit. V tomhle je pro mě celebrita. Vůbec ne v tom, že je známá, nebo že je americká hvězda.
Iveta připravila LP českou štědrovečerní večeři ve vegetariánském stylu
Chutnala LP svíčková?
Ona je vegetariánka, to asi ne.
Tak smažený květák? Nebo sýr?
Smažák ještě ne. Na Vánoce jsem v Americe udělala bramborový salát a po celé Americe jsme společně sháněly kapra. „V Americe kapra? To je divný, ne? To tady nemáte.“ My bychom ho i sehnaly! Den předem jsme šly pro kapra a pán nám řekl, že zrovna nemají sezónu, takže mají vyprodáno a bude za půl roku, nebo jen mraženého ze supermarketu. To jsme nechtěly. Nakonec jsme pro mě koupily kuře a pro ni náhražku kuřecího masa. Obalila jsem to jako řízky a tohle jsme si daly. Vařím a snažím se jí ukazovat česká jídla. Já jsem na maso fest, bez masa si život nedokážu představit a myslím, že v tomhle mě LP nezmění. Ale hledám i nové recepty a snažím se to dělat tak, aby i jí chutnalo. Aby kousek toho našeho Česka objevila.
O čem dalším promluvila Iveta Maurerová:
- Jak se dostala k modelingu
- Jak vypadá její práce na TV Nova
- Jaká byla její cesta ze Znojma do Prahy
- Jak probíhá její práce s teenagery v otázce osvěty domácího násilí
Související články
